Jen aby to nebylo zemědělství

Respekt (Agroweb) 7.12.1999

Jen aby to nebylo zemedelství

Má svet seškrtat dotace na zemedelství a odbourat cla na potraviny? Urcite ano, ríkají Americané. V žádném prípade, oponují Evropané. Americany podporuje skupina šestnácti nejvetších zemedelských vývozcu (v cele s Austrálií, Kanadou a Brazílií) a všichni stoupenci svobodného obchodu: mírí predevším na Evropskou unii a její Spolecnou zemedelskou politiku (CAP).

Na strane Evropanu stojí spotrebitelské organizace a Greenpeace: mírí pro zmenu na proslulý americký koncern Monsanto, z jehož geneticky upravených potravin mají obavy. Toto dilema patrí mezi hlavní témata, o nichž minulý týden zacala Svetová obchodní organizace (WTO) jednat v Seattlu. Na zemedelství se toto zasedání "udelá, nebo oddelá (make or break) ", veštil pred zacátkem britský The Economist. Zároven upozornil na ohlášených sto tisíc demonstrantu proti globalizaci: pokud se jim podarí získat mediální podporu, nakonec se politici leknou a jednání v Seattlu skoncí fiaskem, tedy neslanou nemastnou dohodou. Minulý týden mu dává za pravdu.

Nejvetší v dejinách

V lednu prohlásila americká vyjednavacka Charlene Barshefská (proslavená letošním úspešným jednáním s Cínou o liberalizaci obchodu) pro zdejší The Seattle Times, že jednání Svetové obchodní organizace bude "tou nejvetší obchodní událostí, jaká se kdy odehrála na území Spojených státu". Místní reportéri obšírne lícili, že Seattle, ležící na západním pobreží u hranic s Kanadou, byl vybrán coby známé obchodní centrum (má zde sídlo Boeing a Microsoft), jež se nejlépe umí postarat o dopravu, ubytování a bezpecnost ministru obchodu ze 135 clenských státu WTO. Zdejší senátor Patty Murray si zaveštil: "Ješte sto let poté si moji vnuci budou povídat o zasedání v Seattlu."

Po minulém týdnu by Seattleští uvítali, kdyby bývala WTO pri lonském vybírání zvolila Dallas nebo Honolulu. V noci z úterý na stredu demonstranti, jejichž pocet se odhaduje na 20--50 tisíc, vytloukli obchody na Šesté avenue, zablokovali delegáty v jejich hotelech a svedli úspešnou bitku s policí. Starosta Paul Schell povolal Národní gardu a dokonce vyhlásil nocní zákaz vycházení. "Globalizacní Woodstock," glosoval rádení demonstrantu The Wall Street Journal. Economist zase znechucene pripomnel, že mítink spoluorganizovala Lidová globální akce (PGA), behem jejíhož cervnového "karnevalu proti kapitalismu" dav roztloukl okna bank a obchodu v londýnské City.

Podle místního tisku mezi demonstranty prevažují odborári (po "prílišné liberalizaci" trhu práce mohli Americanum "vzít jejich místa" lidé z rozvojových zemí), ochránci životního prostredí (globalizace podle nich posiluje moc nadnárodních korporací), stoupenci známého spotrebitelského aktivisty Ralpha Nadera, okrajové církvea samozrejme i obycejní výtržníci.

I oni by meli být prizváni

Prezident Bill Clinton na míste šalamounsky odsoudil násilí a zároven demonstranty podporil: "Uprímne se domnívám, že bychom meli zacít jednat o vecech, za které všichni ti venku demonstrujíi oni by meli být k jednání prizváni." Francouzský ministr obchodu demonstraci pochválil jako dukaz, že politika se nesmí oddelovat od ekonomiky. Na mírný odpor proti demonstrantum se zmohl jen jeho britský protejšek opatrným "svobodný obchod muže být i férový". Pro ceského ctenáre to muže být dukaz toho, jak jsou západní politici schopni a ochotni diskutovat se svými volici i oponenty. Napríklad Economist však vysvetluje Clintonuv projev jako snahu udržet pro svého viceprezidenta a demokratického kandidáta Ala Gora prízen odboráru a ekologu.

