Radek Holomčík: Bez propracovaného programu pro zemědělství by to u Pirátů nešlo

Až do podzimních voleb bude ASZ ČR postupně seznamovat prostřednictvím rozhovorů s politickým programem i osobními představami vybraných zástupců jednotlivých demokratických stran o budoucnosti českého zemědělství. Začínáme místopředsedou Pirátské strany Radkem Holomčíkem, který je také místopředsedou Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny.

Že Piráti všechno dělají a plánují vážně, a s plným nasazením, dosvědčuje místopředseda Pirátské strany Radek Holomčík, který je také místopředsedou Zemědělského výboru Poslanecké sněmovny. Poslanci za Pirátskou stranu, a především on sám, spolupracují s Asociací soukromého zemědělství ČR, a vzhledem k tomu, že Piráti by zřejmě mohli mít zásadní slovo v nové vládě, vzešlé z podzimních voleb, požádali jsme Radka Holomčíka o rozhovor. Jak to vidí?

Spolupráce Pirátů a ASZ není žádný eufemismus, je skutečná, funguje již roky. Když se jejich poslanci chystají řešit věci související se zemědělstvím, konzultují je s odborníky z Asociace. Mimo to se zúčastňují valných hromad, konferencí, vyhlašování Farmy roku i vyhodnocování programu Pestrá krajina. V současné době však nákazová situace není dobrá, a vládní opatření mnoho aktivit omezují, proto jsme tento rozhovor vedli na dálku, po telefonu a písemně.

Co vás přivedlo k zájmu o zemědělství? Už když jsme spolu poprvé hovořili, měl jsem pocit, že jde o dost srdeční záležitost.

Asi ano, a těch důvodů je několik. Oba moji rodiče a další příbuzní strávili v zemědělství většinu života, vždycky jsme měli pole, stromy i zvířata. Dříve králíky, brojlery, krůty, prasata, teď to zůstalo „jen“ u slepic. A když to řeknu s jistou mírou nadsázky, celý život se rád hrabu v hlíně. Dalším důvodem je ochrana krajiny - pocházím z úpatí Bílých Karpat, pozoruji, k jakým negativním změnám v posledních dvou dekádách dochází, a snažím se podporovat aktivity, které tyto změny potlačují. V rámci mé „civilní“ profese jsem pomáhal s byznysem regionálním firmám a poznal specifika a problémy podnikání mimo velká města, a to mě právě přivedlo k tématu podpory podnikání na venkově. V rámci svých aktivit na komunální a krajské úrovni jsem se věnoval i podpoře cestovního ruchu a objevil kouzlo a význam agroturistiky. Také se hodně zaměřuji na gastronomii a v amatérské rovině bádám o vztahu zemědělství a kultury, zejména o tom, jak lokální plodiny a jejich gastronomické zpracování ovlivňuje kulturní zvyklosti. V důchodu bych o tom chtěl napsat knihu.

Zemědělská politika je pak průsečíkem všech těchto pohledů.

Kdybyste usedl do křesla ministra zemědělství, na co byste se zaměřil nejdřív?

Počítám s tím, že by bylo třeba pustit se do věcí, které by se měly změnit rychle. Rád bych se potkal s ředitelem SZIF a zrevidoval některé požadavky fondu, na které si zemědělci často stěžují, a které přitom nemají legislativní oporu, a navíc nedávají smysl. Stejně bych postupoval i u dalších institucí, se kterými se zemědělci často potkávají, zejména ve vztahu ke kontrolám. A obratem bych zadal forenzní analýzu vzniku a šíření kůrovcové kalamity, což se sice přímo zemědělství netýká, ale je to důležité.

V čem vidíte, tedy vy i Piráti vůbec, největší problém našeho zemědělství? 

