Za ovocem i do hor s Klubem mladých farmářů

O víkendu 15. -16. září se vydala početná skupinka mladých farmářů zjistit, jak se hospodaří sedlákům z regionu ASZ Jablonec, Liberec, Semily, zastavili jsme se také v Ostroměři u jednoho člena z ASZ Trutnov, který se zabývá ovocnářstvím. Během dvou dnů jsme tak projeli část Královehradeckého a část Libereckého kraje a mohli jsme se podívat, jak pestrá škála hospodářství se táhne od Jičínska přes Český ráj až po pomezí Krkonoš a Jizerských hor. Večer ze soboty na neděli proběhla již tradiční schůze Klubu, při níž se řešily aktuální otázky týkající se zemědělství i dalších aktivit Klubu mladých farmářů ASZ ČR.

Jít cestou kvality, ne kvantity se vyplácí

Ovocnářská tradice se v rodině Karešových předává z generace na generaci. Pradědeček současného majitele dokonce stojí za odrůdou třešně Karešovy. V současné době Petr Kareš hospodaří na 48 hektarech, přičemž šest z nich tvoří hrušně, osm hektarů jabloně, na většině výměry jsou pak pěstovány peckoviny. V těch vidí majitel také největší budoucnost, neboť u jádrovin se v dané lokalitě vyskytují velké problémy s Erwinii amylovora, patogenem, který způsobuje bakteriální spálu růžovitých. Zatím je uplatňován systém integrované produkce, do budoucna by však majitel rád přešel na ekologické zemědělství, neboť se domnívá, že v tomto oboru je ochrana stromů dostatečně propracovaná, a navíc kvůli tomu, že se jeho pozemky nacházejí z velké části v pásmu ochrany vod II. stupně, je pro něho už nyní výběr přípravků značně omezený. Zavlažování v sadech probíhá pomocí kapkové závlahy, jako hnojivo by chtěl hospodář do budoucna začít využívat vlastní komposty. Svou farmu se snaží neustále rozvíjet a jít s novými trendy, i proto spolupracuje s Výzkumným a šlechtitelským ústavem Holovousy. V letošním roce například zkoušel na stromy nově aplikovat pomerančový olej, s nímž má velmi dobré zkušenosti.

Dle vzoru Rakouska se rozhodl, že se zaměří především na zpracování produkce a prodej přímo koncovým zákazníkům. V tom je mu velkou oporou i jeho manželka, která se snaží nacházet stále nové zákazníky, a to i v Praze. Karešovi v posledních letech investovali do nové sušárny ovoce, kde je produkce sušena teplem bez přídavku síry nebo konzervantů. Dále se rodina zaměřila na vaření povidel a marmelád, do budoucna nevylučuje ani zřízení vlastní pálenice, v horizontu jednoho roku bude na farmě vybudována nová moštárna. V další sezóně by majitel rád začal ze sušeného ovoce míchat čajové směsi, přemýšlí také o výrobě cideru, na něhož však zatím hledá vhodné odrůdy. Technologie pocházejí buď z české, nebo polské výroby, pro usnadnění práce si pořídil automatický setřásač ovoce, který je za jednu směnu schopen sklidit 0,75 ha třešní nebo švestek. Ostatní druhy ovoce jsou sklízeny ručně, na práci jsou najímáni převážně brigádníci z okolí, mimo sezónu jsou na hospodářství pouze čtyři zaměstnanci. Jako jednu z překážek rozvoje v naší zemi vidí Petr Kareš nadbytečnou byrokracii, avšak jak sám říká, když sedlák chce, svou cestu si najde. Zemědělství bere tak trochu jako adrenalinový sport, neboť když člověk něco dělá v malém, snaží se to dělat co nejlépe, a vždy se zatajeným dechem čeká na výsledek, který nikdy nemůže sám plně ovlivnit. V rodinných farmách však vidí velkou budoucnost, neboť věří, že jednou velké nadnárodní firmy a pohrobci bývalých JZD skončí, protože všechny tyto firmy jsou velmi zranitelné. Jako svůj směr do budoucna vidí hledat lidi, kteří budou ochotni přijet pro kvalitní výrobky a zaplatit za ně. Rád by postupně zpracoval veškerou svou produkci, a proto by chtěl vystavět nový sklad s obchodem. Jeho produkty už nyní nesou značku Podkrkonoší regionální produkt, nově také usiluje o získání certifikace Košer, aby mohl část své produkce odbývat i do židovských obcí.  

