Cukrovka a cukr

CUKROVKA A CUKR - 23.2.1998

Soucasný trh ve svete

Svetová produkce cukru v hospodárském roce 1997/98 dle aktuálního odhadu F.O. Licht

se ocekává 122,7 mil. tun (cca o 1 % méne než v predcházející sezóne). Spotreba je

odhadována na 124,2 mil. tun. Konecné zásoby by se mely pohybovat kolem 44.7 mil. tun.

Vzhledem k vetší exportní nabídce bílého a surového cukru se na svetovém trhu ocekává vetší

tlak na jeho ceny. Za predpokladu, že nedojde k nenadálým klimatickým výkyvum, budou

se ceny cukru pohybovat v obvyklém rozmezí, u bílého cukru s mírnou tendencí k jeho poklesu.

V polovine února se svetová cena bílého cukru pohybovala mírne pod 300 USD za tunu bílého

cukru.

Soucasný trh v CR

Doposud není v naší republice uplatnován odpovídající tržní rad pro cukrovku a cukr.

Nejsou prijata nezbytná opatrení k regulaci trhu, která budou stabilizovat výrobu cukrovky a

cukru. Státem, pestiteli a cukrovarníky nebyla prijata nezbytne nutná opatrení, která by prispela

ke stabilizaci výroby. Nestabilita odbytu vede predevším k poklesu dlouhodobejších investic.

V soucasné dobe probíhají intenzivní jednání o "nejaké regulaci trhu". Predností techto jednání

je, že se jich aktivne úcastní všichni zainteresování, tedy i státní orgány (MZe CR). Hledají se

nejvhodnejší cesty za prímé spolupráce všech zainteresovaných subjektu. Zvažovány jsou

otázky kvótace, podílu státu na exportu cukru prevyšujícího tuzemskou spotrebu, zapojení všech

cukrovaru do exportu cukru ve vazbe na jejich celkovou produkci atd. Je treba zduraznit, že

jednoznacne již prevládá názor, že komodita cukrovka - cukr se neobejde bez regulace.

O regulaci trhu s cukrem po našem vstupu do EU jsou predstavy velmi konkrétní krome

výše kvóty. Výpocet budoucí kvóty je nejasný a proto se všichni shodují, že do doby jejího

definitivního stanovení by mela Ceská republika produkovat cukr pro tuzemskou spotrebu

(cca 450 tis. tun) a rámcove 100 tun cukru rocne exportovat za svetové ceny. Cílem je vytvorit

príznivé predpoklady pro jednání o kvóte perspektivne stanovené Evropskou unií CR. K realizaci

tohoto úkolu je ale nezbytné zajistit prijatelnou cenu cukru na tuzemském trhu, která by

umožnovala cástecne dotovat export (rámcove kolem 16 Kc za 1 kg). K naplnení techto cílu

okrajove napomáhá soucasná situace v koncentraci majetkových podílu vlastníku cukrovaru.

Produkce cukrovky v lonském roce byla 3 722 tis. tun bulev pri prumerném hektarovém

výnosu 40,32 t/ha. Údaje o prumerné cukernatosti se zatím rozcházejí, komoditní studie uvádí

16,5 a MZe uvedlo koncem ledna nový údaj 17,1. V šesti okresech prekrocil prumerný

hektarový výnos 45 tun bulev/ha. V jednom z nich byl dokonce 52 tun ale na nevýznamné ploše

12 ha. Ctyri okresy s tímto vysokým výnosem patrí k našim významným produkcním regionum

(Prostejov, Olomouc, Jicín, a Vyškov). V kraji východoceském (41,15), jihomoravském (42.73)

a severomoravském (42,92) byl prumerný hektarový výnos bulev byl 41 - 42 tun/ha. Tento

výnos ukazuje, že jsme schopni dosahovat velmi dobrých výnosu a uhájit své postavení na trhu

s cukrem. Cukrovka je jednou z plodin v naší rostlinné výrobe u které v posledních nekolika

letech výnos stoupá.