Problémů je celá řada, systémově vnímám čtyři hlavní:

  • Zemědělské politice chybí jasná a srozumitelná vize, směr, kterým se společně vydáváme. Problémy se řeší tím, že něco zakážeme, přikážeme, nebo někam „nalejeme” peníze z veřejných rozpočtů. Chybí strategický pohled na strukturu investic, cílené omezování byrokracie, program diverzifikace zemědělství, systémové poradenství atd.

  • Nedostatečná spolupráce resortu s odbornou veřejností - výzkum a akademická sféra přinášejí řešení řady problémů, bohužel narážejí na nedostatek politické vůle. Názory odborné veřejnosti jsou brány v potaz, jen pokud jsou souhlasné. Je to přetočené naopak. Místo, aby se politici ptali, jak řešit konkrétní problém, chtějí po odbornících, aby jim i jejich postup zlegitimizovali.

  • Provázanost politiků s konkrétními zájmovými skupinami - na řadě příkladů z parlamentní i vládní praxe vidíme, že jsou prosazovány partikulární zájmy, bez ohledu na celek, na budoucnost naší země.

  • Podceňování společenských trendů a špatná komunikace. Pro zemědělství je klíčové chování spotřebitele, co, jak a kde nakupuje. Chybí nám tu systematická komunikace, která by vysvětlovala význam lokálních potravin a zemědělství jako takového, a to včetně vzdělávacího systému. Také jsme nezřídka svědky dělání „politiky kladivem” a také resortismu, které vyváří zbytečné společenské napětí mezi nezemědělskou veřejností a zemědělci. Místo dialogu jdeme nezřídka cestou konfliktu.

Smyslem evropské Společné zemědělské politiky je napomáhat rodinným hospodářstvím, a z toho vyplývají přímé platby i zastropování. Budete se zasazovat o změnu dosavadního postupu ministerstva zemědělství a vlády?

Podporujeme zastropování SAPS, jinde nám to nedává moc smysl. Takto ušetřené prostředky chceme alokovat na opatření, která mohou krátkodobě zhoršit ekonomiku podniků, ale jsou klíčová pro naši krajinu.

Mrzí mě, že se pod otázkou zastropování ztrácí řada dalších důležitých parametrů, jako je například určení investičních dotací tak, aby sloužila podpoře lokálních ekonomik, rozvoje venkova a lokálního zpracovatelství, aby Program rozvoje venkova měl s reálným rozvojem venkova opravdu něco společného.

Proč se u nás nedaří prosadit dotace pro nejmenší hospodáře? Oč snadnější by bylo vyplácet bez složité administrativy 1 250 eur na hektar do rozlohy zhruba 5 ha, jako se to dělá v ostatních členských zemích.

Chybí politická vůle. To se zesílilo v posledních letech, ostatně vládne nám vláda, jejíž předseda nepokrytě říká, že „malé a střední podniky - to jsou klišé a kecy“. Tento přístup považuji za ohrožující i pro budoucnost zemědělství jako takového. Potřebujeme generační obměnu, aby i v budoucnu měl tuto důležitou práci kdo dělat, a podpora nejmenších hospodářů je důležitou součástí řešení. 

Má podle vás význam opět zavést podporu na předčasné ukončení zemědělské činnosti?

Ano, ale neměla by být zaměřena jen na zajištění důstojné mzdy pro starší zemědělce v době, kdy už nemohou vykonávat zemědělskou činnost, ale měla by také zohledňovat proces spojený s předáním farmy, půdy a znalostí mladšímu zemědělci. Pokud do tohoto opatření jít, tak jedině s provazbou na zajištění pokračování hospodaření. Starší zemědělec by tak dostával jakousi apanáž za to, že pomáhá mladšímu a předává mu svoje know-how.

Bylo by podle vás přínosné zařadit zemědělskou profesi mezi náročná povolání, a s tím provázat snížení věku pro odchod do důchodu?

