VÝŽIVA A HNOJENÍ OZIMÉ ŘEPKY DUSÍKEM

Balík Jiří, Černý Jindřich, Mikšík Vlastimil, Yang-Yuen Pongsak

Ozimá řepka patří mezi intenzívní plodiny, s poměrně vysokými nároky na výživu. Ontogenese řepky trvá 11-12 měsíců. Zatímco generativní vývoj je poměrně souvislý a nejvíce změn se soustřeďuje na únor až květen, probíhá vegetativní růst ve třech fázích. Při podzimní vegetativní fázi je nejintenzivnější růst v září až říjnu. Zásobní látky se soustřeďují hlavně do kořenového krčku a do kořenů. Fáze má v listopadu končit tvorbou listové růžice s 6-10 listy, kořenovým krčkem o průměru 8 mm, neprotaženým základem listového srdéčka, listy s délkou do 25 cm, mohutným kůlovým kořenem. Hmotnost sušiny činí 0,8 - 1,4 t/ha. Od poloviny října se zkracováním délky dne dochází k postupnému přechodu do generativní fáze a je ukončen v předjaří. K tomu rostlina potřebuje nejméně 60-70 dnů plné vegetace. Rostliny s počtem listů 4 a méně a s krčkem 4 a méně mm jsou náchylné k vyzimování. Zimní kryptovegetace je soustředěna na pokles teplot vzduchu pod + 5oC, tedy na měsíce prosinec až únor. Obvykle dochází i k redukci biomasy, často však dále rostou kořeny. V tomto zimním období dochází ke změnám na vegetačním vrcholu řepky. Ten vývojově pokročí o 2 etapy, již nevratně do generativní fáze. Jarní vegetace navazuje na objevení se bílých kořínků (při teplotě nad 2oC). Nejčastěji koncem března při oteplení vzduchu nad + 5oC se rostliny odějí novou zelení. Po objevení se poupat, při výšce rostliny asi 20 cm nastupuje intenzivní dlouživý růst. Ten trvá asi 14 dnů (denní přírůstek o 5-8 cm), končí počátkem kvetení, rostlina vytvoří asi 30-40 % své nadzemní hmoty. Během kvetení ztrácí rostlina lodyžní listy, a ke konci květu dosáhne 75-80 % konečné hmotnosti. Po odkvětu narůstá obsah sušiny a přes ztrátu listů se mírně zvyšuje výnos biomasy o tvořící se šešule (100 % biomasy). V době zralosti je výnos sušiny biomasy asi o 5 % nižší. V běžných podmínkách (60 rostlin na 1 m2, výsev v agrotechnické lhůtě, 140-160 kg N/ha) činí zpravidla výnos sušiny nadzemní biomasy 10-15 t/ha a z toho podíl lodyh je 20-30%, větví 15-25 %, šešulí 45-65 %. Na výnosu se asi z 25-35 % podílí hlavní osa květenství - terminál. Význam terminálu se zvyšuje s každým zhoršujícím se vlivem. Při pozdním setí, v přehoustlých a nedostatečně hnojených porostech podíl terminálu na výnose může překročit 35 %. Větve prvého řádu, kterých je optimálně 8-12, zpravidla pak 6-8 ks na rostlinu, se na výnosu podílí asi 50-60 %, větve druhého řádu asi 10-20 %. Na tvorbě výnosu se významně podílí asimilační schopnost šešulí.

Nároky řepky na dusík jsou značně vysoké. Určitým vyjádřením této skutečnosti je tzv. odběrový normativ. Většina autorů se shoduje na intervalu 50-60 kg N/t semene. Přitom, jak je zřejmé z tab.1, jsou uváděny hodnoty přesahující také 70 kg N/ha. Tyto nesrovnalosti vyplývají z vlastního postupu stanovení tohoto normativu - tj. do jaké míry je zde započtena hodnota obsahu dusíku v šešulích. Jestliže uvažujeme pouze “čistou slámu” bez šešulí, potom je odběrový normativ na úrovni 50-56 kg N/ha, v případě bilance včetně šešulí je to cca 60-65 kg N/t semene. Při výpočtu z biologického odběru dusíku po odkvětu ve fázi zelených šešulí jsou stanovené hodnoty ještě vyšší a činí 80-90 kg N/ha. Při současné technologii zůstává téměř veškerá sláma + zbytky šešulí na poli, a je proto lépe uvažovat pouze o exportu dusíku semeny. Při přepočtu na výnos 3,5 t semene/ha činí odběr dusíku 110-130 kg N/ha.

