Fenclova evropská vize

Ministru zemědělství Janu Fenclovi se vydařil diplomatický krok, když spolu se svým rakouským protějškem Wilhelmem Moltererem vystoupil v Bruselu s vizí budoucí evropské agrární politiky. Jednak je dobré pěstovat styky s těmi rakouskými politiky, kteří nepodléhají protitemelínské hysterii. A ministr Molterer je v tomto smyslu vůči Česku vstřícný. Taktické bylo i to, že dokument byl představen v době, kdy je zemědělským komisařem Evropské unie Rakušan Franz Fischler.

A konečně správné rovněž bylo přihlásit se k tomu, aby agrární politika unie stále více zdůrazňovala takzvané mimoprodukční funkce zemědělství. To znamená kromě peněz na podporu výroby a odbytu zemědělské produkce více dotovat i jiné podnikatelské aktivity na venkově - třeba agroturistikou počínaje a dotacemi na obnovu infrastruktury i v těch nejmenších obcích konče. Správné bylo toto přitakání venkovu proto, že společná zemědělská politika Evropské unie již delší dobu takový trend prosazuje a hodlá v tomto směru vydávat stále více peněz. Potud Fencl svůj úkol úspěšně splnil.

Druhou otázkou ovšem je, jak se slova pronesená v Bruselu přemění v činy, které je třeba udělat doma. Konkrétně řečeno: Jak ministr Fencl skutečně prokáže svůj zájem podporovat vedle čistě produkčního - často jde přitom o výrobu dokonce přebytkovou - také zemědělství takříkajíc venkovské.

Hnidopich by možná předeslal, že ministr zemědělství naposledy svůj vztah třeba k ochraně přírody projevil v případu lyžařských vleků na Pradědu. Jan Fencl podpořil majitele vleku proti argumentům ochránců přírody a dokonce i proti svému kolegovi z kabinetu, ministru životního prostředí Miloši Kužvartovi.

Ale zpět k opravdové hře o to, zda se Česko vydá cestou agrární politiky Evropské unie, a nebude tedy přehnaně preferovat produkční lobby na úkor rozvoje venkova.

Ministerstvo zemědělství pochopitelně shledává různé statistiky, z nichž může vyvozovat, že venkovu přeje a agrární lobbisty nevnímá. Fenclovi kritici zase namítají, že na rozvoj mimoprodukčních funkcí zemědělství dává český stát jen minimum.

Koneckonců třeba fakt, že ministerstvo pro zemědělce vybojovalo za loňský příliš suchý rok náhradu pět miliard korun, lze vykládat všelijak. Třeba tak, že je to vyloženě zbytečná podpora, jež spadne do kapsy producentům, kteří přece loni neprodělali. Vždyť resort se chlubí tím, že po dlouhé době se loni zase dostal celkově do černých čísel.

Někdo jiný může prohlásit, že těch pět miliard podpořilo celý venkov, takže díky ministerstvu se naplňuje ona idea prosazovaná Bruselem.

Další šťoural by se zeptal, proč tedy současnou domácí agrární politiku odmítají především vlastníci půdy a soukromí farmáři, kteří jsou s životem na venkově nejvíce spjati?

Otázek je více. Nebylo by však možná vkusné jimi ministra trápit nyní, po jeho bezesporu úspěšném bruselském vystoupení. Stačí bedlivě sledovat, co bude dál.