Prodej přímo z farmy - nejlepší cesta odbytu

Josef Havlík se zabývá rostlinnou výrobou, ale především také chovem masného skotu, který se pase v těsné blízkosti farmy. V prosinci to budou čtyři roky, co své podnikání rozšířil o živočišnou výrobu a přivezl si první jedince plemene aberdeen angus. Stádo se postupně rozrůstalo až na současných 150 kusů, které jsou rozděleny do dvou skupin. První tvoří krávy s jalovicemi a druhé krávy s mladými býky, kteří se po určité době odstaví a dokrmují se ve chlévě. Jako nejvhodnější cestu odbytu zvolil prodej z farmy přímo koncovým zákazníkům, a proto nově vystavěl vlastní bourárnu a zrárnu i s prodejnou a malou restaurací, kde se návštěvníci mohou na chvíli zastavit, projít se po hospodářství, a poté si dát šťavnatý hamburger a další drobné občerstvení. Celkem obdělává 250 ha polí a luk, prioritou je pro něho zajištění krmivové základny pro dobytek, dále pěstuje běžné komerční plodiny. V letošním roce se ani této oblasti nevyhnulo extrémní sucho, a proto musel majitel část sena dokoupit, aby nemusel posílat skot na jatka, jako to dělají někteří v okolí. Věří totiž, že v příštím roce bude málo krav a cena skotu i masa půjde nahoru, proto se investice do drahého sena vrátí.

Prvního býka Josef Havlík přivezl z Irska, nyní má na farmě dva původem ze Skotska. Týdně vozí na jatka jeden kus, který poté doma nechává zrát tři až pět týdnů. Dle jeho slov začátky nebyly lehké a chvíli trvalo, než se podařilo suché zrání dotáhnout až do současné podoby, avšak nyní nemá o zákazníky nouzi. I přesto vidí v České republice jako velký problém to, že se stále najde dost lidí, kteří se zaměřují na cenu a akce, nikoliv na kvalitu. Potíž je podle něj také v tom, že je u nás nízká úroveň osvěty, neboť například v Itálii považují za velmi dobré i maso pocházející z krav, v obchodech je tam takto normálně označeno a zákazníci ho kupují, kdežto u nás se lidé zaměřují převážně na nákup masa z mladých býčků. O rostlinnou výrobu a skot se stará pouze majitel s jedním zaměstnancem, na farmě jsou však zaměstnány ještě další tři ženy a na léto přibližně pět brigádnic. V současné době hospodář staví druhou novou stáj a několik dnů před naší návštěvou přivezl jako první do naší země plemeno chianina, které je původem z Itálie a je označováno jako největší skot na světě. Na otázku, zda chov skotu plánuje dále rozšiřovat, odpověděl, že nikoliv, neboť už by neměl dostatek vhodných prostor a navíc chce, aby ho práce především bavila, protože bez nadšení a elánu zemědělství nejde dělat.

Vraťme do přírody více květnatých luk!

Další naše zastávka byla poněkud netradiční, ale zase o to více zajímavá. Navštívili jsme totiž podnik Planta Naturalis, jehož specializací je především produkce osiv pro květnaté louky. Škála činností je však daleko pestřejší. Majitelé množí celkem 2000 druhů rostlin, z toho některé silně ohrožené. Dále sklízejí byliny, které jsou usušeny a prodány k dalšímu zpracování, udržují vlastní polní botanickou zahradu, spolupracují s vysokými školami, výzkumnými ústavy, pořádají na svých políčkách exkurze, svatby, nabízejí své květiny také do různých aranžmá, například svatebních kytic. V letošním roce oslaví firma 25 let od svého vzniku. Začínali však už v roce 1990, vše se učili sami a vznikali současně s podobně zaměřenými firmami ve Velké Británii a Německu. Lidé se jim zpočátku divili, proč pěstují plevele, které jsou všude, dnes má však jejich práce uznání. Od začátku měli jasný cíl - vrátit do naší krajiny květnaté louky a přispět k její diverzitě a stabilitě. Louky totiž majitelka označuje za polykulturu, která je složená z několika desítek druhů rostlin a je výsledkem spolupráce člověka a přírody. V současné době hospodaří majitelé na 30 hektarech polí, nacházejících se převážně v okolí statku. Rostliny jsou pěstovány po šesti řádcích s roztečí 45 cm. Převážná část práce je ruční, a to od výsadby, přes okopávku až po část sklizně a následnou posklizňovou úpravu. O vše se starají majitelé spolu se šesti zaměstnanci, v létě je najímáno ještě 11 až 12 brigádníků. Bylo vidět, že majitelka, která nás po statku provázela, zná každé semínko, každou rostlinu a její příběh, a vše co dělá, dělá s láskou. I přesto, jak náročným oborem se zabývá, pobírá pouze dotaci na plochu, úředníkům bylo dokonce jejích 2000 druhů rostlin pro greening málo. Obecně mají také problém s tím, kam podnik vůbec zařadit.