Tab. 1 Odběrový normativ dusíku v kg N na 1 t semene (Mikšík 1996)

Pro vyjádření exportu dusíku sklizní v relaci k celkovému odběru dusíku rostlinami se používá tzv. sklizňový index dusíku (NHI). Názory na hodnotu NHI u ozimé řepky se různí : 25-75 %, většinou je na úrovni 30-50%. Přitom hodnota NHI je však nižší než u obilnin, což znamená, že u řepky zůstává na poli větší podíl dusíku v posklizňových zbytcích než u obilnin. Údaje o množství dusíku ve slámě se často různí. Pokud předpokládáme, že např. obsah dusíku v posklizňových zbytcích činí 0,78% (metodika č. 1/1990) potom na poli zůstává 94 kg N/ha (12 t sušiny/ha). K tomu je nutno přičíst ještě dusík z listů a akumulovaný dusík v kořenech. Zejména na úrodných stanovištích, kdy se vytvoří velké množství biomasy, je ponecháno na poli značné množství dusíku. Podle výsledků Mikšíka (1996) zůstalo na úrodném stanovišti na Čer. Újezdě 215 kg N/ha v posklizňových zbytcích a 19 kg N/ha v kořenech (výnos semen 4,19 t/ha). V průměru lze počítat, že na poli zůstává přibližně 80-140 kg N/ha.

Tab. 2 Obsah N v nadzemní části rostlin (%N v sušině)

Pro řepku je charakteristický vysoký obsah dusíku v průběhu celé vegetace (tab. 2). V našich sledováních činil obsah dusíku v nadzemní části na konci podzimu 2,9-5,4 % , přitom převážná část souboru byla v intervalu 3,9-4,5 % (Balík et al. 1994). Obsah dusíku v kořenech před nástupem zimy sledoval Mikšík (1996) v letech 1994 a 1995 a udává tyto hodnoty : 2,7-3,5 %. Na jaře je téměř 70-80 % z celkového množství dusíku akumulováno v listech. Během vegetace je dusík reutilizován a transportován na různá místa v rostlině. Na počátku květu je nejvyšší množství dusíku ve stoncích (více než 50%). Na konci kvetení jsou již hlavním zásobním orgánem šešule, kde je akumulováno cca 30-40 % dusíku. Po odkvětu se dusík ukládá pouze do semen. Listy, stonky a chlopně šešulí přispívají přibližně rovným dílem ke konečnému obsahu dusíku v semeni. Množství dusíku v listech, stonku i v šešulích je v dobré korelaci se hnojením N, které zvyšuje také obsah chlorofylu.

Biologický odběr dusíku nadzemní částí rostliny činí přibližně 200-250 kg N/ha. Na úrodných stanovištích může přesáhnout 300 kg N/ha (graf 1 a 2). V pokusech prováděných v rámci Systému výroby řepky na stanovišti Suchdol činil biologický odběr (nadzemní biomasa) 350 kg N/ha, v hlavním kořeni bylo téměř 20 kg N/ha. Nejvyšší intenzita příjmu je ve fázi růžice a prodlužování stonku, rozhodující část se přijme do poloviny květu. Množství dusíku přijatého rostlinou na podzim je různé v závislosti na půdních podmínkách, výsevku, termínu setí a činí v průměru 40-70 kg N/ha, při přerostlých porostech až 80-100 kg N/ha. V hlavním kořeni je před nástupem zimy akumulováno cca 8-15 kg N/ha. Bilance dusíku je u ozimé řepky poměrně komplikovaná, neboť mnoho listů opadává již před květem. V pokusech Mikšíka (1996) činilo na počátku květu množství sušiny listů 2,8-3,8 t/ha. V plném květu bylo toto množství vlivem opadu nižší a činilo 2,2 - 2,7 t/ha . V listech bylo na počátku 114 kg N/ha (nehnojená var.), resp. 185 kg N/ha (160 kg N/ha) a v plném květu 93 a 136 kg N/ha. Je zřejmé, že větší část dusíku se před opadem listů transportuje. Rostliny však nejsou schopny využít veškerý dusík z listů. V průměru lze předpokládat, že množství dusíku opadem listů činí přibližně 10 - 30 kg N/ha.

Tab. 3 Obsah N (% v sušině) v semeni ozimé řepky v době sklizně

Obsah dusíku v semenech činí v průměru 3-3,9 %. Na obsah dusíku v semeni má dominantní vliv stanoviště (kromě dávky N). Vliv odrůdy je podstatně menší . V tab. 3 jsou uvedeny výsledky z roku 1994 na třech vybraných lokalitách. Obdobné výsledky byly potvrzeny také v rozsáhlém sledování v rámci odrůdových pokusů SVŘ z let 1994-1996, každoročně 31 stanovišť. V literatuře nacházíme většinou konstatování, že se stoupající dávku N se zvyšuje také obsah bílkovin v semeni a klesá olejnatost. Fábry et al. (1987) konstatují , že při jarní aplikaci N roste olejnatost do hranice 100-150 kg N/ha a teprve potom se snižuje. Souběžně ale roste výnos, což přináší zvýšení výnosu tuku z ha. Zukalová et al. (1988) uvádějí negativní vliv třetí dávky N (na počátku květu) na olejnatost, kdy za 2 roky se v průměru snížil obsah oleje o 0,4 %. Také stres z nedostatku vláhy zvyšuje obsah dusíku v semeni a snižuje olejnatost. Přitom dusíkaté hnojení nemá vliv na složení mastných kyselin v oleji. Obsah glukosinolátů (GSL) je především odrůdovým znakem. V současnosti převládá názor, že obsah glukosinolátů roste s dávkou dusíku na jaře až do úrovně 150 kg N/ha. Při vyšších dávkách je již vliv na obsah GSL nepartný.

