Také venkov potřebuje přidanou hodnotu

Jedním ze systémových problémů českého zemědělství, o kterém se v posledních letech stále častěji hovoří, je potřeba zvýšit přidanou hodnotu, což je v oblasti prvovýroby zejména další zhodnocení a zpracování primární zemědělské suroviny. Zvýšit tvorbu přidané hodnoty potřebuje ale také venkov jako celek.

Vzhledem k velikosti (vlastně malosti) naší země je přitom důraz na tvorbu přidané hodnoty jedinou funkční strategií, nejen v zemědělství, ale i ve všech průmyslových oborech a obecně ve všech podobách podnikání. Naopak sázka na co největší objem hrubé výroby je cestou, jak v porovnání s většími ekonomickými celky kolem nás (dobře je to vidět v zemědělství na příkladu Polska) neuspět. K dosažení žádoucího stavu je přitom zapotřebí mnohé, především však skutečné naplnění sloganu „za více práce více peněz“. Intenzivně pracovat se dá ale i neefektivně, což je poměrně frustrující, ale bohužel poměrně častý jev. I proto je velmi důležité, aby se do zemědělství, a možná ještě ve větší míře do rozvoje venkova jako takového daleko častěji než je tomu nyní, přenášely aktuální poznatky z výzkumné a vědecké praxe. O aplikované vědě a výzkumu se ovšem mnohem více mluví, než se v praxi činí. Důvodů je celá řada, i když primárním je dnes již poněkud obehrané téma „neexistence koncepce“. To, že dokumenty nazývané koncepce či strategie byly v minulosti vytvořeny, totiž ještě neznamená, že skutečnými koncepcemi či strategiemi jsou. I v zemědělství ostatně vznikl materiál, který lze skutečnou strategií nazvat, teprve letos, po dlouhých 24 letech od listopadu 1989. Také pro oblast vědy a výzkumu zaměřenou na rozvoj venkova je ale třeba vypracovat obdobný dokument.

Šanci ke změnám, stejně jako v jiných oblastech, poskytuje přitom nastávající sedmileté období let 2014 až 2020 a funkční nastavení podmínek pro čerpání podpor pro oblast vědy a výzkumu a přenos jeho poznatků do venkovského prostředí. Na vytvoření žádoucího strategického dokumentu je v tuto chvíli asi už pozdě, na stanovení potřebných parametrů je „za minutu dvanáct“. Základním předpokladem je přitom snížení vlivu státních úředníků a naopak vyšší důraz na potřeby těch, kteří na rozdíl od úředníků ve venkovském prostoru žijí. Ti nejlépe vědí, co je pro funkční rozvoj venkova zapotřebí, pakliže tedy mluvíme o lidech aktivních, flexibilních, se schopností vnímat vývoj společnosti a realizovat nové projekty – s vyšší přidanou hodnotou. Ambici přispět k potřebným změnám má blížící se kulatý stůl na téma „Potřebuje český venkov vědu a výzkum, potřebuje věda a výzkum český venkov“, který se uskuteční 7. listopadu na Fakultě agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů v areálu České zemědělské univerzity v Praze. Kromě zástupců ministerstva zemědělství a akademické sféry se mají akce účastnit i představitelé některých místních akčních skupin (MAS), které jsou často hybatelem dění ve venkovském prostoru. Je totiž zřejmé, že na obě otázky nakladené v názvu kulatého stolu zní správná odpověď „Ano“. Nyní jde o to, aby bylo správných odpovědí také v praxi dosaženo. To nebude díky zmiňované absenci funkční strategie jednoduché. Pro plnohodnotný život celé třetiny obyvatel venkova v ČR je to ale naprosto nezbytné.

Petr Havel