Uhlík by šlo ukládat plavením dřeva do Severního ledového oceánu, navrhli vědci

Vědci se zabývají možností ukládání uhlíku pomocí splavování masy vykácených stromů do Severního ledového oceánu. Pocházely by z lesů, které rostou v povodí sibiřských a severoamerických veletoků. V této oblasti se nachází podle vědeckých výpočtů zhruba 100 gigatun uhlíku, který je uložený ve dřevě stromů. Vykácením přibližně jednoho procenta těchto lesů a splavením kmenů do oceánu by tedy bylo možné snížit množství emisí o jednu gigatunu, což je deset procent emisí vypuštěných lidstvem za rok. Vyplývá to z článku v časopise Climate Action a tiskové zprávy Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – CzechGlobe.

Na studii se podíleli i čtyři vědci z této instituce. Jejich úvaha je reakcí na článek v časopise Science z prosince 2024, který navrhoval masivní těžbu dřeva a jeho zasypávání do obřích jam v zemi. Myšlenka splavování je přírodě mnohem bližší a je postavená na existujícím koloběhu, kdy popadané stromy sebere proud obřích řek a odnáší je do Severního ledového oceánu. V něm se ukládají ke dnu, kde už ve vodě chybí rozpuštěný kyslík a je zde velmi nízká teplota. Dřevo se tak nerozkládá, nemohou na něj ani mikrobi a uhlík je uložený na tisíce let.

"Samozřejmě by státy světa neměly rezignovat na snižování emisí, které vznikají při spalování fosilních paliv. Ale při hospodářském růstu je potřeba hledat i alternativní řešení, jak uhlík z atmosféry odstraňovat a ukládat jej, abychom se přiblížili ke stabilizaci klimatu," uvedli autoři, mezi nimiž je i český bioklimatolog Miroslav Trnka.

Vědci odhadují, že k tomu, aby se zmírnily dopady emisí vytvořené lidskou činností a kompenzovaly se obtížně dekarbonizovatelné zdroje, bylo by potřeba ročně z atmosféry odebrat a uložit nejméně jednu gigatunu oxidu uhličitého. Vedle ústupu od fosilních paliv už vědci doporučovali různé alternativní přístupy. "Ačkoliv mnohé byly prezentované jako životaschopné strategie, hodně jich stále nemá vyřešenou otázku rizik pro člověka a životní prostředí," uvedli vědci.

Dalšími faktory, které podle hlavního autora studie Ulfa Büntgena nahrávají myšlence vědců, jsou charakter jehličnatých lesů v tomto regionu. Mají dostatek dřeva na jednotku plochy, relativně nízkou biodiverzitu a současně trpí vysokým rizikem požárů. "Není náhodou, že uvažujeme o aplikaci naší myšlenky na jedno procento plochy těchto lesů, na 180.000 kilometrů čtverečních, protože odpovídá rozloze, kterou ročně zasáhnou lesní požáry. Ty promění na oxid uhličitý nejen samotné dřevo, ale i část uhlíku uloženého v půdě. Pokud při těžbě ponecháme na místě větve tak, aby se mohly smísit s půdou, snížíme požární riziko a současně jejich rozklad usnadní mobilizaci živin pro nový porost. Současně uvažujeme, že by se těžilo v zimě, kdy jsou půda umrzlá a kmeny lze ukládat přímo na zamrzlou řeku. Nebylo by nutné budovat cesty," řekl Trnka.

Rozsah návrhu podle něj zároveň ukazuje, proč základním opatřením pro stabilizaci klimatu musí být snížení emisí z fosilních paliv. "Ač návrh napodobuje to, co po tisíciletí dělá příroda, bude nás to stát velké úsilí a musíme ročně vykácet a splavit dřevo z plochy, která je více než dvakrát větší než Česko. Celý přístup má také řadu úskalí včetně geopolitických, protože ze tří klíčových států by takovou úvahu aktuálně připustil jen jeden stát, a to Kanada. Dalšími jsou Rusko a USA," uvedl Trnka.