Dovoz ohrožuje české cukrovary

Mezi zemědělci a zpracovateli cukru se začíná stále častěji a nahlas hovořit o cukrovarnické krizi. Přestože vláda nedávno vydala nařízení, podle něhož by stát měl přispět na stabilizaci odvětví, existuje řada dalších neřešených problémů. "Tři naše cukrovary v loňském roce vyrobily přes osmdesát čtyři tisíce tun cukru. Oproti minulému roku jsme zaznamenali propad o sedmnáct procent," uvedl generální ředitel cukrovaru Hrušovany nad Jevišovkou Stanislav Tobola. Příčinou nižší výroby je podle Toboly právě nedostatečná ochrana tuzemského trhu. Přitom hrušovanský cukrovar má po loňském sloučení s opavským a uničovským cukrovarem pětadvacetiprocentní podíl na českém trhu. Průměrná roční spotřeba cukru na osobu je kolem čtyřiceti kilogramů. Do republiky se ročně doveze zhruba polovina potřebného cukru. "Snadno si potom každý spočítá, jak velký kus krajíce zůstane na domácí producenty," řekl ředitel Hanáckého cukrovaru v Němčicích nad Hanou Petr Ocílka. Nejvíce se k nám dováží cukr z Polska, naopak český cukr putuje na Slovensko a do Rakouska. Tvrdé podmínky na trhu a velká konkurence se projevují i na polích. Za posledních deset let se jen na Znojemsku snížila plocha osetá cukrovkou na polovinu. Podobně je tomu i v dalších okresech jižní Moravy. Kdysi lukrativní a zároveň velmi pracné pěstování cukrovky se v nových podmínkách stalo pro zemědělce nezajímavým. Pokud nechceme, aby cukrovka z našich polí úplně zmizela, musí v ní zemědělci najít opět zajímavý artikl. Pomoci může správnými opatřeními především stát.