PERSPEKTIVY ŠLECHTĚNÍ A SEMENÁŘSTVÍ NA POČÁTKU NOVÉHO MILÉNIA

Perspectives of plant breeding and seed science on the beginning of the new millennium

Luděk Křehlík

Českomoravská šlechtitelská a semenářská asociace

Abstract

Plant variety and quality seed are basements for the agricultural production and human nourishment. Therefore it is necessary to keep the plant variety protection for the future. Gene modifications bring a chance for future increasing of agriculture production quality and therefore the rules for their release to an environment must be reasonable. Requirements for the quality and protection of consumers will be the key requirements for the seed industry in the future. It will increase an importance of international seed certification systems, the participation in which is going to be available also for the seed companies. Globalisation of the seed industry may change some present seed regulations in the future. Nevertheless, the product quality and reliability will be the most determining aspect of a success in the market.

Souhrn

Odrůda a kvalitní osivo jsou základem pro zajištění zemědělské výroby a výživy lidstva. Do budoucna je proto nutné zachovat ochranu šlechtitelských práv k odrůdám. Genetické modifikace přinášejí možnost dalšího zkvalitnění zemědělské výroby a jejich uvádění do oběhu musí být řízeno rozumnými pravidly. Klíčovými požadavky pro semenářství budou do budoucna kvalita produktu a ochrana spotřebitele, což posílí význam mezinárodních semenářských certifikačních systémů, jejichž účastníky se postupně budou stávat i semenářské firmy. Koncentrace semenářských firem může do budoucna změnit některé dosavadní regulační mechanismy. Rozhodujícím aspektem úspěchu firmy na trhu však bude kvalita a spolehlivost produktu.

Zhodnocovat perspektivy oboru šlechtění a semenářství s ohledem na začátek nového milénia je poněkud velkolepý úkol, který samozřejmě nelze splnit beze zbytku. Ve svém příspěvku se proto pouze pokusím o rámcové zhodnocení současného stavu oboru a možností, které před sebou v nejbližších letech máme z pohledu našich dosavadních znalostí a dostupných informací. Šlechtění a semenářství není oborem izolovaným od ostatního dění, takže se do něj promítají vlivy ekonomické, společenské i politické, které mohou způsobovat nenadálé změny.

Postavení oboru šlechtení a semenárství v zemedelské výrobe

Planeta Země má v současnosti šest miliard obyvatel. Podle předpokladu Organizace spojených národů populace dále poroste, v roce 2020 dosáhne zhruba osmi miliard a v roce 2035 deseti miliard. Jsou to sice jenom odhady o nichž lze diskutovat, jisté však je, že populační růst se nezastaví a bude vyvolávat stále silnější tlak na životní prostředí.

Růst populace bude nutně vyžadovat růst zemědělské výroby. Rozloha zemědělské půdy je však omezená a již ji nelze bez nebezpečí dalšího narušování životního prostředí dále rozšiřovat, naopak, díky urbanizaci a industrializaci mnohých oblastí se bude spíše snižovat. Jediným řešením jak zabezpečit výživu lidstva proto bude zvýšit výrobu z jednotky plochy. I to však bude narážet na mnohé překážky - technické, ekonomické i politické.

Je-li řeč o “výživě lidstva” nebo “výživě národa”, šlechtění i semenářství je vždy spíše stranou těchto termínů. Lidé obecně chápou a média (vyjma úzce odborného tisku) obecně potvrzují, že jediným a hlavním, kdo zajišťuje výživu národa, je zemědělec a téměř je nezajímá, zda a jaké potřebuje zemědělec do své výroby vstupy a kde a u koho je pořizuje. Zemědělci sice dodavatele svých vstupů znají a mají o nich přehled, ale z pohledu veřejnosti je prakticky jediná pozornost, které se oboru šlechtění a semenářství dostává, motivována problematikou GMO nebo státních dotací a tudíž je většinou negativní. Ani v podmínkách naší malé země není postavení šlechtitelů a semenářů příliš záviděníhodné. Podíl šlechtitelů a semenářů na kvantitě a kvalitě zemědělské výroby je však velmi podstatný. Moderní odrůdy totiž tvoří podle některých názorů až 50 % výnosu a kvalitativní zaměření odrůd je atributem, bez něhož si nedovedeme moderní zemědělskou výrobu představit.

