Ze života mšic: během tří týdnů celá kolonie

Mšice jsou velmi nepříjemným škůdcem, který je schopen napadnout takřka všechny rostlinné druhy. A rozmnožují se bleskovou rychlostí.

Kdyby mšice nevysávaly šťávu z rostlin a nepřenášely na ně choroby, možná bychom se více zajímali o jejich životní cyklus a obdivovali je jako zajímavý živočišný druh. Mšice jsou totiž skutečně pozoruhodné. Na jaře se z jejich vajíček vylíhnou samičky "zakladatelky", které dospějí během deseti dnů a žijí pouhé tři týdny. Za tuto krátkou dobu však stačí vyprodukovat další dvě stovky samic, a to bez potřeby oplození. Když se kolonie přemnoží, mladým samičkám narostou křídla a odletí založit nové společenství někam jinam. Třeba k vašim sousedům.

S podzimním ochlazením se vylíhnou i samečkové a oplodní samičky. Ačkoli dospělí jedinci za nižších teplot uhynou, jejich vajíčka přečkají zimu, aby se z nich na jaře vylíhly nové zakladatelky.

Vidíme tedy, že mšice to mají velmi dobře zařízené a přizpůsobí se každé situaci. Když se potřebují přestěhovat, narostou jim křídla, když se chtějí pářit, vylíhnou se jim samečci. Pro zahrádkáře to ale představuje velký problém.

Mšice na zahradě se projeví zkroucením listů na rostlinách a zdeformovanými, nepravidelnými pupeny. Na mšice může poukázat i přítomnost mravenců, kteří si pochutnávají na lepkavé tekutině vylučované mšicemi při konzumaci šťáv z listů.

Jakmile mšice na zahradě zaregistrujete, měli byste urychleně zakročit, ať už chemickým postřikem, nebo insekticidem na přírodní bázi. Přirozenými nepřáteli mšic jsou slunéčka sedmitečná a škvoři, kteří si na mšicích rádi pochutnají. Preventivně se doporučuje k okrasným rostlinám vysadit lichořeřišnici, do blízkosti stromů pažitku nebo fenykl, k zelenině saturejku. Tyto byliny totiž nezvané hosty odrazují.