Velkou pomocí při sklizni je speciální kombajn, vše se však sklízí do pytlů a za zelena. Poté je hmota sušena při maximálně 38 °C, aby nedošlo k poškození účinných látek bylin. Ty jsou naplněny do žoků a expandovány na další zpracování. Takto se zpracovává přibližně 30 druhů léčivých rostlin, avšak rentabilita není moc dobrá, proto bude jejich počet pravděpodobně do budoucna omezen. Letos tomu nenahrály ani jarní mrazíky a extrémně suché léto, které snížily výnos o významné procento. Materiál určený pro produkci semen je sušen na půdě, aby nedošlo k porušení klíčivosti. Ta je poté u každého druhu stejně ještě zkoušena. Ze semen jsou míchány směsi, všechny druhy je rovněž možné zakoupit jednotlivě, zákazníkům jsou také míchány konkrétní směsi rostlin na přání. Vlastní e-shop zatím nemají, avšak do budoucna jeho založení nevylučují. Zájemci si mohou osivo a rostliny zakoupit přímo na farmě nebo jsou jim zaslány po e-mailové komunikaci. Firma také každoročně na přelomu května a června pořádá výstavu s názvem Česká květnice, kde je možné řadu druhů vidět v zajímavých aranžmá.

Mléčný skot se musí dělat s láskou

a statku rodiny Brožkových se zabývají chovem mléčného skotu plemen holštýn a převážně Brown Swiss. O chod celého hospodářství se stará současná majitelka, její manžel, otec, postupně se zapojují i jejich tři synové, z nichž jeden v současné době studuje střední školu se zemědělským zaměřením. Tradice hospodaření zde byla přerušena v roce 1958, kdy byla rodina nucena vstoupit do družstva. Po revoluci jim bylo navráceno deset hektarů pozemků, v roce 2002 skončilo místní JZD a výměru se podařilo navýšit až na současných 150 ha, z čehož sto hektarů tvoří louky a pastviny. Celý podnik je v režimu ekologického zemědělství, certifikaci bio nesou všechny výrobky.

K rozšíření svého hospodářství chtěli Brožkovi využít dotaci pro mladé začínající zemědělce, avšak díky chybě firmy, která opravovala a rozšiřovala budovu, na níž měla být použita část financí (překročení rozšíření o 1 m a 36 cm2), jim dotace nebyla přiznána a rovněž jim byla zastavena možnost žádat o jakékoliv další investiční dotace. Proto je nyní rodina nadměrně finančně zatížena, a i když by se chtěla nadále rozvíjet, zatím tu možnost nemá. Denně Brožkovi zpracovávají ve vlastní minimlékárně 400 až 500 litrů mléka a přibližně stejné množství dodávají do mlékárny. Vyrábějí přibližně dvacet druhů mléčných výrobků, a to včetně másla a několika druhů sýrů. Ve farmářském obchůdku je možné rovněž zakoupit regionální produkty z širšího okolí nebo čerstvé mléko. Další prodejna se nachází v Turnově, dodávají také do několika krámků v okolí. Ani této farmě se nevyhnulo nadměrné sucho, které způsobilo nedostatek krmiva. V současné době je dojeno 45 krav, na statku je však celkem přibližně 80 kusů skotu a do budoucna by rodina stavy ráda navýšila. Na orné půdě pěstovali Brožkovi obilí, nyní však díky suchu spíše přemýšlejí o pěstování vojtěšky, která by pomohla zajistit dostatek píce pro skot. Navýšení výměry je velmi problematické, neboť v okolí se nachází mnoho velkých podniků.

Agroturistika v srdci CHKO Český ráj

Dvůr Borčice ležící v samém srdci Českého ráje patřil původně k Rohanskému panství. Od místního knížete si ho v 19. století pronajal předek současné majitelky statku. Po první pozemkové úpravě se toto hospodářství stalo zbytkovým statkem, a byly k němu přidruženy pozemky ležící v okruhu nejdéle půl kilometru. V současné době se tak 50 ha luk a pastvin nachází v bezprostřední blízkosti budov, k farmě dále patří také 3,5 ha lesa a rybník, ve kterém rodina chová kapry. Tradici hospodaření přerušil až komunistický režim, který se postaral o to, aby se z udržovaného fungujícího statku stala ruina.

