Z komory je už jen komůrka

Poslední dnové Agrární komory České republiky se jakoby nezadržitelně blíží. Kdysi slavná a mocná organizace se sama stala obětí různorodých tlaků uvnitř resortu zemědělství. Pohromadě ji drží již pouze platnost zákona, na jehož základě existuje. Rozklad komory je však pouze střípek z mozaiky jedné velké neřízené střely - agrárního lobbismu.

Zemědělci a zpracovatelé mohli pod střechou komory působit jen dočasně. Měli vždy rozdílné názory. Stejně tak jako soukromí a družstevní zemědělci. Těm spíše vyhovuje mít vlastní organizace schopné pragmaticky spolupracovat pouze v jasně vymezených oblastech. Hlubokou názorovou propast to samozřejmě nesmazalo. Mnoho stanovisek, především díky špatným státním rozhodnutím, je však přece jen společných.

To, co Agrární komoru zabilo, je plíživý, avšak v celé polistopadové době explozivní rozvoj nátlakových aktivit. Především těch s nataženou rukou. Na jedné straně má stát obrovskou moc nad trhem agrárních komodit a díky přerozdělování dotací i přímo nad zemědělci, na druhé straně lehce podléhá tlaku nejsilnějších podnikatelských skupin a jejich požadavkům na další přísun veřejných prostředků. Neexistence dlouhodobých a objektivních pravidel rozdělování agrárních subvencí má za následek, že jejich adresátem jsou ti, jejichž hlas zní nejhlasitěji. Zvyšování hlasu (blokace dálnic a demonstrace na náměstích) ovšem přece jen neznamená úměrně se zvyšující dotace. Daňové výnosy jsou víceúčelové a objem agrárních subvencí tak má svůj strop. Distribuci dotací na sebe převzali zástupci podnikatelské sféry silou. O (ne)objektivitě jejich dalšího rozdělení však svědčí právě jejich vzájemné rozchody a obviňování z obohacování úzkých skupin.

Zemědělská lobby je velmi silná v mnoha zemích Evropy. Pověstné jsou tlaky francouzských, španělských či italských farmářů. Je to dáno slabostí veřejných zastupitelů jejich požadavky odmítnout. V ČR však narozdíl od těchto zemí nefunguje trh a stát se chová jako velká odbytová organizace. Až se tento model úplně zhroutí (vstupem do EU), přežije jen část zemědělců.