V soucasné dobe probíhají intenzivní jednání o kupních smlouvách pro letošní rok. Nabízené

podmínky jsou velmi prísné, kalkulovaná cena je závislá na cene prodaného cukru na tuzemském

trhu. Nekteré smlouvy pocítají s nadprodukcní cukrovkou a i ní s cenou odvozenou ze svetové

ceny cukru. Soucasný trend ukazuje na pokles ploch pestování cukrovky. Letošní rok je jedním

z prvních, kdy plocha cukrovky poklesne na základe politiky cukrovaru a nejen pestitelu jako

tomu bylo v minulých letech.

Aktuální nákladová kalkulace u cukrovky.

Jedním ze zásadních predpokladu, zda pestovat ci nepestovat cukrovku v dalších letech je

její ekonomická efektivnost. Cukrovku by mel pestovat jen ten, pro koho je ekonomicky

výhodnou plodinou, je rentabilní a prináší primerený zisk. Celkove nelze predpokládat výrazný

vzestup ceny cukrovky v roce 1998 i když rust výrobních nákladu a inflace v CR hovorí presne

obrácene, tedy o nezbytnosti rustu ceny za prodávané zemedelské výrobky, tedy i za bulvy

cukrovky. V neprospech rustu ceny cukrovky v zásade hovorí dva významné faktory. Prvním

velmi významným je tržní prostredí, spojené s prebytkem cukru z lonské a letošní kampane.

Druhým faktorem je v kupní smlouve uvádená konstrukce základní ceny za cukrovku, která je

ve vetšine smluv odvozena od ceny cukru prodávaného na tuzemském trhu. Obecne lze uvést, že

tato cena klesá, což se odrazí i v sume penez pripadajících na pestitele cukrovky.

Z ruzných podkladu jsme se pokusili soustredit informace o cenovém vývoji cukrovky, cukru

a cukrovinek v CR a doplnit je rámcovým pohledem na celkový cenový vývoj u nás v posledních

letech. Z predložených údaju je patrné, že cena cukrovky v posledních letech stagnuje, pokud

v nekterém roce dokonce nepoklesla. Ve srovnání s rokem 1989 predstavovala dle CSÚ v roce

1995 151,3%. Tento cenový vzestup (údaje roku 1995) je nesrovnatelný s rustem cen

pohonných hmot (399 %), traktoru (264,5 %), prípravku na ochranu rostlin (285,8 %) a tak

bychom ve výctu mohli pokracovat až po služby poskytované zemedelci, které stouply nejméne

cca o 150 %.

Pri celkovém pohledu na dosahované produkcní ukazatele a na realizacní cenu cukrovky

vykazovanou CSÚ je zarážející, že v hodnoceném období byla prumerná cena za tunu (cukrovky

placené) cukrovary casto nižší než prumerný náklad na tunu bulev cukrovky vypocítaný

z podkladu VÚZE. V této souvislosti je treba ješte uvést, že u rady podniku jsou skutecné

náklady na pestování cukrovky nižší než prumerné náklady uvádené VÚZE. Domníváme se, že

u techto podniku je to ale vetšinou na úkor pestování cukrovky a dalších plodin v príštích letech

(využívání dríve porízené a tedy postupne zaostávající techniky, nižších dávek prumyslových

hnojiv, nízkých platu atd.). Toto šetrení se odráží v úrovni výnosu nekterých plodin a nebude

dlouho trvat dotkne se i pestované cukrovky. Na základe celkového posouzení vývoje cen a

predpokládané inflace v CR se domníváme, že v príštím roce bude výraznejší vzestup nákladu

na pestování cukrovky. Z uvedeného vyplývá, že hranice rentability pestování cukrovky

se posune k vyššímu výnosu, výrazne pres 42 t/ha (kalkulujeme cenu bulev kolem 850 Kc

za tunu).