Rodina se však po revoluci, i přes řadu soudních tahanic, které vydání majetku předcházely, s nadšením pustila do oprav a jako hlavní náplň své činnosti si zvolila chov koní. Manželka současného majitele tato zvířata milovala již od mládí a na soutěžích s nimi dosáhla řady úspěchů, dvakrát dokonce vyhrála mistrovství republiky. Ona i syn mají cvičitelskou licenci, mohou tedy provozovat výcvik. O chod farmy se stará rodina spolu se dvěma zaměstnanci, přes léto, v době pořádání dětských táborů, jsou navíc ještě najímáni brigádníci.

S dotací pobírají Lyerovi pouze platbu na plochu a ekologické zemědělství. Na investiční dotace z Programu rozvoje venkova nedosáhnou, neboť nesplňují vinou výcviku a táborů podmínku minimálního příjmu 40 % ze zemědělské prvovýroby. Jelikož se statek nachází v CHKO Český ráj, nemohou také své pozemky hnojit hnojem, ten za odvoz nechávají pravidelnému zájemci z okolí. I zde v letošním roce napáchalo velké škody sucho. Hladina rybníka je tři čtvrtě metru pod normálem, rodina byla také nucena dokoupit sto balíků, a to za cenu přes 1000 Kč za kus. Přáním majitelů statku je, aby se k nim lidé rádi vraceli a jednou na tábor přivedli třeba i své děti. Ty tak mají jedinečnou šanci poznat život na statku, co obnáší práce se zvířaty a zažít příjemný čas v čisté přírodě Českého ráje. Přes rok mohou také docházet do místního jezdeckého klubu. V nabídce služeb je i ustájení koní.

Pestrá škála činností na Kozí farmě Pěnčín

Rodina Pulíčkových, která v roce 2012 zvítězila v soutěži ASZ ČR Farma roku, hospodaří v ekologickém režimu na přibližně 250 hektarech, z čehož tvoří pouze pět hektarů orná půda, zbytek jsou trvalé travní porosty. Ty slouží jako pastva a krmivová základna pro tisíc kusů koz, 500 ks ovcí plemene východofríské dojné, třiceti kusů skotu plemene charolais a dalšího drobného hospodářského zvířectva. Hlavním zaměřením jsou výroba mléčných výrobků a agroturistika. Celková návštěvnost farmy se pohybuje okolo 25 000 návštěvníků ročně. Ti si mohou prohlédnout hospodářská zvířata, techniku, muzeum historického nářadí a strojů, zavítat do místní korálkové dílny, kde si mohou děti vytvořit vlastní výrobky. K poznání širšího okolí slouží dva vláčky, které se v sezóně téměř nezastaví. Turistika tak tvoří přibližně 20 - 30 procent příjmu. Ke zlepšení ekonomiky rovněž přispívají fotovoltaické systémy instalované na střechách. Ty pokryjí veškerou roční potřebu farmy, část energie je ještě prodávána do sítě. O celé hospodářství se stará rodina spolu s 18 zaměstnanci, řada z nich pochází z Ukrajiny, neboť nalézt zaměstnance do zemědělství není jednoduché.

Před několika lety zkusila rodina zažádat o dotaci na mladého začínajícího zemědělce, avšak neúspěšně. Povedlo se jim však podat úspěšný projekt přes Místní akční skupinu, díky níž získali dotaci 60 % na pořízení nového traktoru. Nově také zakoupili vlastní vybavení sloužící pro konzervaci píce do vaků. Zvířata jsou totiž krmena senáží, senem a obilím, které je dokupováno. Majitel podotkl, že již čtvrtým rokem se farma potýká se suchem, které zapříčiňuje nedostatek krmiva, voda dochází už i ve studních, proto musí Pulíčkovi vodu odebírat ze zdroje. Kvůli tomu rodina počítá s tím, že pokud bude tento jev přetrvávat, bude muset pravděpodobně snížit počty zvířat. Ovce se už nyní mohou pást pouze přes noc, přes den jsou krmeny ve stáji.

Denně se na farmě v dojírně pro dvakrát 42 kusů nadojí přibližně 900 litrů kozího a 150 litrů ovčího mléka, vše se zpracovává ve vlastní minimlékárně. Sortiment výrobků je opravdu pestrý, velká část je prodána v obchůdku, který se nachází přímo na farmě, část je dodávána do obchodních řetězců, maloobchodních prodejen nebo najde zákazníky na trzích. Spolupráce s řetězci je postupně omezována, neboť jsou převážně v rukou zahraničních vlastníků a ti preferují prodej výrobků ze své země. Do budoucna v této formě prodeje nevidí žádnou cestu a rádi by se více zaměřili na distribuci výrobků do regionálních prodejen a přímo koncovým zákazníkům.

