Výsledky rostlinné výroby a úkoly na nejbližší období

Evaluation of Crop Production and Main Tasks for Near Future

Dubec Jiří

Abstract

The total grain production of 6.0 - 6.5 million tons is expected in Czech Republic in this year. Yield stability is mostly caused by growing acreage of winter wheat with the production of 4.1 million tons. The effect of dryness and the perspectives for planting of main crops including government subsidy is precisely discussed and changes of individual commodities on EU market are mentioned.

V úvodu je třeba se ohradit proti snižování významu zemědělství ve společnosti. Skutečnost, že zemědělská prvovýroba přispívá k tvorbě hrubého domácího produktu jen 2,15 %, nic přece nemění na skutečnosti, že téměř úplně kryje potřebu našich potravin a potravinářských surovin.

Také podíl zaměstnanosti v zemědělství na celkové zaměstnanosti v ČR, který v roce 1999 činil 4,1 %, je důležitější pro konstrukci volebních programů než pro vyjádření jedinečné úlohy zemědělců pro celou společnost.

Odhady ČSÚ k 15. září o výši sklizně některých plodin dovolují první hodnocení roku 2000.

Celková sklizeň obilovin dosáhne 6,5 - 6,6 mil. t podle toho, kolik kukuřice bude skutečně sklizeno na zrno. I když je tato sklizeň výrazně nižší proti předchozímu roku, přesto bude přibližně o 200 tis. t vyšší, než je domácí spotřeba.

Pro Českou republiku je typické, že sklizně velmi málo kolísají. Je to dáno mimo jiné vysokým zastoupením výnosově stabilnějších ozimých obilovin i velkou rozmanitostí stanovišť, na kterých se v České republice obiloviny pěstují. Během posledních pěti let se sklizeň neodchýlila od průměrné hodnoty více než o 5 procent. Je to jeden z významných argumentů, proč se vyplatí péče o méně příznivé oblasti i z ryze ekonomických důvodů.

Výnosová stabilita a tržní intervence státu jsou příčinou neustále se rozšiřující osevní plochy ozimé pšenice, jejíž sklizeň by v roce 2000 již měla přesáhnout 4,1 mil. t. Vysoké zastoupení pšenice ve sklizni je žádoucí, problémem však zůstává jednostranné zaměření na produkci potravinářské pšenice, přičemž těžiště spotřeby představuje naopak krmná pšenice.

Letošní ročník byl velmi nepříznivý pro sladovnický ječmen. Značnou část potřebné suroviny pro sladovny bude nutné dovézt. Pozorovaný pokles zájmu o pěstování sladovnického i krmného ječmene souvisí s jeho nedostatečným oceněním ve srovnání s úrodnější a pěstitelsky jistější potravinářskou pšenicí. Pokračování tohoto vývoje by mohlo mít velmi nepříznivé důsledky pro sladovny, pivovary i krmivářský průmysl. Přitom trh sladu a piva je pokládán za velmi perspektivní.

Důsledky neřešené nerovnováhy na trhu se projevily v letošním roce u žita. Vysoké zásoby z předchozích let stlačily cenu žita na úroveň, která již nebyla pro pěstitele zajímavá. Osevní plocha klesla z přibližně 70 tis. ha v předchozích letech na současných 44 tis. ha, které již nemohou zajistit domácí potřebu. Ukazuje se jako velmi potřebné zahrnout žito do státní regulace, aby se jeho plochy stabilizovaly na vhodném rozsahu.

Z vývojových trendů u dalších obilovin je patrný pokles v pěstování ovsa, naopak se rozšiřuje pěstování kukuřice, kde je možné během několika následujících let očekávat dosažení soběstačnosti. Rozšiřuje se také pěstování tritikale, jehož osevní plocha (37 tis. ha) se již přibližuje osevní ploše ovsa (51 tis. ha).

Česká republika byla v minulosti spíše dovozcem než vývozcem obilovin. Teprve koncem osmdesátých let se situace změnila. Nyní již pravidelně domácí produkce překračuje domácí potřebu. Není to dáno zvýšením produkce, ale poklesem spotřeby masa a mléčných výrobků po roce 1989, který se promítl v poklesu spotřeby krmného obilí. Zvýšení spotřeby masa a mléčných výrobků na úroveň, která byla před rokem 1989, by mohlo přebytky výrazně snížit.

Současné přebytky v produkci obilovin je třeba posuzovat opatrně. Kdyby při současném rozsahu pěstování technických plodin Česká republika udržovala mimo potravinářskou a krmivářskou produkci 10 % osevní plochy, jak to v současnosti dělají země EU, lze odhadnout, že by byla v obilovinách přibližně soběstačná.

