Až naprší a uschne

Žonglovat s termíny vstupu do Evropské unie zatím nemá velký smysl

Futurologové říkají, že se dočkáme automobilu bez škodlivých zplodin i léku proti rakovině. Ale dočkáme se i rozšíření Evropské unie? Úvahy odhadců budoucnosti se různí: v zásadě panuje shoda, že by tento krok měl být považován za již nevyhnutelný, ale zároveň je nesporné, že se celá věc může ještě stokrát zadrhnout a nakonec uvíznout i na tak prosté věci, jako je odpor veřejného mínění v zemích nynější "patnáctky".

Letošek míří k Nice

Příští zastávkou vlaku, v němž se vezou kandidátské země, má být tradiční prosincový summit EU - tentokrát v Nice, neboť Francie za měsíc vystřídá Portugalsko v roli předsedajícího státu Unie. Koncem roku bude tedy možná jasné, jak se "patnáctka" vypořádá s tlakem, aby už konkrétně stanovila, kdy skončí vstupní pohovory, které vede s každou uchazečskou zemí zvlášť. Je to ošemetná věc: pohovory jsou rozděleny na 31 kapitol, ale datum jejich konce stanoveno nebylo. Představitelé Evropské komise, nejvyššího výkonného orgánu EU, minulý týden naznačili, že v případě tzv. lucemburské skupiny uchazečských zemí - Česka, Polska, Maďarska, Estonska, Slovinska a Kypru - bude do konce portugalského mandátu otevřeno již celkem 29 kapitol. Ovšem zdání nesmí klamat: "otevření" tak velkého počtu otázek zdaleka neznamená jejich brzké ukončení. V případě Česka se dosud podařilo ukončit práce na 11 kapitolách, z nichž mnohé ovšem byly pouhou formalitou (například rybolov v mořích). Jak známo, ty nejtěžší věci, zejména politicky výbušná kapitola volného pohybu pracovních sil, přicházejí na řadu až teď a zůstávají zatím předmětem diskusí. Již proto nelze od summitu v Nice očekávat zázraky. Mnohé členské státy EU by vzhledem k náladám svých občanů případné průtahy jistě potichu uvítaly. Unie tento rok vydá na osvětovou kampaň ohledně rozšíření 147 milionů eur. Bude to však stačit? A bude vůbec možné se předem vyhnout tomu, aby se při volebních kampaních neobjevila hesla typu "Rozšíření EU - nein, danke!" jako nedávno při zemských volbách v Dolních Rakousích? To vše se teprve uvidí. Jisté ale je, že strach z nejasných důsledků plánovaného kroku má u občanů Unie větší oči, než měl strach z jednotné měny euro. Tedy živná půda pro populisty.

Na řadu přichází zemědělství

Jednou ze dvou zbývajících kapitol při vstupních pohovorech je zemědělství. Právě tato oblast vždy působila evropským integračním snahám potíže a ty Brusel zpravidla řeší tím, že sporné věci zaplácne finanční injekcí. Proto je evropské zemědělství prolezlé neduhem dotací a nikdo pořádně neví, jak z této šlamastyky elegantně vybruslit. Z celého mamutího rozpočtu EU připadá na zemědělství více než polovina. Evropská komise již v roce 1992 v rámci dokumentu Agenda 2000 odstartovala reformu své Společné zemědělské politiky, jejímž cílem je celková liberalizace tohoto odvětví, zejména obchodu se zemědělskými výrobky. Jak zdůrazňují představitelé Unie, reforma je kontinuální proces, který nelze časově vymezit, aby šlo jednou říci "tak, a od nynějška ji můžeme považovat za hotovou". Na druhé straně lze od stejných představitelů často slyšet, že dokud nebude jakžtakž dotažena do konce, nelze o rozšíření EU vážně uvažovat, protože "patnáctka" by tak velkou zátěž, jako jsou středoevropské země, zatím prostě nespolkla. "Reforma Společné zemědělské politiky vysílá jasný signál kandidátským zemím, jak se Evropská unie adaptuje na nové požadavky a připravuje na rozšíření," napsal minulý týden evropský komisař pro zemědělství Franz Fischler. Zároveň dodal, že "uchazečské země musí provést hluboké strukturální reformy ve svých zemědělských sektorech". Brusel nedávno rozjel program SAPARD, který má modernizovat zemědělství uchazečů a zvýšit jeho konkurenceschopnost. Je to program rozvržený na sedm let, Česko se k němu připojuje letos, s tím, že peníze zatím z procedurálních a přípravných důvodů čerpat vůbec nezačalo. Tedy pokud jde o zemědělství, bude Praha v očích Bruselu připravena na vstup do EU nejdříve v roce 2007. Hlavní český vyjednavač pro vstup do Unie Pavel Telička takový závěr popírá: "Ukončení SAPARDu není podmínkou pro vstup. Česká republika může v programu pokračovat i poté, co se stane členem Unie." Jeho názor však poněkud kontrastuje se samotným názvem programu: Special Pre-accession Programme for Agriculture and Rural Development. Tedy volně přeloženo asi: Zvláštní předvstupní program pro zemědělský rozvoj. Podobně vyznívají i slova Franze Fischlera, který ve svém článku výslovně uvádí, že to je program pro "pre-accession period over seven years", tedy určený pro sedmiletou dobu před vstupem.

Před branou Zákona

Je rok 2003, s nímž české diskuse o vstupu do EU žonglují, reálný? Evropský komisař pro rozšíření Günter Verheugen v poslední době několikrát uvedl, že chce navrhnout termín ukončení vstupních pohovorů do konce letošního roku - v rámci "souhrnné zprávy", kterou by předložil na summitu v Nice. Ale vzhledem k nenačatosti takového tématu, jako je zemědělství, se Verheugenova prohlášení spíše jeví jako politické gesto než pevná záruka, o kterou by se dalo opřít. Po politické smrti Helmuta Kohla z evropské scény zmizel člověk, který by byl pouhou vahou své osobnosti schopen a hlavně ochoten evropské rozšíření prosadit i přes všechny nepřipravenosti a nesrovnalosti. Evropským leitmotivem zřejmě již přestává být heslo o nutnosti konečně smazat rozdělení kontinentu z dob studené války. Spíše si razí cestu opatrnost a obava z křehkosti evropského integračního mechanismu, který by unáhlené rozšíření mohlo nabourat. Pro Česko z toho vyplývají dvě věci: cesta do Unie bude zřejmě mnohem delší, než se čekalo, a její zdárný konec předpokládá mravenčí práci a ochotu dokázat, že je tato země připravena podstoupit případná příkoří, která vyplynou z opatrnických požadavků Bruselu při projednávání jednotlivých kapitol. Ovšem pokud i za několik let vyjde najevo, že se chvíle vstupu nedostaví ani ke konci tohoto desetiletí, bude na místě se prostě namíchnout a dát průchod rozčarování. Vstup do Unie si nelze vynutit. Ale čekat donekonečna před branou Zákona jako hrdina známé Kafkovy povídky? Ani na tom nelze zakládat evropskou spolupráci.