Stanovení obsahu jódu v mléce a mléčných výrobcích metodou HPLC

Alena Hejtmánková, Veronika Žabová, Eva Trnková, Hedvika Dragounová, František Louda

Katedra chemie, Katedra chovu skotu a mlékařství, ČZU Praha

Otázkám zásobení obyvatelstva jódem a následkům jeho nedostatečného přísunu je nejen v České republice, ale i v ostatních zemích světa trvale věnována zvýšená pozornost. Nedostatek jódu vede k závažným poruchám funkce štítné žlázy, a tím významně ovlivňuje celkový vývoj populace. V posledních několika letech pozorují čeští lékaři výrazný nárůst strum u dětí a mladistvých, za nejvíce ohroženou z hlediska zásobení jódem je považována skupina těhotných žen a novorozenců.

Příjem jódu ve výživě člověka je ovlivňován celou řadou faktorů, mezi rozhodující patří:

1. Množství a druh konzumovaných potravin a jejich hladin jódu. Hladiny jódu mohou být přirozené nebo cíleně zvýšené v důsledku použitých zemědělských a potravinářských technologii.

2. Suplemantace obyvatelstva jódem nejčastěji jedlou jodovanou solí, případně pitnou vodou.

3. Přísun jódu léky a potravinovými doplňky.

4. Přítomnost strumigenních látek v potravinách - tj. látek, které snižují využitelnost dodaného jódu. Jedná se zejména o třísloviny, některé glykosidy a především glukosinoláty obsažené v některých rostlinách z čeledi brukvovitých, některých luštěninách a cibulovinách. Strumigenní účinky vykazuje i řada dalších látek, které se mohou vyskytovat v potravinách, např. dusičnany a dusitany.

Jedinou potravinou s významným přirozeným obsahem jódu jsou mořské ryby. Hladiny jódu v nich dosahují až hodnot 2500 ěg.kg-1 (Lee et al., 1994). Za hlavní přirozený zdroj jódu ve výživě obyvatel České republiky, kde je nízká konzumace masa mořských ryb, jsou považovány mléko a mléčné výrobky. Podle literatury je za běžný obsah jódu v kravském mléce považováno 100 - 300 ěg.l-1 (Hurrell et al., 1989).

Obsah jódu v biologickém materiálu lze stanovit celou řadou metod. Nejčastěji se využívá metoda kinetické fotometrie, založené na Sandell-Kolthoffově reakci (katalytické působení I- iontů na reakci Ce4+ a As3+ iontů - Mahesh et al., 1992) po předchozí mineralizaci vzorku. Popsaná metoda je však experimentálně velmi náročná, je velmi citlivá zejména na naprosto přesné dodržení časových intervalů mezi jednotlivými kroky operačního postupu, a proto byla dána přednost vysokoúčinné kapalinové chromatografii (HPLC).

Před vlastním stanovením byly vzorky mineralizovány alkalickým tavením ve zkumavkách z těžko tavitelného skla podle postupu vypracovaném ve VÚPP (Fiedlerová, 1996). Vlastní stanovení bylo provedeno metodou iontově párové HPLC (podle IDF Standardu 167:1994) na koloně s reversní fází Nova Pak C18 (mobilní fáze: 10 mM hydrogenfosforečnan sodný, 1,0 mM hexadecyltrimethylamoniumchlorid ve vodě / acetonitril 68:32, v:v, pH = 6,8. Detekce jódu byla provedena elektrochemickým detektorem s měrnou stříbrnou elektrodou. Navržená analytická metoda pro stanovení jodu v biologickém materiálu byla ověřena analýzou certifikovaného referenčního materiálu CRM 063 - odtučněné sušené mléko (tabulka 1). Mez detekce stanovení je 4,55 ěg.I- v l litru mineralizátu. Touto metodou byl stanoven obsah jodu v modelově připravených jogurtech z kravského a kozího mléka a zákysu z kozího mléka a opakovaně v mléce a mléčných výrobcích z tržní sítě (tabulky 2-3).

Tabulka 1: Analýza certifikovaného referenčního materiálu [ěg.g-1]

Tabulka 2: Hladiny jódu v modelově připravených jogurtech [ěg.kg-1]

Tabulka 3: Hladiny jódu v mléce a mléčných výrobcích z tržní sítě [ěg.kg-1]

Závěry:

1. Byla navržena a ověřena metoda vysokoúčinné kapalinové chromatografie pro stanovení jódu v biologickém materiálu.

2. Byly stanoveny hladiny jódu v mléce a mléčných výrobcích. Obsah jódu v mléce je srovnatelný s literárními údaji. Hladiny jódu v mléčných výrobcích jsou srovnatelné s horní hranicí stanovených obsahů publikovaných Fiedlerovou (1996). Nejvyšší obsahy jódu byly nalezeny v tvrdém tvarohu.

Literatura:

Fiedlerová, V.: Mikroelementy 96, Karlík, 1996: 102-104.

Lee, S.M.-Lewis, J.-Buss, D.H.-Holcombe, G.D.-Lawrance, P.R.: British J. Nutrition 72, 1994: 435-446.

Hurrell, R.F. et al.: in Micronutrients in Milk and Milk-based Food Products, E. Renner (ed.), Elsevier Science Publishers LTD, 1989: 239-303.

Mahesh, D.L.-Deostahle, Y.G.- Narasinga Rao, B.S.: Food Chemistry 43, 1992: 51-56.