Na druhé straně je třeba zdůraznit, že české zemědělství má ještě značné výnosové rezervy, které lze lehce doložit i současnou úrovní spotřeby minerálních hnojiv na 1 ha zemědělské půdy, která v roce 1998/99 dosahovala jen 84,4 kg čistých živin (N, P2O5 a K2O)/ha, zatímco v roce 1988/89 to bylo 233,7 kg/ha.

Porovnání vývoje spotřeby minerálních hnojiv (v kg č. ž. na ha zem. půdy) v ČR a EU

Pramen: MZe, VÚRV

Pro představu o současných exportních možnostech České republiky u obilovin je možné uvést, že vývoz v posledních pěti marketingových letech představoval průměrně 8,1 % ze sklizně, tedy asi 550 tis. t ročně.

V dnešním globalizovaném světě nelze situaci českého obilnářství hodnotit samostatně, musí se vzít v úvahu světový trh.

Je významné, že pšenice a ječmen jsou v České republice produkovány levněji, než je za daných směnných relací české koruny jejich cena na světových trzích, a měly by tedy být ze světového pohledu konkurenceschopné a perspektivní. Světový obchod však probíhá především na mořích a od moří Českou republiku oddělují významné dopravní náklady. Proto je náš zahraniční obchod ovlivňován především situací na trzích sousedních států. Velmi příznivá situace pro náš vývoz v tomto a předchozím marketingovém roce je právě výsledkem velice nepříznivých povětrnostních podmínek v okolních státech. Tím se stalo, že české obilí bylo dobře prodejné. Bylo by však velmi krátkozraké očekávat, že se podobná situace bude v dalších letech opakovat.

Z tohoto důvodu je nutné pro následující marketingové roky pozorně volit mechanismus státní intervence do trhu obilovin. Intervence státu na trhu obilovin se v ČR výrazně liší od praxe EU. Důvodem je nedostatek finančních prostředků jak na straně pěstitelů, tak na straně státu. Pro pěstitele je prodej do intervence významným zdrojem hotovosti pro zajištění toku peněz, proto se stát snaží stanovit intervenční ceny vyšší, než jsou výrobní náklady. To vede k velkému rozsahu intervence, na kterou se pak nedostává peněz. Výsledkem zatím byly kompromisy, jejichž vliv na trh rozhodně nelze označit jako optimální. Způsob používaný v tomto marketingovém roce s využitím zálohové ceny pak řeší jenom otázku peněžní hotovosti, aniž by výrazně ovlivňoval trh, což si v mnoha případech zemědělci neuvědomují.

Je žádoucí zajistit financování zemědělství jinými způsoby a minimální garantovanou cenu stanovit jen jako záchrannou síť na nízké úrovni. Vysoká minimální garantovaná cena může snížit konkurenceschopnost českého obilí a následně i živočišných výrobků. Stejně tak je žádoucí rozšířit spektrum státní intervence o další komodity a nástroje, jako například vývozní subvence pro slad.

Rozhodující úloha v provádění těchto opatření připadne bezesporu nově vytvořenému Státnímu zemědělskému intervenčnímu fondu. Jeho orgány se v současné době vytvářejí.

Trh obilovin by se měl v nejbližší době podstatně změnit také v důsledku zavedení zemědělských skladních listů a certifikace skladů na obilí. Předpokládá se, že zavedení zemědělských skladních listů zvýší úroveň obchodování obilím i dalšími komoditami a rozšíří možnost získání úvěru.

Bezproblémový odbyt obilovin je závislý na jejich kvalitě. Pro srovnatelnost kvalitativních ukazatelů v jednotlivých zemích jsou nutné stejné metody hodnocení. V současné době se metody využívané Českou republikou v některých případech liší od metod v EU, ale připravovaná novelizace norem by je měla sjednotit. S kvalitou úzce souvisí i zdravotní stav obilovin. Vysoké zaplísnění u sladovnických ječmenů nebo výskyt snětí u pšenice jsou varujícími skutečnostmi, pokud jde o úroveň ochrany porostů a moření osiv.

Obilovinám se věnuje největší pozornost, souvisí to s jejich zastoupením a významem. V roce 2000 zaujímaly obiloviny v osevu 54,5 %. Pozornost je však nezbytné věnovat všem plodinám.

