Zimbabwe lákalo bělochy půdou a zlatem

25.04.2000 | Zemské noviny

Historie Zimbabwe začíná kolem roku 200 př. n. l., kdy je doložena existence prvních osadníků. V 19. století sídlily na území mezi řekami Limpopo a Zambezi kmeny Šona a Ndebele. Britští cestovatelé a misionáři se objevili v 50. letech minulého století. V roce 1889 založil Brit Cecil Rhodes, který zbohatl na těžbě diamantů v jihoafrickém Kapsku, společnost pro výzkum území severně od řeky Limpopo. Od ndebelského krále Lobenguly koupil Rhodes výhradní práva na těžbu zlata. Dal za ně 1000 pušek, 10 000 pásů s náboji a říční člun. Slíbil navíc Lobengulovi měsíční rentu ve výši 100 liber. Britská vlajka zavlála nad Fort Salisbury, dnešním Harare, 13. září 1890. Šest let poté rozdrtili Britové povstání kmenů Šona a Ndebele. Každý z britských dobrovolníků, kteří se zúčastnili této války, dostal 6000 akrů dobyté půdy. Britskou kolonií se země oficiálně stala v roce 1923, pod názvem Jižní Rhodesie. Sedm let poté zakázal zákon Afričanům, aby vlastnili půdu mimo rezervace. Ti domorodci, kteří nebyli zapotřebí k práci na bělochy vlastněných farmách, byli přemístěni do rezervací. V roce 1966 začaly proti bělošské vládě bojovat dvě partyzánské frakce v čele s Robertem Mugabem a Joshuou Nkomou. Koncem 70. let se válčící strany v Londýně dohodly na smíru. Nezávislost byla vyhlášena v roce 1980. Dnešní Zimbabwe je republika prezidentského typu: prezident stojí i v čele vlády. Parlament je dvoukomorový a skládá se z Poslanecké sněmovny a Senátu. Více pravomocí má stopadesátičlenná Poslanecká sněmovna. Většina jejích členů, 120, je volena přímo; 10 poslanců jmenuje prezident a zbytek jsou guvernéři provincií a kmenoví náčelníci. Funkční období prezidenta a poslanců je pětileté. Ústava byla napsána v Londýně v roce 1979, v době přechodu k nezávislosti. Změny ústavy v roce 1987 posílily roli prezidenta. Soudnictví je nezávislé, což nedávno demonstroval Nejvyšší soud. Začátkem dubna důrazně vyzval policii, aby zakročila proti nezákonným záborům půdy a dohlédla na to, aby byl majetek vrácen původním majitelům. Tím se soud dostal do sporu s vládou, která se předtím postavila za ty, kteří vyhánějí bílé farmáře z jejich pozemků.

(ms, bbc)