Kdo přežije v zemědělství

S přibližujícím se termínem vstupu České republiky do Evropské unie se stále častěji začíná hovořit o zemědělství, které se patrně stane jakýmsi gordickým uzlem při přijímání nových členských států. Vzhledem ke složitosti problému bude zřejmě i tím, co de facto rozhodne o datu vstupu. Uvědomují si to čeští politici i zemědělští odborníci z Bruselu.

Zemědělský komisař Franz Fischler například často mluví o nepřehledných starých strukturách, jichž je třeba se zbavit. Co míní pojmem "staré struktury", on sám ani nikdo jiný z Unie nevysvětlil. Proč? Je totiž velmi ošidné říci naplno, že velké zemědělské komplexy typu mnohosethektarových zemědělských družstev nebo kombinátů jsou pro Unii něčím zatím neúnosným. Pokud by tyto kolosy fungovaly, jak by měly, a některé z nich skutečně prosperují, stanou se hrozbou pro malé sedláky ve většině unijních států. Když k tomu Franz Fischler dodává, že se zemědělství v přičleňovaných státech musí přiblížit polské agrární struktuře, je vcelku jasné, kam jeho představy míří. V Polsku jsou průměrné výměry farem jen několik hektarů. Jejich výrobní náklady sice nejsou příliš vysoké, ale jen na první pohled. O pracnosti výroby a množství odpracovaných hodin nikdo nehovoří. Důležité je, že prosperují. Zemědělství je a bude místem třenic. Franz Fischler dobře ví o obavách farmářů z Unie i nedočkavosti zemědělců z přičleňovaných zemí. Oficiálně všichni chtějí rovnoprávnost, ale ani jedni nebudou dobrovolně ustupovat ze svých pozic. Staré struktury se nutně boří - na východě i v zemích patnáctky. A zemědělství prožívá zlé chvíle jak v kandidátských zemích, tak ve státech Unie. Na obou stranách však jde o jediné: Globalizace vyhrotila tradiční konkurenční boj, nyní je to už boj o přežití. Kdo obstojí, ukáží příští léta. Jasné je, že to budou jen ti nejlepší, a to si snad už čeští zemědělci uvědomili. Zdá se také, že větší šanci budou mít ti, kteří se sdruží do větších seskupení a "globalizují se", což zřejmě čeká i farmáře patnáctky.