Celním sazbám chybí často logika

Metro 11.1.1999

Celním sazbám chybí casto logika

SLOUPEK

Jak zajistit vyšší ochranu domácího agrárního trhu - tak staví rada domácích predstavitelu této oblasti jeden ze základních pilíru a predpokladu úspešného prežití ceského zemedelství a potravinárství do doby vstupu CR do Evropské unie. Celní politika CR by mela být prehodnocena - zaznívá casto - a mínen je tím zejména pokus navýšit absolutní hodnotu v soucasnosti platných celních sazeb. Bohužel císla nejsou samospasitelná, nehlede na to, že obhájci zvyšování celních sazeb jaksi zapomínají vztahovat jejich hodnoty k rozdílným cenám agrárních produktu v jednotlivých zemích. Daleko horší dusledky do budoucna plynou ze samotné filozofie dojednaných celních ochran.

Klasickým príkladem naprosto nelogické, netržní a nevýhodné celní politiky CR je pro spotrebitele zajímavá oblast vinarství. Ve výrobe vína totiž dlouhodobe CR není a dlouhodobe ani nebude sobestacná - to znamená, že chybející surovinu k dalšímu zpracování musí a bude muset dovážet ze zahranicí. Z toho, mimo jiné, plyne jeden z velkých problému v rámci celní unie se Slovenskem, nebot celne výhodný dovoz této komodity ze zahranicí je pro potreby ceského trhu minimální a další navyšování objemu dovozu podléhá souhlasu SR - k tomu se však ješte dostanu. Podstatné je, že pri vedomí všech techto souvislostí má CR vyjednány na dovoz polotovaru a suroviny k další výrobe vína na území CR vyšší celní sazby a naopak na dovoz finálních výrobku sazby nižší. Cili úplne opacne, než by tomu melo v zájmu zemedelcu, potravináru, spotrebitelu i celého hospodárství být.

Dusledkem je samozrejme možnost dovézt ze zahranicí levné výrobky z kategorie stolních, v zásade méne kvalitních vín rovnou na pulty obchodu a naopak drahá dovozová surovina pro domácí zpracovatele. To ciní tuzemské producenty finálních vinarských výrobku nekonkurenceschopnými a prakticky likviduje úvahy o tom, že by bylo možné v CR vyrobené víno vyvážet. Naše zeme se tak v této oblasti vedome a principiálne pripravila o predpoklad obchodovat s výrobky, které ve své cene obsahují také zhodnocení lidské práce. To je bohužel castým jevem ve všech oblastech hospodárství - vyvážíme surovinu - což je nevýhodnejší, protože za méne penez - a dovážíme hotové výrobky, které jsou dražší, ackoli jejich modifikace vyrábíme na domácím trhu také. I díky tomu nastávají následné problémy v sociální oblasti - pokud se opet vrátíme k vínu, pak pokud bude CR vetšinu vína dovážet ze zahranicí (což samozrejme pri výhodných celních sazbách muže), ubude ve strukture tuzemského zpracování suroviny pracovních príležitostí.

Vinné problémy v rámci celní unie se Slovenskem, které jsou každorocne predmetem sporu obou stran, nebot SR pravidelne již nekolik let s navýšením kvót s výhodnejší celní sazbou pro dovozy do CR nesouhlasí, jsou navíc jedním ze zbytecných kamínku v hrázi rozvoje vzájemného zahranicního obchodu. Naše zeme totiž bud nejaký, byt menší než potrebný, objem levnejších dovozu se Slovenskem dojedná, nicméne takový krok musí obvykle kompenzovat nejakým ústupkem, nebo jej provede bez souhlasu druhé strany, címž skýtá záminku k obdobnému postupu SR v jiné komodite. Víno k dalšímu zpracování by samozrejme bylo možné do CR dovézt i za standardní celní sazby - pak by se ale jeho cena v obchodech zvýšila približne o desetikorunu. Pravda je, že takový vývoj v nejbližší dobe nehrozí. Celorocní kvóty pro dovoz vína k dalšímu zpracování ze zahranicí jsou sice již nyní (jako obvykle touto dobou) vycerpány, domácí vinari nicméne mají v soucasné dobe suroviny dostatek - tak asi do brezna ci dubna. To však není poselství tohoto sloupku - jeho apel spocívá spíše v tom, kudy by mohla, pokud již CR hodlá prehodnocovat svou celní politiku, vést cesta. Myslím, že by byla, zejména pro zahranicí, prijatelnejší než teze o zvyšování ochranných bariér prostrednictvím zvyšování celních hodnot.

PETR HAVEL, publicista