O Martinu Junkovi, mlynáři, který měl rád ryby

Nikoli za devatero horami, ale kousek za Pardubicemi má své rybí království Martin Junek. Ano, byl mlynářem, a měl rád ryby. Proto se rozhodl, když prodal svou firmu, že se nadále bude věnovat už jenom rybám. Rád jezdíval rybařit, například do Norska, ale pak ho napadlo chovat si ryby doma. Jenže pořídit si soustavu rybníků a ne jeden tu a druhý a třetí někde úplně jinde, to prakticky není možné.

V životě Martina Junka nastala jednoho dne chvíle, kdy náhle pocítil, že dosud úspěšné podnikání mu už nemůže víc dát a že by nebylo špatné zkusit něco jiného. Přemýšlel, ale ne moc dlouho, a jelikož měl rád ryby, napadlo ho zkusit to s nimi. Před sedmi lety se rozhodl chovat ryby pod střechou, a k tomu používat recirkulační akvakulturní systém (RAS). A zejména o tom jsme si povídali při zářijové návštěvě.

Vaše jméno není čtenářům Selské revue neznámé, před čtyřmi lety jste zde hovořil o nastávajících lepších podmínkách pro získání dotací pro ty, kdo chtějí s recirkulačními systémy začít. Právě se rozjížděl Operační program Rybářství 2014 - 2020. Ale proč se vůbec pouštět do podnikání v rybách tímto způsobem?

V mořích ryby docházejí, ceny tudíž vzrůstají. A poptávka po rybách stále roste. Klasické rybníkářství má své limity a zde lze očekávat spíše stagnaci. Rybníkáři musejí počítat s celou řadou negativních vlivů, mezi ně patří mimo jiné predátoři, a v poslední době pak zejména nedostatek vody. Nedá se také příliš přikrmovat a podnikání musí splňovat celou řadu podmínek, které kontroluje ministerstvo životního prostředí. Ve srovnání s RAS se ukazuje, že výhody jsou na straně recirkulačních akvakulturních systémů. V RAS ryba roste celý rok a do tržní podoby se dostane tak za osm měsíců. Samozřejmě záleží na druhu ryby. V rybníce se musí počítat s rokem a půl. Jistě, v rybníce je produkce lacinější, ale v RAS se vložené investice brzo vrátí. V našem systému mají ryby stabilní podmínky pro vývoj a růst, odpovídající krmivo, čistotu a prakticky žádná zdravotní rizika. Nezbytný však je nezávadný zdroj vody a dokonalá technologie.

Ano, dokonalá technologie. Jakou používáte?

Vlastní. Sami jsme si ji vyvinuli. Každý nový objekt je dokonalejší než ten předchozí. Učili jsme se za pochodu a začátky nebyly jednoduché. V nádržích, kde ryby chováme, je třeba odstraňovat pevný odpad, tj. exkrementy, a vznikající amoniak převádět v biologickém filtru na dusitany a dusičnany s následnou denitrifikací, filtrovat a vodu posléze recyklovat. Kdybychom používali jakékoli chemické látky či léčiva, například antibiotika, zahubilo by to bakterie, které ve filtru pracují. To je důkazem čistoty a absolutní absence jakýchkoli reziduí.

Vaše technologie, to je tedy uzavřený okruh. Ale co děláte s odpady?

Odpad se dá použít bez problémů do kompostu, jako hnojivo na pole, anebo využít v bioplynové stanici. To má pak výhodu i při získávání tepla. Obměňujeme kolem jednoho procenta vody. Máme vlastní zdroj a jeho vydatnost je určující pro velikost farmy. Zde máme 26 recirkulačních akvakulturních systémů. Dnes je stačí zvládat jeden technik. Na produkci 750 kg ryb denně. Ano, dělá to přes 270 tun ročně.

Co radíte zájemcům o takovéto podnikání?

Ať se zajedou podívat do provozů, kde jsme tuto technologii projektovali, asi 80 % RAS jsme v ČR projektovali my. Třeba v Nedvědicích a Kalech u Tišnova, u Karlových Varů, nebo u Jaroměře a jinde. Nebo do naší nové farmy v Kořenově u Harrachova. 

Nyní lze získat slušnou dotaci z Operačního programu Rybářství, a to 50 % nákladů na technologii, přičemž jedinou podmínkou je produkovat minimálně 500 kg ryb za rok. Na stavby se však dá čerpat podstatně méně, maximálně 10 %. Proto je pro takovýto způsob výroby ryb vhodné využít starých zemědělských staveb, například kravínů. Je to dobré i s ohledem na stavební řízení, které je jednodušší, neboť jde jen o změnu účelu stavby.

