Domácí zemědělci potřebují znát priority

METRO 15.2. 1999

Domácí zemedelci potrebují znát priority

SLOUPEK

Jedním z nejvetších úskalí demokracie je schopnost vybrat z rady možných rešení to pokud možno optimální a zároven za takové rozhodnutí nést odpovednost. Vlastní schopnost selekce, a s tím související stanovení priorit je ovšem fenomén, který v dobách minulých nebyl v této zemi príliš pestován - dusledkem je velmi malé procento lidí, kterí touto vlastností oplývají. Práve proto prevládá v CR víceméne levicové myšlení, práve proto volá rada obcanu po ochrane svých zájmu, pricemž tuto roli by mel podle nich hrát predevším stát. Jenže i jeho predstavitelé jsou pouhým vzorkem tech, kterí po takové ochrane volají, protože tak byli vychováni, a tak se není cemu divit, když i jim ciní urcení priorit problémy.

Jedním z odvetví, pred kterým stojí v nejbližší dobe zásadní rozhodnutí o tom, co je vlastne duležité a co ne, je agropotravinárský sektor. Soucasná situace je totiž v podstate taková, že pri stanovování státního zájmu zamereného na ochranu tuzemských producentu zemedelských komodit a potravin jako by nelze ríci, kam drív skocit. Problémy existují všude, v každé komodite, a jsou navíc souctem nekolika zcela rozdílných prícin. Patrí mezi ne predevším malá výkonnost ceské ekonomiky, která neumožnuje dostatecný objem státní podpory domácích výrobcu, absence základní morálky v obchodních vztazích a samozrejme i cástecná nekonkurenceschopnost našich producentu - to vše je zasazeno do mezinárodních dohod, které ve srovnání s jinými státy strední a východní Evropy príliš dobré podmínky ceskému zemedelství nezabezpecují.

Príkladem, který je a v následujících dnech nepochybne bude znacne medializován, je situace na domácím trhu s cukrem. Objektivne receno, bez nejakého direktivního zásahu skutecne asi hrozí cukrovarnickému odvetví v CR kolaps. Ze zahranicí totiž obchodníci dovážejí cukr, jehož cena je prokazatelne pod úrovní nákladu na jeho výrobu v CR, ackoli u nás se cukr vyrábí zrejme nejlevneji v Evrope. Duvodem nízkých importních cen je samorejme dotacní politika v zemích dovozu. Pestitelé i zpracovatelé cukru tedy logicky volají po vyšší celní ochrane - o celé veci by mela tento týden rozhodnout vláda. Ta zrejme ochranárské opatrení prijme - jenže co dál? Ve fronte na ochranu stojí producenti veprového, výrobci mléka, a to se ješte letos do hry nevložili pestitelé obilovin. Každému pritom musí být jasné, že chránit všechny a všechno proste nelze - a to jsme již u oné schopnosti stanovovat priority.

Totiž, jestliže stát prijme opatrení na ochranu domácích producentu cukru, musí tuto oblast také zaradit mezi priority své zemedelské politiky - jinak vyšle príslušným podnikatelum falešný signál. Jenže pokud bude výroba cukru v CR mezi priority patrit, nebude tam zrejme patrit produkce cehosi jiného - a je tedy naprosto nutné ríci, na cí úkor budeme cukrovarnictví chránit (mimochodem - toto odvetví díky možným dalším zahranicním investicím, a zejména proto, že z pohledu nákladu, jak již bylo receno, konkurenceschopní jsme, by si zarazení mezi priority asi opravdu zasloužilo). V tomto prípade by dokonce ani nešlo o ochranárské opatrení proti spotrebiteli, a to je dost podstatné, protože cukr u nás delat umíme, a nehrozí tedy, že se po státním zásahu zvýší jeho cena - ta by mela spíše stagnovat. To se o leckterých zemedelských produktech vyrábených v CR v souvislosti s možnými obchodními bariérami urcite ríci nedá. Samozrejme že není príjemné ríkat té ci oné skupine podnikatelu, že se státní podporou pocítat, ani dlouhodobe, nelze. Jenže držet je v nadeji na lepší zítrky je naprosto neodpovedné. Ostatne - pri hromadících se problémech v ceském zemedelství je opravdu velmi podivné, že se ješte stále zásadne nediskutuje o možnostech alternativního využití zemedelské produkce - zrovna u cukrové repy je docela dobrá možnost jejího využití na líh, který by mohl nejenom zachovat cást výrobních a zpracovatelských kapacit, ale ješte by navíc splnoval i parametry ekologické.

PETR HAVEL