Výroba cukroví je o umění a chleba o intuici, říká oceněná pekařka

Zda bude chleba dobrý, pozná už na první dotek. Zpracovat těsto, uplést vánočku nebo zdobit koláč se přitom Klára Kalvodová ve škole učí teprve půl roku. Její pečivo, které ve dvou dnech na přelomu února a března upekla, ocenila porota v soutěži mladých pekařů na mezinárodním potravinářském veletrhu Salima.

Dvacetiletá pekařka ze střední školy potravinářské, obchodu a služeb v brněnské Charbulově ulici si odnesla ze soutěže Pekař roku 2018 cenu pro absolutního juniorského vítěze. Na výstavišti pro porotu upekla několik chlebů, rohlíky, pletýnky i sladké pečivo, jako vánočky a koláče. „Měli jsme za úkol udělat osm malých koláčů a jeden velký. Ten mě bavil nejvíc, na něm jsem si užila zdobení,“ říká Kalvodová.

Se sladkým má mladá pekařka i jiné zkušenosti. Na stejné škole totiž dokončila ve zkráceném studiu i cukrářský obor. „Předtím jsem ještě studovala oční optiku, kterou jsem ukončila maturitou. Na pečení se mi ale líbí, že u některých věcí nemusím tolik přemýšlet a přitom mi pod rukama vznikají skvělé výrobky,“ zmiňuje Kalvodová.

Práce cukráře a pekaře se podle ní velmi liší. „Aby člověk udělal pořádný zákusek, musí mít cit pro umění. Na pečení zase potřebuje intuici a zkušenosti,“ říká.

Na pečivu porota v soutěži hodnotila správnou hmotnost, propečenou kůrku i chuť. Recept ale mohli soutěžící využít vlastní. „Třeba chleba chutná v různých krajích jinak. Liší se téměř u každého výrobce. Na to, jak ho udělat dobrý, musí každý pekař přijít sám. Neexistuje jediný správný postup,“ poznamenává pekařka ze Střelic na Brněnsku.

Aby pekař zvládl upéct cokoliv, musí si to podle Kalvodové hlavně vyzkoušet v praxi a zjistit, jaký postup mu nejvíc vyhovuje. „Jsem pravák a svatební koláče zavírám levou rukou. Nedávno jsem si všimla, že to dělám jinak než ostatní. Prohodila jsem ruce, ale ono to nešlo. Pečení je i o takových drobnostech,“ vysvětluje.

Autor: Anna Tišnovská