K tradičním pokrmům se lidé vracejí

Ačkoli se restauranty předhánějí v nabídce exotických jídel, lidé z regionů se doma s oblibou vracejí k tradicím. Kyselo, houbový kuba nebo rozličná jídla z brambor přitom dříve patřila na stůl coby nejlevnější obživa.

Tradiční krajová jídla se učí i budoucí kuchaři a začínají se častěji objevovat i v restauracích. Turisté tak mohou objevovat odlišnosti regionů i přes jídlo. "Vařím houbovou polévku i kyselo a spoustu dalších jednoduchých jídel, které znám po mamince. Když chci neteřím a synovcům z Prahy udělat skutečnou zdejší pochoutku, připravím pro ně uzené se švestkovou omáčkou a noky," říká obyvatelka Machovské Lhoty Anastázie Kubečková. Tradiční pokrmy si lidé připomínají hlavně o svátcích. "Na Velikonoce připravujeme nádivku s kopřivami a mletým masem a o Vánocích vaříme "bílé pohlazení" ze sušených švestek ve šlehačce. Kromě toho si během roku rodina přeje kyselo, kramfleky a šoulet," vypočítává Květa Ležovičová z Informačního centra v České Skalici.

Tradice se i učí

Východočeské speciality, které čerpají zejména z tradice bramborářské oblasti, se učí vařit i budoucí kuchaři. Ve skutečnosti však většinu receptů neuplatní, protože poptávka je zcela jiná. "Vybírám vždycky takové regionální pokrmy, o nichž vím, že učňům zachutnají. S takovými celerovými závitky bych asi nepochodila," směje se mistrová odborného výcviku Zdena Jansová ze Středního odborného učiliště společného stravování v Teplicích nad Metují. Na regionální jídla podle Jansové bohužel nezbývá mnoho času, receptury vyhlášených východočeských kuchařů však prý stojí za to. Učňové zkoušejí například Rumcajsův měšec, Jaroměřské kuře, Úpickou vepřovou pečeni, Krkonošský závitek a další pokrmy.

Speciality spjaté s krajem

Restaurace ovšem také nešetří fantazií. Téměř na každém jídelníčku najde návštěvník nějakou specialitu, která se názvem hlásí k regionu. S tradičními pokrmy mají ale jen máloco do činění, hlavní je kuchařova nápaditost. Přesto občas lidé mohou okusit místní jídlo i v restauraci. "Zájem je třeba o cibulačku. Poláci zase vyžadují knedlíky, ty jdou na odbyt s řízkem Pavlišov," potvrzuje Zdeněk Roušar z výletní restaurace v Pekle u Nového Města nad Metují. Sám pro hosty vymyslel například Pekelnickou baštu nebo Vodníkův špíz. Pokud se podnikatelé budou chtít v cestovním ruchu udržet, měli by možná s regionálními pokrmy víc počítat. Návštěvníci totiž pojedou do kraje nejen za historií a pozoruhodnými památkami, ale třeba také za neobvyklou krmí. "Jídlo je po celé republice už vlastně stejné. Každé místo by si mělo chránit to, co je charakteristické v jeho kultuře, společenském životě i třeba právě v jídle. Diskutujeme o tom už ve zdejším sdružení obcí 1866," tvrdí tajemnice sdružení Květa Ležovičová. Turisté se podle ní zatím příliš po krajových specialitách nepídí, zato místní lidé si je nenechají ujít. "V posledních dvou letech jsme lidem na koncertech, které pořádala naše Společnost pro záchranu Babiččina údolí, nabízeli punč, hubník anebo "bílé pohlazení" ze švestek. Na co jiného než na jídlo dnes chcete lidi přilákat?" směje se Ležovičová.