Spotřebitel má právo vědět, co jí

I čeští občané se dozvědí, zda jsou potraviny, které jedí, vyrobeny z geneticky upravených plodin. Jejich značení, které přikazuje novela zákona o potravinách, je krok správným směrem. A to přestože dosud nikdo nedokázal, že konzumace těchto potravin může přivodit jakékoli zdravotní komplikace. Každý člověk - i ten, kdo nepřemýšlí v intencích ekology prosazovaného principu předběžné opatrnosti - prostě musí mít právo vybrat si, jaký typ potravin chce jíst. Někoho třeba informace o tom, že rajčata, která si chce koupit, byla zásahem genetiků upravena tak, že pomaleji hnijí, ani nezaujme. Jiný bude rád, že ono rajče má větší trvanlivost a prošlo velmi přísnou kontrolou. Zatímco další zákazník se témuž rajčeti vyhne velkým obloukem - ať už proto, že s genetickými úpravami nesouhlasí s filozofických důvodů, či jen proto, že z nich má těžko racionálně vysvětlitelný strach. Práva spotřebitelů vědět, co se jim nabízí, jsou si rovna a žádná z velkých světových firem produkujících geneticky upravené plodiny to nemůže zpochybnit. Proč se vůbec o speciální značení potravin obsahujících geneticky modifikované složky vede takový boj? Firmy, které tento typ produktů na trhu nabízejí, si dobře uvědomují, že pro mnoho spotřebitelů jsou genetické experimenty s potravinami nepřijatelné a že někteří lidé si tyto produkty prostě nikdy nekoupí. Pro firmy, jež do výzkumu genetických úprav vkládají nemalé prostředky, to pak znamená nižší zisk. Není se rovněž co divit, že upravené potraviny rezolutně hájí vědci z oboru biotechnologie. Kdyby se totiž ukázalo, že tento typ jídla není prodejný, museli by se na jiný typ výzkumu přeorientovat i oni, protože potravinářské firmy by o jejich práci ztratily zájem. Důvod, proč se o geneticky upravené potraviny pře Evropská unie s USA, je navýsost pragmatický. Evropa nestojí o to, aby její zemědělce poškozovaly levnější dovozy ze zámoří. I odpůrci genetických manipulací přitom uznávají, že takto upravené plodiny jsou levnější, odolnější vůči škůdcům, a nesou tudíž i větší zisk. Američané tedy mají pravdu, když tvrdí, že Evropa vůči nim staví obchodní bariéru. Postoj Bruselu je však mnohem přátelštější vůči spotřebitelům. Není důvod geneticky upravené potraviny předem zatracovat. Třeba to, že se vědcům podařilo vyvinout geneticky pozměněnou rýži, která by mohla pomoci vyřešit problém nedostatku vitaminu A v rozvojových zemích, je určitě velmi významným objevem. Ale i geneticky upravené potraviny si na své plné uznání budou muset ještě počkat. Není důvod ustupovat tlaku firem, které pochopitelně chtějí zbohatnout co nejvíce a co nejdříve. Je správné dát spotřebiteli možnost volby.

Josef Kopecký