Klícové oblasti dalšího vývoje

V posledních letech zřetelně vykrystalizovaly oblasti, které jsou z pohledu dalšího rozvoje šlechtění a semenářství klíčové:

· ochrana duševního vlastnictví,

· biotechnologie,

· koncentrace firem,

· požadavky na kvalitu produktu a ochranu spotřebitele.

Ochrana duševního vlastnictví

Šlechtění je dlouhodobá a velmi nákladná činnost. Rozmnožovací materiál jakékoli odrůdy vyjma hybridů je však velmi snadno zneužitelný. Je proto třeba zajistit, aby k takovému zneužívání nedošlo a aby šlechtiteli byla dána možnost zaručit si právo k výhradnímu nakládání se svou odrůdou. V mnoha zemích světa se tak děje formou ochrany vlastnických práv k odrůdě, která je dána zákonem a spadá do kategorie ochrany duševního vlastnictví (odrůda je nehmotný majetek).

Státy, které tuto možnost poskytují, jsou sdruženy v Mezinárodní unii na ochranu nových odrůd rostlin - UPOV. Základní principy ochrany odrůd jsou dány základním dokumentem této unie, Konvencí. Ta nemá konstantní podobu a v průběhu let se vlivem technologického i společenského vývoje mění. Za zhruba čtyřicet let své existence se Konvence UPOV změnila třikrát, naposledy v roce 1991. Proces této změny je velmi složitý, neboť se jedná o mezinárodní dokument, jehož signatáři jsou suverénní státy (nyní 46). Česká republika je členem od roku 1993, Československo bylo členem od roku 1990.

Význam právní ochrany odrůd je dvojí - kromě ochrany šlechtitele přináší i možnost, aby šlechtění bylo financováno plně ze soukromých zdrojů a nikoliv ze zdrojů státních, tudíž jednoznačně podporuje soukromé vlastnictví. V normálním a zavedeném tržním prostředí je totiž odrůda jediným zdrojem příjmů šlechtitelské společnosti a výhradním právem k nakládání s ní šlechtitel zároveň dostává i právo získávat z jejího rozšiřování oprávněný finanční přínos. Udělení souhlasu k využívání odrůdy totiž šlechtitel podmiňuje zaplacením licenčního poplatku, obvykle vztaženého k množství prodaného osiva nebo sadby své odrůdy.

Princip ochrany práv však v posledních letech naráží na určité problémy. Některé státy, zejména Indie, která má šlechtění výhradně státní, právní ochranu odrůd neumožňují, tudíž významně omezují možnosti importu odrůd ze zahraničí. Protože zajistit výživu početné populace bez dostatečného spektra kvalitních odrůd je problematické, tyto země požadují zrušení nebo alespoň omezení ochrany vlastnických práv. Děje se tak na úrovni Konvence o biodiverzitě (CBD), což je dokument na úrovni FAO.

Snahy Indie jsou podporovány i snahami různých občanských hnutí, zaměřených proti soukromému vlastnictví, a jsou mimo jiné argumentovány i zbídačováním rozvojových zemí a hromaděním kapitálu v rukou omezeného počtu vlastníků mezinárodních firem. Jiná občanská hnutí (dokonce rovněž za podpory některých vyspělých zemí), zase zpochybňují ochranu práv i samotné šlechtění a argumentují snižováním biologické rozmanitosti - biodiverzity. Další argumenty jsou zaměřeny na omezenou dostupnost chráněných odrůd jako genetických zdrojů. Tyto snahy jsou i přes častou neinformovanost jejich protagonistů poměrně intenzivní a občas i účinné, mohou proto teoreticky mít dopad na formulaci a v krajním případě i samotnou existenci Konvence UPOV. Mezinárodní diskuse na toto téma jsou proto neobyčejně složité a každý krok je sledován s velkou pozorností.

V každém případě je více než jasné, že trend v posilování ochrany duševního vlastnictví a trend v takto nepřímé podpoře šlechtění je v současné době rozhodující a i přes uvedené problémy se bude uplatňovat i nadále. Tento trend jednoznačně podporují i mezinárodní organizace, zastupující semenářský sektor v mezinárodních jednáních (Mezinárodní semenářská federace - FIS, Mezinárodní asociace šlechtitelů - ASSINSEL)

