CHOROBY OBILNIN PŘENOSNÉ OBILKOU A VÝZNAM OCHRANY PROTI NIM

Cereal diseases transferred by caryopsis

Marie Váňová

Zemědělský výzkumný ústav Kroměříž, s.r.o.

Obiloviny jsou v České republice nejrozšířenější a nejdůležitější plodinou a jejich úroveň pěstování do značné míry ovlivňuje celou rostlinnou výrobu. Jsou středem pozornosti a současně s intenzivním šlechtěním je věnována značná pozornost i semenářství a ochraně proti chorobám, které jsou přenosné osivem.

Nejdříve to byla ochrana proti snětím (mazlavým a prašným z rodu Tilletia a Ustilago). Tyto choroby působily škody, dnes už těžko představitelné, neboť co úspěšná infekce, to zničený klas. Později následovala plíseň sněžná, která není na rozdíl od snětí dodnes plně vyřešena ani mořením ani jinou cestou a další choroby, jako je Helmithosporium gramineum, Helmithosporium sativum, Pyrenophora teres.

O chorobách obilovin, které jsou přenosné osivem, bylo v posledních dvou letech napsáno mnoho článků především proto, že byl zaznamenán jejich vyšší výskyt, na což jsme po dlouhá předcházející léta nebyli zvyklí. Ale s jejich přítomností v různém stupni bude pravděpodobně nutné počítat i v příštích letech, protože se snížil rozsah používání certifikovaných osiv a u vlastních nebo farmářských osiv není vždy splněn požadavek kvalitní prevence a správného použití mořidel.

V této souvislosti je pak třeba zabývat se následky tohoto stavu, to znamená být si vědom toho, že tyto choroby snižují výnos a zároveň znehodnocují z větší či menší části získanou produkci.

Co o těchto chorobách víme či nevíme?

· Dokážeme je v porostu spolehlivě rozpoznat (diagnostikovat).

· Nedokážeme je spolehlivě ve všech případech určit na sklizené produkci.

· Známe účinnost u nás povolených mořidel na jednotlivé choroby.

· Neznáme účinnost jiných než povolených dávek.

· Jen omezeně víme o náchylnosti či odolnosti u nás pěstovaných odrůd a o vlivu nových technologií pěstování na jejich výskyt.

· Šlechtění na odolnost se provádí v zahraničí v omezené míře, omezené jsou genové zdroje odolnosti.

· Víme jen málo o vlivu na výnos.

· Nevíme nic o skutečném rozsahu jejich výskytu v posledních 10ti letech.

· Víme, že tyto houby, jejich spory a mykotoxiny, které produkují, představují riziko pro zdraví a užitkovost hospodářských zvířat, ale i pro bezpečnost potravin a zdraví lidí.

· Neumíme toto riziko kvantifikovat podle rodů a druhů vyskytujících se houbových patogenů.

Výčet těchto znalostí či neznalostí by jistě mohl být ještě větší, ale už těchto deset bodů svědčí o tom, že dané téma je důležité a žádá si jak seriózní sledování, tak výzkum. To se zatím děje jen zčásti a nesystematicky. Souvisí to s tím, že nevnímáme plně změnu, kterou představuje výrazné snížení důsledné ochrany proti těmto chorobám.

Díky Grantové agentuře ČR, Českomoravské šlechtitelské a semenářské asociaci a firmám prodávajícím mořidla, sledujeme alespoň z části tyto choroby a snažíme se na problémy upozorňovat a výsledky publikovat. Jsou to ale jen malé dílčí úkoly postrádající kontinuitu, neboť zadavatelé sledují své vlastní cíle. Z tohoto důvodu by bylo jistě velmi užitečné, aby Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace našla své místo při stanovování a zadávání priorit na řešení naznačených problémů pro komplexnější pojetí.

Připomeňme si podstatné poznatky o jednotlivých chorobách, které jsou šířeny osivem a jaké jsou toho následky.

Sněti z rodu Tilletia napadají ozimou pšenici. Sněť mazlavá pšeničná a sněť mazlavá hladká nemají specielní nároky, a proto se mohou vyskytovat kdekoliv a kdykoliv, pokud je zdroj infekce dostatečný. Sněť zakrslá má speciální požadavky na teplotu a světlo v době klíčení pro úspěšnou infekci, a tak je její výskyt vázán spíše na vyšší polohy s chladným počasím a na mělčí setí.

Poměr mezi výskytem sněti mazlavé pšeničné a sněti mazlavé hladké není znám. V našich pokusech bylo vyšší napadení u porostů časně setých (byly porovnávány dva termíny setí - 19.9. oproti 9.10.).

Vysoce náchylná k sněti mazlavé je odrůda Ebi. V tabulce 1 jsou uvedeny výsledky zjištěné v pokusech v Kroměříži v roce 1998.

Tabulka 1: Výskyt Tilletiacaries na odrůdách ozimé pšenice (Pospíšil A. a kol., PflKrankh. 2000).

Odrůdy označené stejným písmenem jsou neprůkazně rozdílné.

Náchylnost odrůd ke sněti zakrslé není známa.