U luskovin poklesla osevní plocha o více než 13 %. Pokles se týká krmných i jedlých luskovin. Krmné luskoviny při současné nízké intenzitě pěstování nedokáží konkurovat sojovému extrahovanému šrotu. V letošním roce byly luskoviny mezi plodinami, nejvíce postiženými suchem.

Ministerstvo zemědělství intenzivně připravuje nezbytné podklady pro realizaci podpor zemědělců poškozených suchem v celkovém objemu 5 mld. Kč.

Letošní sucho připomnělo význam závlah v českém zemědělství. Do návrhu podpůrných programů pro rok 2001 je nově navrhována podpora kapkové závlahy (pro ovocné dřeviny, chmel, brambory a zeleninu). Tradiční závlaha formou zadešťování má vysokou spotřebu vody v důsledku neefektivního odparu ze zavlažované plochy. Kapková závlaha dodává vodu přímo k rostlinám rovnoměrně podle požadavků dané kultury a neefektivní odpar omezuje na minimum. Dořešení závlah je nutné pro potřebné zvýšení výnosů u intenzivních kultur.

Sklizeň brambor v letošním roce přesáhne sklizeň předchozího roku a krytí domácí spotřeby by tedy mělo být bezproblémové. Samotné české bramborářství však skrývá řadu nevyřešených otázek. Srovnání výnosové úrovně brambor v ČR a v EU rozhodně není pro ČR příznivé. Průměr výnosů zemí EU je výrazně nad úrovní 30 t/ha a v nejdůležitějších pěstitelských zemích dosahuje 40 t/ha, zatímco v ČR se očekává jen mírně nad 20 t.

Vysoká celní ochrana u brambor na jedné straně lépe chrání domácí výrobce, na druhé straně zpomaluje přizpůsobování českého bramborářství nárokům světového trhu. Nápadným znakem je v tomto případě neuspokojivá situace ve využívání intenzifikačního vlivu bramborové sadby, zejména u pozdních konzumních brambor, kterou pociťuje i spotřebitel.

Trh brambor je velmi ovlivňován péčí, kterou státy věnují ochraně před zavlečením hospodářsky významných chorob. Tato opatření vytvářejí obchodní bariéru, k jejímuž prolomení je nutná vysoká úroveň rostlinolékařské péče, spojené s pěstitelskou kázní.

S nutností zvýšit rostlinolékařskou péči souvisí také připravovaná registrace pěstitelů a vývozců či dovozců rizikových komodit (tj. takových, kterými je možné šířit latentní karanténní choroby. Na toto opatření bude navazovat zavedení rostlinných pasů, tj. osvědčení o zdravotním stavu rostliny, které ji bude doprovázet při veškerém dalším pohybu. Zavedení těchto opatření je významné z hlediska vstupu do EU, protože bez těchto pasů by takovým zbožím nebylo možné volně obchodovat.

Bez problémů není ani trh s cukrem. Cukru se vynořila velmi silná konkurence v podobě levnější izoglukosy vyráběné z kukuřičného škrobu. Kromě toho je odbyt cukru na zahraničních trzích stále obtížnější a nákladnější, protože český cukr musí soutěžit s levnějším třtinovým cukrem z rozvojových zemí. Udržet produkci cukru výrazně nad úrovní domácí potřeby by bylo velmi nákladné. Jestliže se původně očekávalo, že nižší osevní plochy cukrovky a sucho se promítnou do nižší výroby cukru, a tím umožní snížit vysoké zásoby, poslední odhady naznačují, že výroba cukru dosáhne přibližně domácí spotřeby (410 tis.t).

Olejniny jsou pro zemědělce i obchodníky tržně zajímavými plodinami. Zajímavý je nárůst osevních ploch u slunečnice a překvapivě i u sóji. Naproti tomu mák byl jednou z plodin, nejvíce postižených letošním jarním suchem a zhruba 1/3 jeho porostů se musela zaorat. Sklizeň řepkového semene odhaduje ČSÚ v roce 2000 na 854 tis. t. Jestliže sklizeň 931 tis. t řepky z roku 1999 našla bez problému odbyt na domácím i zahraničním trhu, bude to pro letošní sklizeň platit tím více, když její úroda je i v okolních státech nižší a využití řepky jako suroviny pro výrobu bionafty výrazně podpořil nárůst ceny ropy.

Řepce pravděpodobně připadne velmi významná úloha při přechodu na jiný způsob podpor českého zemědělství ve stylu EU. Řepka, pěstovaná pro produkci metylesteru řepkového oleje, užívaného jako součást bionafty, neslouží k produkci potravin a krmiv. EU za udržování určitého procenta půdy mimo potravinářskou a krmivářskou produkci (běžně známou pod anglickým názvem set-aside) poskytuje kompenzační platby. Při dodržení nejmenšího stanoveného zastoupení takových plodin na orné půdě nic nebrání zavedení velice důležité kategorii plateb, plateb kompenzačních i v České republice.