V řadě zemí, a nyní již i v České republice, ochrana vlastnických práv obsahuje rozšíření i na používání tzv. farmářského osiva, tedy osiva, které si zemědělec sám vyrobí pro svou vlastní potřebu (u druhů, kde je to dovoleno). Podle nově platného zákona 408/2000, který plně odpovídá Konvenci UPOV z roku 1991 a směrnici EU č. 2100, je šlechtitel oprávněn od zemědělce požadovat přiměřenou náhradu za používání těchto osiv - tzv. remuneraci. Výše těchto farmářských licencí se pohybuje většinou kolem 50 % normálního licenčního poplatku. Výběrem těchto remunerací šlechtitel většinou pověřuje jiný subjekt - šlechtitelskou asociaci, k tomu účelu vytvořenou firmu nebo toho, kdo osivo pro farmáře upravuje. Čeští šlechtitelé preferují vytvoření zvláštní firmy, které tuto pravomoc svěří. Jelikož se jedná o zcela nový fenomén, jehož praktické uskutečňování bude narážet na řadu problémů, nelze předpokládat, že licence od farmářů budou v ČR vybírány dříve než za 1 - 2 roky.

Biotechnologie

Problematice GMO sice je věnován celý tématický okruh tohoto semináře, je-li však řeč o perspektivách oboru, nelze ji v tomto příspěvku zcela pominout.

Jako každý nový objev a každá nová a převratná metoda, i příchod genetických modifikací byl a je doprovázen vědeckými i nevědeckými a v tomto konkrétním případě místy až divokými debatami, vedoucími dokonce až k tzv. ekoterorismu, tedy činnosti, jejíž cílem je likvidovat výsledky výzkumné a šlechtitelské práce. V každém případě se jedná zejména o mohutné politické téma, jehož rozměry zejména v Evropě přesahují únosnou míru. Dokonce i v Americe se již vlivem různých aktivit okolo GMO začíná veřejnost o tuto problematiku zajímat. Obchodníci tak začali být opatrní, což v některých zemích (Kanada, USA) způsobilo zastavení dosavadního nárůstu ploch GM odrůd některých plodin. Vývoj světových ploch GM odrůd byl prezentován na letošním Světovém semenářském kongresu FIS/ASSINSEL v Římě takto:

Tabulka 1: Vývoj ploch GM odrůd u jednotlivých plodin (mil. ha)

Zdroj: FIS

Není asi pochyb, že zkoumání vlastností geneticky modifikovaných odrůd z hlediska lidského zdraví i z hlediska environmentálního je nanejvýš potřebné, mělo by však probíhat na základě korektního přístupu všech zúčastněných stran bez zatížení dezinformacemi a emocemi. Na straně autorit odpovědných za určování pravidel pro uvádění GMO do oběhu by měl být zachován věcný přístup a jakékoli restrikce by měly přicházet v úvahu jen v odůvodněných případech. Tvůrci GMO by naopak měli zachovávat maximální vstřícnost a otevřenost při poskytování informací jak autoritám, tak i veřejnosti.

Nakládání s fakty dokumentuje např. známý experiment, provedený na Cornellské univerzitě v USA a týkající se vlivu konzumace pylu Bt kukuřice (obsahující gen Bacillus thuringiensis) housenkami motýla monarchy (Danaus plexippus L.). Při tomto experimentu byl pyl kukuřice nanesen v různých koncentracích na listy rostliny Asclepia syriaca, která je přirozeným zdrojem potravy těchto housenek. U nejsilnější koncentrace pylu docházelo k úhynu housenek. Tohoto výsledku se samozřejmě chopily ekologické iniciativy s tím, že konzumace Bt kukuřice je nebezpečná i pro člověka a že případný vznik hmyzí rezistence vůči jejím insekticidním vlastnostem bude znamenat ekologickou katastrofu. Při prezentaci tohoto názoru však již nebyla brána v úvahu fakta, na která upozornili sami autoři experimentu - koncentrace pylu byla tak vysoká, že v normálních polních podmínkách se nemůže vyskytnout. Obdobný experiment se opakoval v roce 2000 na Iowské státní univerzitě. Daná kukuřice je známa svými insekticidními vlastnostmi, výsledky experimentu proto studovala americká vládní Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA) a vydala dokument, obsahující prohlášení, že “vzhledem k podmínkám, za nichž byl experiment prováděn, nelze potvrdit nebezpečnost konzumace Bt kukuřice pro necílové organismy”. Vědecké výbory EU pro potraviny, pro výživu zvířat i pro pesticidy obdobně na základě studia výsledků vyhlásili, že “neexistuje žádný důvod pro tvrzení, že Bt kukuřice je nebezpečná pro potravu lidí a zvířat”. “Potenciální vznik hmyzí rezistence vůči vlastnostem Bt kukuřice rovněž nelze považovat za riziko, neboť dosavadní prostředky pro kontrolu škodlivých činitelů zůstanou použitelné i nadále.”

