Značit potraviny je nutné

Geneticky upravené potraviny vyvolávají už celá léta pestrou škálu pocitů - od odmítání a obavy z budoucích zdravotních důsledků po naprosté nadšení. Odpověď na základní otázku - jíst či nejíst - je pak dána pocity každého vůči "manipulaci přírody". A navíc - o poznání racionálněji - ekonomikou. Jinou odpověď budou mít v hladovějící Africe a jinou v Evropě. Ani tento fakt nic nemění na oprávněnosti další otázky: Značit či neznačit? Není-li označeno, nevím, co jím, nemám možnost volby. Je-li označeno, pak mohu svoji možnost volby buď ignorovat, nebo jen být líný luštit často nesrozumitelné značení na etiketách potravinářských výrobků; ale i to je volba. Anebo se o "rodný list" potravin opravdu zajímat a na základě toho dát průchod nevyzpytatelným, pro výrobce tedy nežádoucím pocitům. Protože jíst musí všichni, není divu, že míra značení geneticky upravených potravin je předmětem mohutného lobbingu jeho odpůrců i zastánců. O peníze jde i tady až v první řadě. To je nicméně hra výrobců potravin. Spotřebitel má zcela jistě právo vědět, aby - případně - mohl ignorovat.