U současných odrůd je výnosový potenciál mnohem vyšší než je realizováno v praktickém pěstování. Nejvíce se od optima odchyluje počet šešulí na rostlinu, a to v důsledku vysoké hustoty porostu, nesprávné výživy a nedostatečené ochrany proti škůdcům a chorobám. Tyto nedostatky se promítají i v nižším počtu semen v šešuli. Nejméně se snižuje hmotnost semen (HTS). Všechny studie potvrzují, že s rostoucími dávkami dusíkatých hnojiv se zvyšuje výnos semene řepky. Tento výnos je založen především na zvýšení počtu fertilních šešulí, zatímco počet semen v šešuli a HTS se mění jen málo. Intenzita hnojení ozimé řepky je všeobecně vysoká, i když celkové dávky dusíku v posledních letech ve vyspělých zemích mírně klesají (tab. 4 ).

Celkové dávky dusíkatých hnojiv (kg/ha) v Anglii a Walesu

Tab. 4 (Mikšík 1996)

Obdobně je také zaznamenáván relativní pokles hnojení vzhledem k dosahovaným výnosům i v Německu. Ve spolkové zemi Schleswig-Holstein činila průměrná dávka v období 1972/81 199 kg N/ha ( výnos 3,36 t/ha), v období 1982/91 byla 198 kg N/ha (výnos 4,32 t/ha). V SRN se celková jarní dávka obvykle pohybuje od 150 kg N/ha (Bavorsko) až do 200 kg N/ha (Dolní Sasko). Podzimní hnojení před setím je doporučováno pouze v Anglii, a to na úrovni 30 kg N/ha (dříve 50 kg N/ha). Ve zbytku Evropy je konstatováno, že hnojení během vegetace je efektivnější. V české technologii se až na výjimky pro zajištění dobrého přezimování vylučuje předseťové hnojení. Z pokusů prováděných v ČR v posledním období na úrodných stanovištích (Mikšík 1996) vyplývá nevhodnost podzimní aplikace dusíku.

V současnosti se v ČR doporučuje (Vašák et al. 1997) hnojení dusíkem (do 20 kg N/ha) před setím pouze v těchto případech:

- jestliže nebylo použito organické hnojení přímo k řepce,

- v bramborářsko-ovesném a horském výrobním typu,

- na mělkých, chudých skeletovitých půdách,

- jsou-li předplodinou dvě obiloviny, na chudých půdách i při 1 obilovině, jestliže byla nedostatečně hnojena dusíkem,

- při výsevku nižším než 4 kg/ha,

- při výsevu po agrotechnickém termínu,

- při nerovnoměrném vzcházení.

Jarní hnojení dusíkem je většinou rozděleno do 2 dávek. V některých oblastech západní Evropy dokonce do jediné. Přitom rozhodující množství je aplikováno při 1. dávce. Např. Amberger (1996) doporučuje pro Německo přihnojit v předjaří dávkou 100-120 kg N/ha, resp. 140-160 kg N/ha, ve fázi tvorby poupat až kvetení použít dávku na úrovni 40-60 kg N/ha. V našich odlišných půdněklimatických podmínkách je většinou 1. celková dávka (1a+1b) na úrovni 60-100 kg N/ha a 2. dávka činí 50-80 kg N/ha.

Velikost 1. dávky je určena:

- obsahem Nan.,

- termínem aplikace,

- předplodinou,

- organickým hnojením.

Z literárních pramenů vyplývá, že využití dusíku z hnojiv ozimou řepkou činí 35-70% (v závislosti na dávce, hnojivu a půdně klimatických podmínkách). Při intenzitě hnojení na úrovni 120-160 kg N/ha je využití přibližně 40-50 %. Podíl 15N hnojiva v celkovém obsahu N v rostlině je rozdílný dle dávky, části rostliny a fáze. V pokusech Schjoerringa et al. (in Mikšík 1996) činil při dávce 200 kg N/ha ve fázi kvetení přibližně 50%. Podíl byl vyšší u nižšího patra (65-70%) než u horního patra listů (40%). U stonků byl podíl z hnojiva ve fázi kvetení 60% (při hnojení 100 kg N/ha) a 80% (při dávce 200 kg N/ha). Z celkového odběru značeného dusíku rostlinou (dusík hnojiva) činí dusík v semenech 45-55 %, ve slámě 20-30% a v chlopních šešulí 20-25%.

Graf 1

Graf 2