Internet a jeho vliv na vyšší vzdělanost

SLOUPEK

Už podruhé v životě mi hrozí něco, s čím jsem po absolvování svých studií nepočítal - totiž negramotnost. Prvně to bylo ve druhé polovině let šedesátých, kdy celým civilizovaným světem letěla zaručená prognóza, že kdo nezvládne množiny, bude ztracen, neboť nadále právě tento pojem bude základem veškeré početní gramotnosti. A to tenkrát šlo skutečně jen o jakési svaté nadšení nad metodou, která se pak v praxi zřejmě neosvědčila. Na prvním místě zde nebyly zájmy průmyslové a obchodní, neboť množiny na nějakých zvláštních přístrojích nezávisely.

Teď jsme zmítáni mnohem divočejší smrští zvanou Internet. A zde už je zřejmé, že vedle nesporné užitečnosti věci samé je ve hře obrovský počítačový boom, který vytvořil nové multimiliardáře a založil průmyslové odvětví, které se samo sobě do jisté míry stalo účelem. Ruku v ruce s tím je vytvářeno davové povědomí, že elektronický informační systém právě s přelomem století a tisíciletí přináší naprosto nový styl nejen pracovních, ale i soukromých životních podmínek všech (!?) obyvatel planety. I Evropská unie přispěchala v Lisabonu s jakousi obdobou někdejšího Chruščovova "dohnat a předehnat", rozumí se samozřejmě i zde že Ameriku, tentokrát však ve využití Internetu.

Jak jsem již naznačil, jsem v této věci zcela negramotný, pokud jde o zacházení s příslušnými přístroji, ale mám v této věci velmi verzírované potomky, navíc ještě v oné nejrozvinutější internetové zemi - tedy v Americe. Ti se rozvojem této techniky rázem ocitli jakoby u nás doma, mohou číst denně naše noviny, mohou dokonce slyšet synchronně mé rozhlasové komentáře; pokud ovšem chtějí... Jenže to tak ještě zajímá mého syna, ale vůbec už ne moje vnuky. Ti spoustu času s Internetem tak zvaně "prochatují". Rozuměj, základem toho anglického výrazu je anglické slovo "chat", tedy něco na způsob našeho "kecat". Takže nemohu říct, že bych se byl přes rameno svých vnuků z monitoru něco zajímavého dověděl, zato jsem poznal, kolik času s tímto osmým divem světa miliony příslušníků mladé generace promarní, ačkoliv hlavní jeho proklamovanou předností má být právě úspora času. Jejich "surfování" po nekonečném moři nejrůznějších sdělení mi připomnělo točení kolečkem po stupnici rozhlasového přijímače z našeho mládí, z něhož také sotva mohlo vzejít nějaké soustavnější vzdělání. Neboť vzdělávání vyžaduje soustředěnost vnímání, což ono těkání mladých lidí fascinovaných technickou vymožeností spíše rozbíjí.

Z budovatelských zpráv o zavedení Internetu do každé naší školy a brzy i do každé naší rodiny se jaksi vytrácí odpověď na otázku, co kromě jeho základního technického zvládnutí tento fenomén faktickému vzdělání mladých lidí skutečně přinese. Určitě to zmnoží a zrychlí přístup k informacím, ale dá rozum, že něco bude muset člověk i nadále nosit ve vlastní hlavě a pohotově to v případě potřeby bez jakékoliv techniky vysypat. A tady je ta otázka. Kapacita lidského mozku se Internetem nezvětší, jde spíš o to, aby byla optimálně využita. Bez ohledu na technický pokrok základní problém zůstává po staletí stejný: jak nejlépe naplnit lidský mozek fakty, doplňovanými v případě potřeby přidanými vědomostmi z knih a z dalších médií včetně samozřejmě Internetu, a jak potom tato fakta co nejvhodněji kombinovat.

Nelze jinak, individuální mozek zde zůstane hlavním faktorem myšlení a bylo by velmi zlé, kdyby jeho funkci měl převzít stroj. Proto také Internet sám o sobě nemůže převzít funkci učitele, ale může se mu stát jen významným pomocníkem. Hlavní otázkou, na niž se zatím moc neodpovídá, bude to, čím by měl být program Internetu pro školy nejúčinněji naplněn, aby nevalnou současnou úroveň vzdělání opravdu zvýšil. Pouze zacházení s přístrojem by k tomu určitě nestačilo.

JIŘÍ JEŠ, publicista