Generační obměna na horském hospodářství

Naší poslední zastávkou bylo hospodářství rodiny Waldmannových nacházející se v obci Paseky nad Jizerou, která leží na pomezí Krkonoš a Jizerských hor. Většina pozemků se nachází na území národního parku a z toho pro majitele vyplývá několik omezení. Místo, kde rodina hospodaří, bylo lidmi osídleno přibližně před 250 lety, kdy jejich předci začali odlesňovat a zúrodňovat přilehlé pozemky. Waldmannovi zde od té doby s několika přestávkami bydlí neustále. Nikdy tu však nebylo velké intenzivní hospodářství. Původně ke statku patřil přibližně jeden hektar půdy, při práci tu rodina vykrmovala šest až sedm býků. Až v roce 1968 dědeček současného mladého hospodáře začal malou chaloupku rozšiřovat. Po revoluci se tu začalo s chovem ovcí, který zůstal dodnes. Z Kubátových dotací byla tehdy vybudována nová stáj a rodina se postupně učila, jak se nejlépe o tato zvířata starat a dostat jejich maso do povědomí široké veřejnosti. Bohužel se v České republice jeho obliba moc nerozšířila, a tak i v současné době je většina kusů prodávána do zahraničí. Problémem je, že u nás se obecně tento druh masa neumí moc upravovat, a to ani v restauracích. Odbyt je tedy realizován jako prodej jehňat přes rodinu Šefcových z ASZ Náchodska. Mimo to je několik kusů ročně prodáváno jako plemenný materiál či poraženo pro vlastní spotřebu.

Nyní se farma zabývá chovem ovcí, ale také nabízí ubytování, v zimě provozuje stánky s rychlým občerstvením u vleků, další příjem je z úpravy sjezdovek rolbováním. Hlavní sezónou je pro rodinu tedy zima, dva apartmány určené pro osm až 12 lidí jsou však hojně obsazené i přes léto. Majitelé obhospodařují 37 hektarů luk a pastvin rozdělených do dvaceti bloků. Vše jsou tedy spíše menší pozemky, proto je zde velký podíl ruční práce. Seno je lisováno do malých balíků, některé sušeno ručně a uskladňováno volně na půdě stáje. Ani tomuto hospodářství se však v letošním roce nevyhnulo sucho a s tím související nedostatek píce, a to i v čerstvém stavu.

V současnosti lze na farmě nalézt 90 kusů ovcí, k tomu přes léto vždy přibývá ještě přibližně sto kusů jehňat. Mateřské stádo je tvořeno pouze z plemena romney, ke krytí jsou využíváni berani plemene texel. Vzhledem k tomu, že v dané oblasti je menší úživnost pozemků, kratší vegetační doba a navíc majitelé kvůli chráněné oblasti nesmí hnojit žádnou pastvinu, kromě jedné, mají velký problém s tím, aby splnili minimální zatížení 0,3 VDJ na hektar. Podle svého selského rozumu by rádi hnojili cíleně tam, kde jsou chudé pastviny, aby se jejich kvalita zlepšila, to jim však není umožněno. Některé předpisy v naší republice vidí jako velmi nešťastně nastavené. Jediným štěstím je, že do místní krajiny zatím nedorazili vlci, kteří dělají problémy například u kolegů na Broumovsku. Mladý hospodář v letošním roce uspěl s žádostí na mladého začínajícího zemědělce, proto by rodina ráda investovala do nového strojového vybavení, rozvoje farmy, plánuje také rozšířit agroturistiku a o jeden apartmán.

A co nás čeká dál?

Další nejbližší akce proběhne 24. - 25. listopadu, kdy navštívíme hospodářství členů ASZ Olomouc a ASZ Přerov. Členové Klubu mladých farmářů jsou také pozváni na podzimní zasedání celostátní Rady ASZ ČR do Přerova. Na jaře plánujeme zorganizovat exkurzi ke kolegům sedlákům na Slovensko a přednášku o myslivosti a jejím propojení se zemědělstvím. O všem vás ještě budeme průběžně informovat na stránkách Asociace i prostřednictvím naší Selské revue. Všem majitelům navštívených farem bychom chtěli moc poděkovat, za to, že nám své statky ukázali a trpělivě odpovídali na naše dotazy, kterých bylo i tentokrát mnoho.

Pavlína Rejchrtová