Obecne se traduje, že jsme schopni vyrobit cukrovku a cukr levneji (cca o 18 %) než

vetšina státu EU. U predních ceských podniku s vysokými výnosy cukru jsou náklady nižší

až o 40 %. Toto výhodné postavení si mužeme udržet, ale jen za predpokladu výrazného rustu

produkce cukru z jednoho hektaru. Musíme predpokládat, že rada nákladových položek bude

se státy EU srovnatelná (dnes již jsou srovnatelné náklady na osivo, pesticidy, mechanizaci atd.).

Pro pestitele cukrovky nezbývá jiná cesta než cesta intenzifikace výroby pri prísném sledování

vynakládaných prostredku.

Za minimální náklady nezajištující reprodukci investicního majetku považujeme stanovené

úplné vlastní náklady cca 35 tis. Kc na ha. Náklady cástecne zajištující reprodukci investicního

majetku jsou o cca 2 tis. Kc . ha-1 vyšší (pocítá se predevším s vyššími náklady na hnojení

zajištujícími reprodukci pudní úrodnosti a vyššími odpisy kvalitních stroju) celkem tedy asi

37 tis. Kc .ha-1. Zdá se, že strategií nekterých zemedelských podniku je minimalizace nákladu,

vcetne nákladu na hnojení. Analýza závislosti výnosu polarizacního cukru na nákladech

vynaložených na hnojení naznacila, že by se mohlo jednat o šetrení na nepravém míste.

Snaha zajistit pestování cukrovky a produkci cukru ve srovnatelných relacích se zememi EU

nás nutí snižovat pestitelské i zpracovatelské náklady na 1 tunu repy ci cukru. Predpokládáme, že

náklady na pestování cukrovky jsou u nás zatím nižší než v rade zemí EU. Tento stav je ale jen

docasný. Zatím nám ale umožnuje prežít v tomto nárocném nestabilním (neregulovaném) trhu.

Ponekud jiná je situace v nákladech na výrobu cukru, kde naše cukrovary predevším menší

denní zpracovatelskou kapacitou, vetší energetickou nárocností mají náklady na jednotku

produkce vyšší. Bez koncentrace zpracovatelských kapacit a predevším modernizace

technologického zpracování cukrovky v cukrovarech nebude náš cukr na zahranicním trhu

prodejný.

Zvyšování produkce bulev a jakosti cukrovky je otázkou celého komplexu agrotechniky,

od osevního postupu, výberu odrud, peclivé podzimní a jarní prípravy pudy s minimálním poctem

operací, rízené výživy, až po ochranu a sklizen. Ceské reparství nemá jinou možnost, než

zvyšovat výnos a jakost cukrovky intenzifikacními opatreními tak, aby bylo dosaženo optimální

rentability. Vysoká produkce cukru z jednoho hektaru je jednou z podmínek, jak se muže naše

reparství vyrovnat s konkurencí evropského trhu a vytvorí si príznivé predpoklady pro vstup

do Evropské unie.

V tabulce je odhad nákladu na pestování cukrovky v rocníku 1997 zpracovaný RI Semcice.

Celkové náklady presahují 35000 Kc/ha, v rocníku 1996 odhadovali na 34000 Kc. Zvýšení

v roce 1997 jde zejména na konto zvýšené ceny nafty, hnojiv, prostredku ochrany rostlin a mezd.