Prozkoušení GMO odrůd před jejich uvedením na trh je takové, že zřejmě vylučuje mimořádné negativní vlivy. Rizika zdravotní závadnosti pro lidi i zvířata a rizika vzniku rezistence u cílových škodlivých činitelů již existují dlouho, zejména u široce využívané agrochemie, ale i u odrůd, šlechtěných na odolnost běžnými konvenčními metodami.

Omezíme-li se proto pouze na praktickou stránku věci, význam genetických modifikací je nesmírný a při důkladném ověření jejich vlastností mohou být velkým přínosem pro pěstitele i výživu lidstva.

Koncentrace

Koncentrace a propojování firem na celosvětové úrovni - “globalizace”, je velmi zřetelným jevem zhruba posledních pěti let, i když probíhat začal už dříve. Koncentrace firem přináší zejména možnost financování výzkumných a šlechtitelských programů, které jsou pro menší firmy příliš nákladné, a získání většího obchodního prostoru. Vznikají firmy s mnohamilionovými obraty (tabulka 2).

Tabulka 2: Nejvýznamnější semenářské společnosti

Zdroj: FIS

Zvětšováním velikosti a záběru firem přináší i zvýšení jejich národního i mezinárodního vlivu na tvorbu obecných pravidel pro semenářství, ale zároveň i zvýšenou odpovědnost za vlastnosti jejich produktů.

Začínají se však objevovat ještě další a nové aspekty koncentrace:

· velké konglomeráty nejsou vždy schopny operativně reagovat na rychlé změny podmínek a jejich rozhodování je méně účinné než je tomu u menších firem,

· některé z firem, majících kromě šlechtění i další divize (obvykle agrochemie a farmacie), mají tendenci se “rostlinných” divizí zbavovat, protože nepřinášejí okamžité a vysoké zisky, na rozdíl od divizí chemických.

Z uvedených důvodů začíná docházet k dělení firem a zakládání firem jiných, obvykle však při zachování kapitálového propojení.

Koncentrace firem a Česká republika

Koncentrace a kapitálové propojování firem je jevem, který bude bezesporu pokračovat i v následujících letech. Výjimkou zřejmě nebude ani Česká republika, na jejíž trh již mnohé nadnárodní společnosti vstoupily. Znamená to podstatné přitvrzení konkurence.

Dosavadní úspěšnost domácího sektoru v ČR lze hodnotit podle zastoupení odrůd v Seznamu registrovaných odrůd a podle jejich zastoupení na množitelských plochách (tabulky 3 a 4).

Tabulka 3: Počty registrovaných odrůd dle původu

Zdroj: ÚKZÚZ

Tabulka 4: Zastoupení odrůd na množitelských plochách v roce 2000

Zdroj: ÚKZÚZ

Z uvedených údajů vyplývá, že domácí šlechtění je ve stále sílící konkurenci ještě stále úspěšné. Fenoménu globalizace se však do budoucna asi nelze bránit. Podstatné je, abychom dokázali být v nelehkém střetu s ostatním světem partnery a nikoliv jen oběti. Síla firem je dána jejich podílem na trhu. Náš domácí trh je však velmi malý na to, aby umožnil pevné postavení všem dosud existujícím firmám. Šance na posilování firemního postavení je proto třeba hledat zejména v mezinárodním obchodu. Pronikat na trhy EU nebo na trhy zámořské je však velmi složité, ale některým domácím firmám se to již podařilo. Perspektivní oblastí pro budoucí obchod je proto region střední a východní Evropy. V současné době je sice plný nejasností, jistě však stojí za to navazovat kontakty a snažit se připravit půdu pro příští obchody. Za tímto účelem organizuje ČMŠSA již tři roky Východoevropské semenářské setkání (VESS), a to za velké pozornosti nejen firem, ale i mezinárodních organizací jako jsou FIS, ASSINSEL nebo UPOV. Naším cílem je v regionu střední a východní Evropy nejenom získat kontakty, ale dostat sem i nezbytné informace, sloužící pro tvorbu pravidel a legislativy a na tomto základě budovat zdravý a fungující regionální semenářský trh. Další posun ve vývoji může nastat již v blízké budoucnosti, neboť naše asociace během VESS 2000 navrhla založit volný svazek zemí střední a východní Evropy pod názvem Východoevropská semenářská síť (EESNET). Základním účelem této sítě by měla být vzájemná výměna informací o odrůdových a semenářských statistikách, o kontaktech na semenářské firmy a o legislativě. K účasti se zatím kromě České republiky přihlásily Slovensko, Ukrajina, Jugoslávie a Litva.