Škodlivost snětí rodu Tilletia na výnosu je úměrná počtu napadených klasů. Další škodlivost je daná tím, že porost, kde se i v malé míře sněti vyskytují, nelze použít jako osivářský (norma povoluje 1 snětivý klas na 100 m2). Pro potravinářské účely je produkce znehodnocena tím, že pšenice ztratí typickou barvu a vůni a naopak je cítit po slanečcích. Využití pro krmivářské účely je sporné. V literatuře, zabývající se výživou hospodářských zvířat, jsou snětivá krmiva označována za nevhodná ke krmení. Po delším období zkrmování se objevují příznaky ochrnutí zažívacího traktu, zhoršení výživné kondice se všemi nepříznivými důsledky.

Müller (1977) uvádí výsledky pokusů s prasaty, kterým bylo podáváno v krmné dávce 0, 5, 10 a 15 % snětivé pšenice (Tilletia tritici) po dobu 9 týdnů. U nižších váhových kategorií (26-36 kg) byl zjištěn snížený přírůstek hmotnosti se zvyšujícím se obsahem snětivé pšenice v krmné dávce. Prasatům o vyšší hmotnosti (50-100 kg) byla přidávána po dobu 7 týdnů do krmné dávky snětivá pšenice v množství 10, 15 a 25 %. Přírůstek hmotnosti nebyl ovlivněn, ale histologická vyšetření jater a ledvin prokázala mimo jiné intersticiální hepatitis, glomerulonefritis a degeneraci epitelu tubulu. Autor dochází k závěru, že snížení přírůstku živé hmotnosti a histologické nálezy mohly být způsobeny toxickým působením snětí. Naopak je možné uvádět autory, kteří nezaznamenali poruchy zdravotního stavu. Jsou tedy dostupné literární údaje rozporuplné, což je dáno i tím, že není specifikován druh snětí, ale je uváděno obecně jen snětivé krmivo, bez uvedení, jak velké množství spor se ve zkrmované pšenici nacházelo. Toxicita snětí je pak závislá nejen na množství spor přítomných snětí, ale i na stavu sliznice žaludku a střeva, individuální dispozici zvířete, imunitě a dalších faktorech.

Spolu s Výzkumným ústavem veterinárního lékařství v Brně považujeme problém zkrmování snětivého obilí za neřešený a nevyřešený.

Registrovaná mořidla v předepsaných dávkách a při použití správných způsobů moření řeší problém snětí z rodu Tilletia velmi dobře a je jen na zemědělcích, jak dalece je mohou využít.

V letošním roce jsme sledovali účinnost mořidel na Tilletia caries v plné registrované dávce, v dávce 75 % a v 50 % dávce. Stupeň výskytu sněti v nemořených kontrolách byl vysoký (41-46 snětivých klasů z odebraného vzorku o celkovém počtu 250 klasů).

Při 100 % dávce byla účinnost mořidel 95,00 - 100,00 %.

Při 75 % dávce byla účinnost mořidel 95,00 - 99,68 %.

Při 50 % dávce byla účinnost mořidel 94,00 - 98,50 %.

Mořené osivo ovšem neprodělalo žádnou manipulaci. Žádné cesty dopravníky, pytlování, vysypávání, přesypávání apod., kde dochází k různě velkému úbytku z namořené dávky. Běžně se počítá s úbytkem na těchto cestách kolem 30 %.Proto budou mít velký význam nové formulace, které omezí otěr.

Sněti z rodu Ustilago jsou u nás známé především na jarním a ozimém ječmeni. K infekci osiva dochází během kvetení ječmene a infikovaná obilka se od zdravých výrazně neliší. Jak ovlivňuje krmnou či sladařskou hodnotu zrna nevíme. Černé spory, ve které je přeměněn infikovaný klas, jsou bez zřetelného zápachu. Povrchová kontaminace zdravých obilek sporami této sněti je pravděpodobně menší, neboť snětivé klasy ztratí většinu své hmotnosti už před sklizní.

V letošním roce byl výskyt prašné sněti jak na ozimých, tak jarních ječmenech vyšší, než v předcházejících letech. Výskyt byl zjištěn i v porostech, které byly údajně mořeny. Jak, čím a v jaké dávce by měl vědět pěstitel a vyvodit z toho závěry pro příští vegetaci. Vzhledem k tomu, že potlačit výskyt prašné sněti je obtížnější, bylo by velmi dobré znát účinnost různých dávek a způsobů moření.

Další závažnou chorobou ozimého a jarního ječmene, která se přenáší osivem, je Helmithosporium gramineum - pruhovitost ječná. Její výskyt v letošním roce v obou ječmenech byl vysoký a měl i značný vliv na výnos zrna (tabulka 2). Jaké kvalitativní parametry má infikované zrno není známo. Zajímavé by bylo zjištění vlivu napadení na kvalitu sladu či následně piva.

Chorob, které se přenáší obilkou je více a jejich úplný výčet a popis byl v poslední době často uváděn. Většinou jsou ale uváděny poznatky staršího data. Nové úkoly na toto téma by jistě v duchu nových požadavků (především na kvalitu) přinesly i nové poznatky, které budou potřebné pro zlepšení základních surovin potravinářského i krmivářského průmyslu.

Tabulka 2: Vliv moření na výskyt prašné sněti a pruhovitosti a na výnos ozimého ječmene v pokusech v roce 2000.

Výskyt chorob v nemořené kontrole:

Helmithosporium gramineum 23 ks/m2

Ustilago nuda 5 ks/m2