Západní politici sklidili kvuli Seattlu od liberálu kritiku za zbabelost a matení pojmu. Obvinovat WTO z globalizace má stejný smysl jako obvinovat OSN z válek ve svete: obe organizace jsou pouze "slepým nástrojem" vule clenských státu. V rámci WTO se postupne odstranují cla, dotace ci další deformace trhu a zároven tato organizace slouží jako jakýsi nejvyšší svetový obchodní soud. Na její pude se reší napríklad proslulý spor mezi USA a Evropskou unií o dovoz banánu nebo treba stížnost amerických farmáru, že do Japonska mohou dle nového narízení tamní vlády dovážet jedine jablka sorty cervený a žlutý delicius. "Všechny výhody, jež svetu prinesla vetší otevrenostrychlejší ekonomický rust, levnejší dovozy, nové technologie --, se berou jako úplná samozrejmost," posteskl si Economist. Výtkám ekologu sice priznává jistou oprávnenost, zároven však pripomíná, že práve nejbohatší státy na prání volicu (což obdobne platí i o korporacích a jejich zákaznících) venují na péci o životní prostredí nejvíce penez.

Národní zájem

Navzdory demonstracím se jednání v Seattlu rozbehla. Americané se podle svých prohlášení chtejí soustredit na nejtradicnejší a nejmodernejší byznys: prvním myslí zemedelství (viz spor zmínený v úvodu, na strane Evropské unie stojí také Japonsko, Norsko a Švýcarsko a vubec bohaté zeme štedré ke svým farmárum), druhým služby, zvlášte internetové obchodování. Microsoft a další softwarové firmy totiž vyvíjejí znacné úsilí, aby se z dnešního nulového zdanení internetových obchodu stalo trvalé pravidlo. Mezi významná témata se dále pocítá regulace trhu práce: Spojené státy navrhují, aby se i v zemích tretího sveta zavedly "minimální zamestnanecké standardy", což však Thajsko, Indie a Cína prohlašují za pruhlednou snahu zvýšit jim jejich nízké náklady na pracovní sílu. Evropská unie a Japonsko nabízejí, že budou ochotne jednat o rozsáhlé ochrane investicto vypadá lákave, ale protože loni definitivne zkrachovala jednání o mnohostranné smlouve na toto téma, težko cekat úspech nyní. Americané ironicky ríkají, že Evropa je ochotna jednat o cemkoli, jen aby to nebylo zemedelství. Asie pro zmenu vyvíjí tlak na Americany, aby ustoupili v otázce ochrany proti dovozum ocele a textilu.

Úkolem ministru obchodu je stanovit základní agendu, o níž se pak zhruba tri roky povedou úrednická jednání v sídle WTO v Ženeve. Evropská unie svou predstavu témat predložila minulou stredu a získala krome Japonska, Jižní Koreje a Švýcarska i podporu dvou kandidátu clenství v EU, Madarska a "vecného cekatele" Turecka. Pozice Ceské republiky vypadá tak, že na strane amerického liberalismu urcite nestojíme. Naplno podporit EU však také nechceme. "Bylo by optimální vyjednat závazky na úrovni Evropské unie. Pro tuto pozici však bude obtížné nalézt vhodné argumenty," sdelil pred jednáním expert ministerstva zemedelství Pavel Povolný. Ceský vyjednávac, námestek ministra prumyslu Jirí Maceška, sdelil Hospodárským novinám prímo ze Seattlu šalamounský postoj: "Jsme blízko EU, ale naše postoje nejsou úplne identické. Pro CR je velmi nutné vyvážení pozice asociovaného a zároven suverénního státu." Bližší upresnení tohoto ceského národního zájmu odmítl sdelit.