A v chovných bazénech lze vyrábět, ano, nebojím se slova vyrábět, vždyť je to obdoba produkce drůbežích brojlerů, doslova tuny ryb ročně. Produkujeme tak pstruhy, jesetery, sumce velké, sumečky americké, tilápie, úhoře. Je třeba si uvědomit, že každá ryba potřebuje trochu jinou technologii, a třeba i jinak teplou vodu. Například pstruha produkujeme levněji v Kořenově u Harrachova, neboť ve vyšší nadmořské výšce je chladněji a nemusíme nádrže zchlazovat. Zchlazuje se přidáváním vody, a tím se to samozřejmě prodražuje.

Vidím pytle s krmivem, to je cizí provenience, že?

Ano, používáme směsi od dánské firmy, které se vyrábějí v Polsku, nebo francouzská krmiva. Základem krmných směsí je rybí moučka, dále sója, tuk, vitamíny. Rybí moučka je z Peru, tamější produkce pokrývá asi 80 % celosvětové spotřeby.

Je patrné, že prosperujete, ale je zřejmé, že jde o hodně sofistikované podnikání…

Jde o první rozhodnutí a o ekonomickou rozvahu. Rozhodnout se pro tento způsob výroby. Napodobujeme přírodní podmínky, ale v zahuštěném prostředí. A to je náročné na obsluhu. Najít takové pracovníky, kteří musejí pochopit a přijmout systém, kteří jsou ochotni přemýšlet v souvislostech. Sledovat teplotu, krmnou dávku, filtry. Kolik lze krmit, aby filtr stačil odpad odbourávat.  Měl jsem například zaměstnané rybáře, ale tento způsob jim byl cizí.

Ovšem základní podmínkou je voda. Vlastní zdravotně nezávadná voda. A pak místo. A zajisté také ekonomická rozvaha, která se musí zaměřit především na energetickou náročnost. Pokud například vyjde kolem 1,3 kW na kilo ryby, je to dobré. Jsou i takové systémy, kdy je náročnost kolem 10 kW, a to už je moc.

A vše pak ještě záleží na logistice! Sice zájem o ryby je, a velký, především od lidí, ale čerstvou rybu si vlastně téměř nemají kde koupit. Řetězce se do prodeje čerstvých ryb moc nehrnou, protože to znamená mít nádrže na živé ryby, a i proto, že čerstvě vykuchané ryby mohou být na pultě jen krátce. Bílkovina rybího masa rychle degraduje. My třeba dodáváme na objednávku do škol, do sociálních zařízení, hotelů, restaurací. Jenže zákazníci dávají přednost již rybě kuchyňsky připravené, proto také máme vlastní zpracovnu a nabízíme a dodáváme hotové filety.

Čili je to podobné jako u veškeré výroby: Není ani tak problém vyrobit, jako prodat…

U nás tomu tak není docela, zájem je totiž velký, jde „pouze“ o to, najít cesty, jak ryby zákazníkovi doručit. Zájem je o čerstvou rybu v kuchyňské úpravě. Tudy vede cesta. A pak i v sádkovém prodeji. Ten je již leckde na okrajích měst a zákazníci si je již dovedou nacházet. Prostor na trhu je. Vezměme například pstruha. Z české produkce se na trhu uplatní zhruba 750 tun a 2 000 tun se dovezou. Dovezou se, ale i zmražené, a to by nemuselo být. Znovu opakuji, že my s odbytem problém nemáme.

Existují kromě vašeho uzavřeného systému pod střechou i jiné způsoby chovu či výroby ryb, než ty klasicky rybníkářské?

Ano, poměrně časté jsou například otevřené systémy dánského typu. Ryby se drží v otevřených žlabech, jenže ty v zimě zamrzají a mají řadu nevýhod, stejných jako u klasických rybníků. Přírůstky v zimě nejsou. Jistě, takovéto systémy jsou energeticky méně náročné a počáteční investice jsou vyšší. Ovšem zejména z dlouhodobého ekonomického hlediska jsou uzavřené systémy RAS výhodnější, produkce je vyšší a organizace snazší: lépe se plánuje produkce.

Záleží tedy na rozhodnutí, podmínkách a hlavně lidech?

Je to tak, podmínky, zvolená technologie, chuť do práce. Ale bez lidí, bez kvalitních myslících pracovníků, by to nešlo. Musejí vnímat, jak citlivá je biorovnováha v recirkulačním akvakulturním systému. Ale naši lidé zde pracují již sedm let a efekt je zřejmý.

Tak takové je tedy podnikání Martina Junka a jeho zkušenosti, doporučení a rady. Mimo jiné je zástupcem Asociace soukromého zemědělství ČR v Monitorovacím výboru Operačního programu Rybářství, a proto také říká, že v tomto programu je dostatek prostředků pro poskytnutí dotací všem začínajícím zájemcům o recirkulační akvakulturní systémy.

Děkujeme za upřímný rozhovor a přejeme v dalším podnikání vše dobré!

Josef Duben

Rozhovor právě vyšel v časopise Selská revue (č. 6/2017), který je 8x ročně distribuován prostřednictvím České pošty výhradně členům ASZ ČR. 

Tisk

Další články v kategorii

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics
ISSN: 1804-1930


Kalendář


Podporujeme utipa.info