Požadavky na kvalitu produktu a ochranu spotřebitele

Pravidla semenářského trhu

Základní pravidla pro trh jsou dána legislativou. Naše národní legislativa se již nějaký čas přizpůsobuje legislativě EU, ale i ta se vyvíjí. Její základní semenářské principy - povinná odrůdová registrace a certifikace osiva a sadby - jistě nějaký čas zůstanou její pevnou součástí, do budoucna však může dojít k určitým posunům.

Zemědělská politika a legislativa EU je totiž často terčem kritiky a bývá považována za poněkud rigidní. Regulace zemědělství systémem EU je velmi nákladná, a to jednak mírou subvencování zemědělství a jednak výškou nákladů na vykonávání regulací. Země střední a východní Evropy sice nemají jinou možnost, než se základním principům EU přizpůsobit, otázkou však je, zda a nebo jak dlouho Evropa odolá sílícím tlakům na uvolnění některých dosavadních regulací.

Obecnou a téměř celosvětovou podporu však má požadavek kvality a požadavek ochrany spotřebitele. V semenářském sektoru se to týká zejména oblasti certifikace osiva. Její význam, zejména jde-li o certifikaci v systému OECD s využitím pravidel ISTA (Mezinárodní asociace pro zkoušení semen) nebo AOSCA (Asociace oficiálních agentur pro certifikaci osiva - americká obdoba ISTA), bude trvat i nadále a s postupným zapojováním dalších zemí do mezinárodního obchodu bude zřejmě dokonce narůstat.

Pokud jde o povinnou registraci odrůd, zejména je-li vztažena k odrůdové kvalitě, její zachování bude záležet především na tlaku nadnárodních firem a mezinárodních organizací. Hlavním kritikem povinné registrace odrůd v evropském pojetí jsou Spojené státy, nejsou však osamoceny. Povinná registrace odrůd je považována za nástroj neodůvodněné ochrany trhu. O možných změnách se na mezinárodní úrovni neoficiálně již diskutuje.

Podíl soukromého a státního sektoru na kontrole kvality

Obecným rysem semenářského oboru je dnes zvyšování odpovědnosti soukromého sektoru - koncentrace firem umožňuje financování nových výzkumných programů ze soukromých zdrojů nejenom na úrovni firem, ale i na úrovni mezinárodních organizací (např. ISTA). Šlechtění se postupně stává záležitostí výhradně firemní a účast státu obecně ustupuje. V oblasti semenářské kvality dochází k tomu, že i relativně menší firmy však mají dostatek prostředků na kvalitní zařízení, které jim umožňuje adekvátní kontrolu osiva. Vzniká tak duplicita kontrolních činností, protože jsou vykonávány ve firmách i ve státních institucích, pověřených kontrolou kvality osiva. Mnoho zemí má navíc obecný zájem o úsporu nákladů za vykonávání regulací a to vedlo k zavedení oficiální možnosti pověřování - akreditace pro jednotlivé kontrolní úkony (polní přehlídky, vzorkování, laboratorní zkoušení, vydávání oranžových certifikátů ISTA). Tato akreditace je udělována národní pověřenou autoritou OECD a nebo ISTA na základě splnění určitých dosti přísných kritérií a podléhá její následné kontrole.

Podobně je tomu i u zkoušení pro registraci, které je běžně vykonáváno pod dozorem příslušné instituce u jiných subjektů. Zde nejsou stanovena žádná obecně závazná pravidla a každá země tuto otázku řeší po svém.

Zohlednění těchto trendů je i součástí naší legislativy, která je předmětem dalšího příspěvku.

V každém případě nás v příštích letech čekají mnohé změny zejména s ohledem na vstup ČR do EU. Náš trh se stane součástí trhu evropského se všemi důsledky. Domácí firmy budou u většiny plodin náhle vystaveny ještě silnějšímu tlaku než dnes a budou vystaveny požadavkům společného trhu, z nichž patří k nejdůležitějším požadavek na kvalitu a spolehlivost výrobku. Některé tuzemské šlechtitelské a semenářské firmy tomuto požadavku vyhovují již dnes a prokazují to. Zda ale budou moci vyhovět všichni účastníci procesu zemědělské výroby lze jen těžko odhadnout.