Cukrovarnictví Pěstitelé řepy a výrobci cukru v krizi

HN - 26.1.1999

Cukrovarnictví. Pestitelé repy a výrobci cukru v krizi

Kdyby se clovek na ceské zemedelství díval jen pres nekoncící radu problému s masem, mlékem, chmelem, k nimž se nyní díky velkým dovozum cukru, predevším z Polska, pridalo i reparství s cukrovary, musel by mít pocit, že resort je v permanentní krizi.

Tuzemské reparství a cukrovarnictví se cítí existencne ohroženo. Nekterí experti dokonce mluví o jeho pozvolném konci, nepribrzdí-li vláda vlnu dovozu zahranicního cukru.

Konec tradice?

Predseda Ceskomoravského cukrovarnického spolku (CMCS) a generální reditel Cukrovaru a rafinérie cukru Dobrovice Oldrich Reinbergr dokonce mluví o bezprostredním znicení jedné z historicky nejslavnejších ceských potravinárských komodit. "Na prelomu století, kdy se ze zeme vyváželo na milión tun cukru rocne, jsme byli nejvetším exportérem cukru v Evrope. Dnes pestitelé repy a cukrovarníci bojují o holý život," ríká.

Obvinen je dovoz

Duvod poprasku? Rostoucí dovozy cukru z Polska, Slovenska, Nemecka a nekterých dalších zemí. Podle údaju Ceskomoravského cukrovarnického spolku bylo do Ceska za rok 1998 dovezeno 40 tisíc tun cukrua sedm tisíc tun slovenské izoglukózy (smes glukózy a fruktózy využívaná jako sladidlo zvlášte výrobci nápoju - pozn. red.). To je asi 11,5 procenta domácí spotreby. Podle cukrovarníku je ale varující, že témer 30 tisíc tun cukru bylo do republiky dovezeno v posledních trech mesících. "Pokud srovnáme nárust exportu s minulými lety, je asi petisetprocentní. Za poslední tri mesíce jde o neuveritelných 1400 procent! Ceská republika se tak svou nízkou celní ochranou stala témer jedinou evropskou zemí, kam v dobe ruské a asijské krize mohou okolní zeme prodávat své silne dotované potraviny. Jsme témer jedinou zemí, která si pro dostatecnou ochranu svého vnitrního trhu nevytvorila potrebnou legislativu a nyní celý potravinárský sektor trpí díky špatne podepsaným asociacním dohodám z roku 1993," upozornuje Reinbergr.

Chybí podpora exportu

Analytici CMCS odhadují, že kdyby dovozy pokracovaly stejným tempem jako v posledním ctvrtletí 1998, tak by v zárí 1999, tedy pred zacátkem repné kampane, tuzemské zásoby cukru dosáhly 220 tisíc tun. Dalších 120 tisíc tun by se dovezlo. Pritom k uspokojení domácí poptávky stací asi 430 tisíc tun. Vyrobit by se tedy melo jen 90 tisíc tun cukru, na které stací osít 15 tisíc ha polí. To je pouhých 17,5 procenta vloni osetých 85 tisíc ha. Na podporu exportu pritom stát nemá pri soucasných nízkých svetových cenách cukru peníze.

Zacarovaný kruh

Cukrovary proto žádají záruky, že se dovozy omezí, protože nevedí, kolik cukru se do zeme dostane a kolik ho samy prodají. Do té doby odmítají se zemedelci uzavírat kontrakty na repu. Ti se zase bojí, že vypestují neco, co potom neprodají. "Je to zacarovaný kruh, který rozetne jen skutecne systémové opatrení," ríká Jirí Krouský, výkonný reditel Svazu pestitelu cukrovky Cech a Moravy. "U nás se sice zavedla kvóta na dovoz cukru ze Slovenska, ale to vedlo jen k tomu, že vzrostly dovozy z Polska. O tom, že kvuli exportu ceského piva na Slovensko neprošla ochrana trhu proti tamejší izoglukóze, ani nemluve. Aby se dalo podnikat a odvetví, které má v zemi 175letou tradici, se vubec udrželo, musí i v Ceské republice platit opatrení jako jinde v Evrope, kde trh s cukrem podléhá tržnímu rádu založenému na vyšší celní ochrane." Krouský se pritom obává, že dlouhodobe nerešené problémy a trvalý pokles pestebních ploch cukrovky, které poklesly ze 125 tisíc ha v roce 1992 na 85 tisíc v roce 1998, mohou pri nerešených dovozech opravdu spadnout až na 20 tisíc ha. "Ale to bude konec ceského cukrovarnictví."

Hledání chyby

Kdyby se clovek na ceské zemedelství díval jen pres nekoncící radu problému s masem, mlékem, chmelem a nyní i cukrem, musel by mít pocit, že resort je v permanentní krizi. Sotva se jedna na cas zažehná (viz veprové maso), objeví se druhá. Je chyba v nízké výkonnosti ceského zemedelství a jeho vysokých cenách? Nebo ve špatné ochrane trhu? Mnozí zemedelci, kterí prošli nelítostnou mlýnicí transformace, tvrdí, že v tom druhém. "Paradoxem je, že všechny zeme, které k nám cukr dovážejí, mají zcela odlišné podmínky založené na vysoké celní ochrane, znemožnující importy pod jejich prodejní ceny, garantované minimální ceny, subvencované exporty a zavedené tržní rády. Tomu nelze konkurovat," vypocítává výhody konkurence Reinbergr. "Nejde tedy o soutež pestitel - pestitel, výrobce - výrobce, ale o soutežení podnikatelských podmínek zemí a jejich státních rozpoctu. Tady, bohužel, na celé cáre prohráváme." Proto také odmítá tvrzení Sdružení uživatelu cukru, že cukrovary své problémy dramatizují.

Uživatelé to vidí jinak

Uživatelé cukru jsou proti omezení dovozu cukru, které podle nich povede k rychlému rustu cen, a tím i ke zhoršení ekonomického postavení ceského potravinárského prumyslu. Sdružení, které zaslalo otevrený dopis ministru zemedelství, upozornuje, že je pripraveno obrátit se o pomoc i na Svetovou obchodní organizaci. Práve na dohody s WTO a CEFTA ale spoléhá i cukrovarnický spolek. "Prijetím záchranných opatrení, která jsou soucástí dohod, lze reagovat na katastrofální vývoj situace. Opatrení jsou prechodná a umožnují ve lhute dvou set dnu jednat s WTO o zmene podmínek, které jsou pro dané komodity nevýhodné," vysvetluje Reinbergr. V tom vidí i cestu, jak v zemi zachránit pestování cukrové repy a výrobu cukru. "Musí se ale jednat ihned, protože jsme v období, kdy zemedelci pripravují setí repy. Také oni potrebují jistotu, že ji prodají."

Zdenek Zuntych