Do rocníku 1998 je nutno ocekávat další nárust nákladu, predevším v souvislosti se zhoršením

devizového kursu. Pri analýze jednotlivých položek kalkulace konstatují, že nedostatecné

prostredky jsou venovány zejména na hnojení a vápnení a stav porostu casto prozrazuje, že by

se mely zvýšit i vklady do herbicidu a hubení plevelných rep. Naopak, rada podniku má vysokou

správní režii a nízkou produktivitu práce. Vcelku však jsou jen velmi omezené možnosti

ke snížení celkových nákladu. Jedinou významnejší možností je organické hnojení, to však

souvisí s celkovou zmenou koncepce zemedelského podniku, s jeho specializací, s duverou

v dlouhodobou perspektivu a výhodnost pestování cukrovky. Tato perspektiva ovšem dnes

existuje pouze teoreticky. Reálná situace je velmi nepríznivá. Cena cukrovky ze sklizne 1997

se pohybuje kolem 800 Kc/t pri 16 % cukernatosti. Ackoliv byl dosažen jeden z nejvyšších

výnosu (cca 40 t/ha pri cukernatosti cca 17 %), nekryjí tržby za cukrovku výše uvedené

náklady. Za této situace se budou plochy cukrovky a její zastoupení spíše snižovat. Ekonomiku

cukrovky by jiste zlepšil vyšší výnos. Za soucasného stavu rízení odvetví by ovšem vyšší výnos

zpusobil jen vetší nadvýrobu a další pokles ceny. Vyšší výnosy jsou nadto u nás nepochybne

spojeny s vyššími vklady do herbicidu a hnojiv, tedy s nárustem nákladu. Existuje proto

oprávnená obava, že vyšší náklady a nižší ceny by ekonomiku i pri vyšším výnosu dále zhoršily.

Nejaktuálnejším problémem odvetví cukrovka - cukr proto dnes je zvládnutí nadprodukce a

využití prostoru, který nám skýtá ochranné clo na dovoz zahranicního cukru, ke zvýšení ceny

cukru a cukrovky na domácím trhu.

Zmeny v cukrovarnickém prumyslu

Cukrovarnický prumysl v prvních letech transformace musel celit celé rade nepríznivých

okolností. Po ukoncení privatizace byl zahájen nutný proces opetné koncentrace vlastnické a

organizacní struktury, který se výrazne zrychlil v minulém roce. Do ceského cukrovarnického

prumyslu vstoupily zahranicní spolecnosti. Krome francouzské Sucreries et Distilleries de l' Aisne

(SDA) je to britsko - francouzská spolecnost Eastern Sugar a rakouská Agrana. Získaly

postupne v našem prumyslu významný a již pravdepodobne rozhodující vliv. Tuto skutecnost

hodnotí nekterí pracovníci prumyslu s rozpaky. Je však treba si uvedomit, že pri budoucím

vstupu Ceské republiky do EU je další rozvoj prumyslu myslitelný pouze v propojení s velkými

evropskými cukrovarnickými spolecnostmi.

V minulé kampani pracovalo v Ceské republice 26 cukrovaru, které jsou zacleneny

ve dvaceti akciových spolecnostech a jedné s.r.o. Popsat presne soucasnou vlastnickou a

organizacní strukturu prumyslu je velice obtížné, nebot rada akciových spolecností je vlastnena

propojene.

Lze však ríci, že vznikly 4 silné skupiny mající majoritní nebo významný podíl v nekolika

spolecnostech a tri samostatné spolecnosti.

Nejsilnejší je skupina francouzské spolecnosti SDA, která po prvotním vstupu do cukrovaru

Dobrovice získala majoritní podíl v cásti Pražské cukerní spolecnosti. Lonským odkupem

kontrolního balíku akcií Ceských cukrovaru po schválení této transakce s urcitými omezeními a

závazky Úradem pro ochranu hospodárské souteže (ÚOHS) získala SDA majoritní podíl

ve spolecnosti BANOP, Cukrovar C. Mezirící, Union Cukr Kolín a Severocukr Žatec,

Cukrovar Litovel a Cukrovar Unicov. Provozovala tak v kampani 1997 celkem 14 cukrovaru

o celkové denní zpracovatelské kapacite 25 900 t repy a vyrobila 256 000 t cukru.

Druhou skupinou rozvíjející své aktivity v repném regionu Cech je skupina spolecnosti

Cukrspol Praha - Modrany, která krome svého kmenového závodu Modrany vlastní cukrovary

Hrochuv Týnec, Zvoleneves, Velvary a má majoritní podíl v cukrovaru Dolní Berkovice.

