Zetor - kříšení nebožtíka

Zetor - kríšení nebožtíka

Resuscitaci nebožtíka pripomíná další financní injekce do brnenského Zetoru. Poté, co se do podniku nalilo približne jedenáct miliard korun, posílá stát další miliardy prostrednictvím Konsolidacní banky na úhradu vydaných dluhopisu a na rozjezd sériové výroby. Tyto pokusy oživit traktorový gigant tady nejsou poprvé, pokaždé se mluví o kapacite Zetoru a jeho schopnosti vyrábet kvalitní stroje. Zmínku o tom, jak udelat z podniku ziskovou spolecnost, však clovek ve zprávách vedení nenajde. Je potreba si také položit otázku, kdo z vedení firmy by prípadné zmeny vlastne udelal. Nekterí jeho clenové pusobí v podniku velice dlouho, nejeden zde pracoval dokonce již pred revolucí, žádné zásadní zmeny však v Zetoru za tuto dobu nenastaly. Snaha dosadit do managementu špickové manažery, jakým byl Kanadan Melvin Racinsky, skoncila po seznámení se s reálným stavem podniku rychlým ústupem. Vedení firmy zatím neudelalo nic pro to, aby ztrátovost Zetoru alespon trochu snížilo. Sám za sebe mluví ekonomický údaj - tržby Zetoru za první pololetí 2000 cinily 250 miliónu korun, provoz areálu podnik každý mesíc stojí sto miliónu korun. Tržby stací pokrýt provozní náklady, fixní, jakým je práve areál, už ne. Presto jsou prognózy managementu Zetoru pro další rok opetovne optimistické, pocítají s výrobou deseti tisíc kusu traktoru, stejný pocet vedení slibovalo už v podnikatelském plánu na rok 1999, Zetor ale vyrobil pouze neco pres šestnáct set stroju. Otazníky visí i nad termínem spuštení sériové výroby. Ješte pred mesícem vedení tvrdilo, že pásy vychrlí první série traktoru na prelomu srpna a zárí, na pondelní valné hromade se najednou termín posunuje na prelom zárí a ríjna, jako nejduležitejší je prezentována informace, že do podniku nastoupí co nejdríve všichni zamestnanci. V celé rade závazku a plánu nesoucích se v duchu - bude líp - není videt ani nástin pochyb o zárné budoucnosti, do které se Zetor ubírá. Zajímavé je, jestli tyto optimistické vize, které koneckoncu nepricházejí ze Zetoru poprvé, budou zajímat zákazníka. Ten bude chtít logicky vedet, zda zaplacený traktor dostane, a predevším, jestli na nej budou za pet let k mání náhradní díly. Je nutno pripomenout, že Zetor svoje trhy opustil. Lze si jen težko predstavit, jakým zpusobem chce znovu nabýt duvery a ztracená odbytište získat zpet. Kdyby se mu to podarilo, získal by v této oblasti mezi tuzemskými strojírenskými firmami primát, který už ostatne drží v kategorii financních príspevku od státu. Velice obezretne se našlapuje také kolem faktu, že Zetor opustili odborníci, poté, co prestali dostávat výplaty. Jak chce firma, která zamestnancum dluží na mzdách približné dve ste miliónu korun, presvedcit práve tyto profesionály, že je v Zetoru ceká budoucnost a v ríjnu dokonce i celý plat? Stát se netají tím, že výhodneji prodá fungující podnik než mrtvé areály a zarízení. Po rychlém nastartování sériové výroby traktoru by tedy mel prijít rychlý prodej a pak dej se vule boží. Nikdo však snad už neverí tomu, že by sebemovitejší a naivnejší kupec zaplatil za Zetor tolik, aby se státu jeho velkorysá investice vrátila.