Dle mého názoru ano. V ČR chybí data, protože je nesbíráme, ale podle mezinárodních výzkumů jsou zemědělci ve srovnání se zbytkem populace nadměrně vystavováni fyzické a mentální zátěži a jako profesní skupina, ve srovnání se zbytkem populace, častěji trpí depresemi. A ve srovnání s jinými obory zemědělci častěji zvažují ukončení vlastního života, nemluvě o případech, kdy k tomu skutečně dojde. Je nutné se více zaměřit na prevenci v rámci mentálního zdraví zemědělců.

Druhá věc je budoucnost důchodového systému v ČR. Obávám se, že „s odvahou a pracovitostí”, s jakou naše vlády k jejímu zajištění přistupují, bude už pro moji generaci důchod spíše sci-fi.

Pokud by se povedlo zanést definici rodinné farmy do legislativy, mohlo by to přinést nějaký finanční efekt? Popřípadě i nějaký jiný?

Bude záležet na celkovém nastavení a na tom, jestli by součástí legislativních změn byly i zásahy do daňového nebo pracovního práva. Pokud má mít podpora rodinných farem smysl, nemělo by jít jenom o definici, ale systém by měl zohledňovat právě specifika vycházející z modelu rodiny.

Jsem příznivcem širšího pojetí podpory rodinného podnikání - přestože je to zejména záležitost rodinných farem, rád bych podporoval podnikání na půdorysu rodiny i v jiných oblastech, jako je např. zpracovatelství, řemeslo, služby atd. Vnímám to jako důležitou součást zlepšování kvality podnikatelského prostředí a rozšiřování nabídky možností pro zájemce z řad podnikatelů. Po tom, jak ministr Havlíček u podpory rodinného podnikání totálně selhal, se nám nějaké smysluplné kroky bohužel odsouvají do příštího volebního období. Za sebe jsem rád, že s ASZ na tématu dlouhodobě spolupracujeme, momentálně připravujeme další jednání a snad se podaří i online seminář ve Sněmovně na toto téma.

Mají Piráti v plánu nějaké podpory pro zemědělce, kromě potenciálních pobídek pro začínající zemědělce? Tedy kromě správného využívání Společné zemědělské politiky, Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu či z národních dotací? Každoročně stát „rozdává“ několik miliard. Počítáte se změnou dosavadního klíče?

Toto téma považujeme za důležité a tzv. architekturu plateb nyní zpracováváme. Zemědělci si mohou být jisti, že naše návrhy a plány budou srozumitelné a jasné, a že budeme usilovat o to, aby i jim byly zásadně prospěšné.

Budeme prosazovat řadu úprav nastavení systému – třeba aby zemědělcům, kteří budou chtít sami realizovat podporovaná krajinná opatření, mohla být tato jejich práce proplacena z prostředků na agro-envi opatření. Totéž platí třeba i o zahrnutí zemědělců do programu poradenství, aby v klidných měsících roku mohli honorovaně předávat své know-how. No a klíčová je podpora diverzifikace - důraz na podporu zpracovatelství, vedle prvovýroby, či například agroturistiku.

Důležité je ale říct, že podpora není a nemůže být jen o přelévání peněz z dotací. Jako naprosto klíčové vidím snižování byrokratické zátěže, méně kontrol, digitalizaci.

A teď trochu sugestivní téma. Dnes se hezky hovoří o ochraně přírody, o krajině a o welfare (pohodě zvířat), ale sedlákům se stále ztrpčuje život, stále se ztěžují podmínky pro hospodaření a v podstatě jsou za ohleduplnost ke krajině trestáni. Máte nějakou představu, jak dosáhnout nápravy?

Spousta lidí (včetně některých politiků a úředníků) podlehla iluzi, že je možné se ke zdravé krajině „probuzerovat”. V loňském roce jsme představili plán „Vodu řešíme teď“, který se zaměřoval na ozdravení krajiny a zlepšení její schopnosti hospodařit s vodou. A jeden ze základních pilířů plánu byl „Motivovaný hospodář” - tedy uznání zásadního významu zemědělců, lesníků a dalších lidí, kteří v krajině hospodaří. Nutnost změnit směr ze šikany a kontrol ke spolupráci a poradenství.