Protože do skupiny plodin, pěstovaných pro jiné než potravinářské a krmné účely, se kromě řepky pro výrobu bionafty řadí i přadné rostliny (len olejný) rostliny na produkci topné biomasy a zelené hnojení, je dosažení potřebného zastoupení těchto plodin (uvažuje se o 5 %) reálné pro všechny podniky.

Zavedení takového přístupu rozhodující měrou ovlivní vývoj administrace podpor zemědělství. Systém podpor v českém zemědělství se tak velmi přiblíží pojetí EU.

Z hospodářského hlediska jsou velmi zajímavé takové skupiny komodit, jako ovoce, zelenina, květiny, kořeninové a léčivé rostliny. Bohužel, čeští pěstitelé nemají ani na domácím trhu potřebný podíl. Proto nemůžeme být spokojeni s nízkou intenzitou pěstování, pomalou obnovou sadů a vinic ani s nedostatečným skladovým a úpravárenským zázemím, které v souhrnu znamenají nižší konkurenceschopnost.

S výjimkou trhu ovoce probíhá pomalu i proces vytváření odbytových organizací. Důsledkem je nerovnoprávné postavení výrobců na trhu.

Ovocnářská a zelinářská produkce jsou ohroženy novým jevem, polním pychem, které může pronikavě snížit ekonomiku podnikání v těchto oborech. Tyto jevy nelze nechat bez povšimnutí.

Pícniny zaujímají 725 tis. ha na orné půdě a věcně k nim patří i 663 tis. ha luk a 284 tis. ha pastvin. Jde tedy o nejrozšířenější skupinu plodin s mimořádným významem pro zachování charakteru krajiny a úrodnosti orné půdy.

Účelné využití pícnin, zejména píce z trvalých travních porostů, je jednou z nejobtížnějších současných otázek. Je totiž závislé na dostatečném rozsahu chovu býložravců. Při matematickém modelování variant pro další vývoj českého zemědělství se ukázalo jako největší problém právě využití píce z trvalých travních porostů.

Současná relativně vhodná skladba plodin v České republice je důsledkem velmi silného tlaku trhu, kterému bylo vystaveno v minulých letech české zemědělství. Převaha nabídky nad poptávkou působila nejen na urychlenou restrukturalizaci, ale byla i příčinou poklesu výnosnosti kapitálu, vloženého do půdy a zemědělského majetku. Tato skutečnost se promítá do nízké ceny půdy a zemědělského majetku, což je z hlediska vstupu do EU velkým problémem. Možnost kompenzovat příjmy zemědělců kompenzačními platbami v takové výši, jak to dělá EU, a tím odstranit tyto disproporce, je zatím mimo možnosti české ekonomiky.

České zemědělství dnes představuje jedno z nejvýkonnějších odvětví českého hospodářství. Je třeba však připomenout, že podnikatelské prostředí pro zemědělce není dosud stabilizované. Zemědělské subjekty hospodaří s úvěry, které se jim jen s obtížemi daří splácet. Navíc řada subjektů je stále zatížená restitučními a transformačními závazky. Zemědělská družstva mají povinnost vyplatit vystoupivší členy v hotovosti, což je pro vystupující jistě velmi zajímavé, ale ve svých důsledcích to může velmi oslabit zemědělská družstva.

České zemědělství je zasazeno do prostředí celní unie se Slovenskem. Tato unie rozhodně není bezproblémová, protože zde vedle sebe existují dvě rozdílné zemědělské politiky s rozdílnými opatřeními.

V zahraničním obchodu zemědělskými výrobky došlo od 1. 7. 2000 k další liberalizaci obchodu mezi ČR a EU. I když vzájemně poskytnuté další výhody jsou považovány za vyvážené, zůstává velmi nepříznivou skutečností, že tato smlouva byla uplatňována dříve ze strany ČR než EU, což umožnilo EU zvýšený průnik na český trh.

Nelze zapomenout ani na začínající jednání o dalším vývoji pravidel pro obchod zemědělskými komoditami na úrovni světové organizace pro obchod. Pravidla, která vzejdou z těchto jednání podstatně ovlivní české zemědělství, a proto by stanoviskům ČR na těchto jednáních měla být věnována podstatně větší pozornost.