Celková denní zpracovatelská kapacita techto peti cukrovaru byla v kampani 1997 10 150 t

repy a skupina vyrobila 97 000 t cukru. Spolecnost Cukrspol Praha - Modrany ješte vlastní

minoritní podíly ve spolecnostech Severocukr Žatec a Union Cukr Kolín.

V regionu Moravy pusobí skupina britsko-francouzské spolecnosti Eastern Sugar, která je

tvorena spolecností Hanácké cukrovary ( cukrovar Nemcice ) a Cukrovary Kojetín a Brodek.

Celková denní zpracovatelská kapacita v kampani 1997 byla 6 500 t repy a skupina vyrobila

73 000 t cukru. Spolecnost Eastern Sugar vlastní minoritní podíl v cukrovaru Vrbátky a

ve spolecnosti Cukrspol Praha - Modrany.

V oblasti jižní Moravy pusobí rakouská spolecnost Agrana, která vlastní majoritní podíl

Cukrovaru Hrušovany. Výrobní kapacita závodu v kampani 1997 byla 4 500 t repy/den a bylo

vyrobeno 47 000 t cukru. Spolecnost Agrana ješte vlastní minoritní podíl ve spolecnosti Ceské

cukrovary.

V oblasti Slezska pusobí spolecnost I.Slezská a.s. vlastnící cukrovar Opava. Zpracovatelská

kapacita závodu v kampani 1997 byla 3 000 t repy/den a bylo vyrobeno 38 000 t cukru.

V kampani 1997 byl ješte na Morave v provozu cukrovar Vrbátky, který však nemá v soucasné

dobe majoritního vlastníka, nelze ho proto jednoznacne priradit k nekteré z uvedených skupin.

Denní zpracovatelská kapacita je 1 400 t repy, bylo vyrobeno 22 000 t cukru.

V cástecném provozu byl cukrovar Staré Mesto, spolecnost COMSUG s.r.o. o denní

zpracovatelské kapacite 1 500 t repy. Bylo však vyrobeno jen 5 000 t cukru. Z uvedeného je

patrno, že celková denní zpracovatelská kapacita všech 26 cukrovaru, které byly v kampani

v provozu, 52 950 t, je príliš velká. Naopak prumerná kapacita na jeden cukrovar 2 037 t repy

je nedostatecne malá.

Uvážíme-li, že rocní domácí spotreba cukru ciní 430-440 tis. t cukru, lze s ohledem

na sezónní výkyvy a reálný objem vývozu pripustit predpoklad, že rocní výroba by nemela

prekrocit 500 tis. t.

Z této úvahy vyplývá, že pri výtežnosti 14 % a minimální délce kampane 85 dní je

dostacující celková denní zpracovatelská kapacita 42 000 t repy. Z ohledu na nutnost zvýšit

denní zpracovatelskou kapacitu konkurence schopného závodu na 5 000 t repy a více je zrejmé,

že po dokoncení transformace bude pocet cukrovaru v CR menší než deset.

Jaký lze tedy ocekávat další vývoj?

Pokud nedojde v následujícím období k výrazné zmene hospodárské politiky, lze

predpokládat, že systém kvótace cukrovky bude prijat až v tesné souvislosti se vstupem CR

do EU, tedy v horizontech let 2003 až 2005. Pro nejbližší období tedy bude dále rozhodující

schopnost komunikace hlavních aktéru na cukerním trhu.

Uvedené úvahy lze shrnout do následujících bodu:

- bude pokracovat koncentrace vlastnické a organizacní struktury prumyslu

- bude posilovat vliv zahranicních spolecností SDA, Eastern Sugar a Agrana

- bude snížen pocet cukrovaru a zvyšována jejich zpracovatelská kapacita

- celková denní zpracovatelská kapacita klesne na cca 40 000 t repy.