Ale bez změny společenské atmosféry se změn v krajině nedobereme.

Druhá důležitá věc je, nechat zemědělce (ale i lesníky a další lidi, co v krajině hospodaří) dělat svou práci. Neříkám tím, že máme zrušit ochranu přírody a krajiny, ani to, že nebudeme muset řadu pravidel změnit, zpřísnit. Ale bez razantního zjednodušení pravidel a administrativních nároků a změny politiky od kontrol a buzerace k pomoci a poradenství to nebude fungovat.

A třetí, ale možná nejdůležitější věc - velká část ekologických problémů má ekonomické příčiny. Musíme tedy začít podporovat udržitelné ekonomické modely zemědělství, a přestat podporovat ty špatné. Proto programově podporujeme lokální zpracovatelství, zkracování distribučních řetězců, cirkulární ekonomiku a moderní technologie a stavíme se proti nesmyslům, jakými jsou současný přístup k biopalivům a bioplynkám, špatná komoditní politika zdůrazňující několik málo dominantních plodin apod.

V jakém vztahu by mělo být zemědělství a myslivost?

Myslivost je nedílnou a důležitou součástí hospodaření v krajině a měla by být v souladu se zemědělstvím a lesnictvím. Řada výzkumů poukazuje na to, že dramatický úbytek biodiverzity je jedním z největších rizik, před kterými stojíme. Myslivost má přímý vliv na část volně žijících druhů zvířat, ale ovlivňuje ekosystém jako takový. Proto považuji za důležité, aby byla součástí komplexního řešení našeho přístupu k biodiverzitě.

Tedy, v praxi bychom měli nastavit pravidla hospodaření v krajině tak, abychom podporovali její obnovu, a to včetně biodiverzity. Ruku v ruce s tím by měla být posílena role vlastníků půdy a zemědělců i lesníků, kteří na ní hospodaří, aby mohli sami v rámci jasně daných pravidel řešit případné nedostatky, které se v mysliveckém hospodaření mohou vyskytnout, a nutno říct, že se vyskytují.

Zásadní problém: Jak snížit nadměrnou byrokracii pro zemědělce? Podle svědectví sedláků stráví ročně více než tři pracovní týdny při kontrolách. To je v podstatě jedna dovolená. Je to únosné?

Máme zmapovány absurdity, se kterými se zemědělci musejí potýkat při žádostech a administraci dotací. Máme připravenou novelu zákona o zemědělství, která zastropovává počty nahodilých kontrol a ukládá ministerstvu zaměřit se na poradenství. Zpracováváme koncept reformy státní správy hospodaření v krajině tak, aby byly požadavky jasné, srozumitelné a dávaly smysl. Velmi důležité pak bude postupné zavádění e-govermentu, který bude znamenat zásadní zjednodušení. Ovšem pokud to bude uděláno dobře, tedy zcela jinou vládou, než je ta současná. V příštím roce budeme předsedat Evropské unii a téma snižování byrokracie (zejména pro podnikatele) by podle mého názoru mělo být jednou z priorit. Řešení současného stavu chvilku potrvá a nepůjde to jedním úžasným krokem, ale postupným osekáváním nesmyslů. Popravdě se na to těším.

Co vede Piráty k zájmu o něco tak „suchozemského“, jako je zemědělství?

Zemědělská politika je trošku Popelkou, ale přitom je klíčová pro produkci potravin, zdraví obyvatel, rozvoj venkova a stav krajiny. Piráti se snaží o komplexní politiku, a bez propracovaného programu pro zemědělství by to byla polovičatá práce. A když to řeknu za sebe - mě to prostě baví.

Josef Duben

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 2/2021), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info