Velká voda přinesla ženě psího kamaráda Bena

Ostrava - Stoletá povodeň před třemi lety připravila mnoho lidí o jejich nejcennější věci. Štěstí se ale tehdy usmálo na důchodkyni Jarmilu Kantorovou z Ostravy, které voda "přinesla" jejího největšího miláčka - psa Bena. "Někomu ho voda vzala, mně zase dala. Pomáhala jsem tehdy sestře vyklízet dům před stoupající vodou. V zahradě jsem slyšela nějaké kňučení. U jednoho z ostrůvků trávy viselo na plotě vystrašené štěně. Nevím, kde se tam vzalo. Zřejmě uteklo před vodou," popisuje žena setkání se svým pozdějším mazlíčkem. Psa si tehdy nechala, i když s ním měla jiné úmysly. Chtěla ho dát do psího útulku, ale nakonec si to rozmyslela. Za těch pár dnů, kdy o něj doma pečovala, jí přirostl k srdci. "Nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych si pořídila psa. Po smrti manžela jsem si zvykla žít sama. Za těch několik dnů jsem si na něj ale zvykla natolik, že bych ho nedala pryč ani za nic. Pojmenovala jsem ho Ben po mém psovi z dětství," říká Jarmila Kantorová. Pes Ben se za krátkou dobu stal jejím novým smyslem života. Procházky s ním jsou dnes pro penzistku nejkrásnějšími chvílemi společných dnů. Nejraději má, když se jí Ben večer stočí v křesle do klína a sleduje s ní televizi. Pokaždé pak usne a chrápe jako dospělý člověk. "Beru to jako osud. Zřejmě to nebyla náhoda, že jsem Bena tehdy při povodních našla. Nevím, odkud se vzal, možná někomu utekl nebo uplaval. Já se mu to snažím vynahradit. U mne mu nic nechybí. Věnuji mu tolik pozornosti, kolik jen dokážu. Beru ho jako člověka, protože věřím, že rozumí všemu, co mu vypravuji," usmívá se žena. Za necelé tři měsíce oslaví pes Ben třetí výročí shledání se svou novou majitelkou. Zatím netuší, že od své opatrovnice dostane gumovou hračku a mísu syrových kuřecích krků, které má ze všeho nejraději.

Radim Šlezingr

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info