EVROPA, SVĚT A 21. STOLETÍ

Europe, world and the 21st century

Zbyněk Kuna

Adresa autora:

Ing.Zbyněk Kuna, PEF, katedra zemědělské ekonomiky, Česká zemědělská univerzita,

165 21 Praha 6 - Suchdol

Anotace:

Autor si všímá integračních procesů ve světové ekonomice v kontextu s tzv. globálními problémy. Posuzuje perspektivy sjednocené Evropy ve vztahu k Severní Americe a oblasti Dálného východu.

Summary:

Author notices integration in the world economy and global problems. He thinks about future development of EC, NAFTA and Far East.

Klíčová slova:

globální problémy, Evropská unie, NAFTA, Dálný východ, 21. století

Key words:

global problems, EC, NAFTA, Far East, 21st century

Kulatá výročí bývají důvodem k zamyšlení. I rok 2000 je takovou výzvou. K ohlédnutí, hledání obecných východisek, k pohledům za horizont...

Se zřetelem k historii naší civilizace i aktuálním tendencím posledních desetiletí, lze uvažovat o tom, že vstupujeme do období, jež může být mezníkem v dějinách lidstva. Přechodem od konzumního materialistického způsobu života k duchovnímu rozvoji s vysokou hodnotou vzdělání. Dost možná, že ani jiné cesty není, chceme-li se vyhnout samozničujícímu pádu vlastní destrukce. Přes očekávaný prudký hospodářský vzestup oblasti jihovýchodní a východní Asie by ani v příštím století Evropa neměla ztratit své významné slovo ve světovém dění a v řadě ohledů by mohla být i příkladem.

Globální prostředí

Evropu 21. století nelze oddělit od zbytku světa. Daleko vhodnější je hovořit o globálním prostředí, jehož vliv bude sílit. Za určující prvky do budoucna považuji některé faktory, jež se často vzájemně prolínají a o nichž bych se rád alespoň v krátkosti zmínil.

1) Nebezpečí rozsáhlého válečného konfliktu

- Za posledních pět a půl tisíce let "civilizované existence" proběhlo na Zemi údajně čtrnáct a půl tisíce válek. Rizika fatálního konfliktu zůstávají vysoká, ať již své nejistoty směřujeme k postsovětským republikám či novým jaderným rozvojovým zemím.

Trend globalizace světové ekonomiky bude mít (alespoň v dlouhodobější perspektivě) příznivý vliv i na politickou scénu - státy provázané mnoha hospodářskými vztahy by neměly mít důvod spolu válčit.

2) Ohrožená demokracie

- Jaderné, chemické a biologické zbraně mohou vlastnit teroristé a diktovat si podmínky. Mezinárodně organizovaný zločin bude hrozbou v příštích desetiletích Různé skupiny budou využívat výhod mezinárodní komunikace, dopravy, financí a dalších příhodných okolností. Vzestup a síla mafií v oblasti bývalého SSSR se opírá o politický vliv a liberalizační tendence ve světové ekonomice s sebou paradoxně přinášejí i hrozbu globální stínové ekonomiky.

3) Rozdílný populační a ekonomický vývoj

- Do našeho století vstupovala Země s 1,61 mld obyvatel, podle odhadů OSN žilo v polovině letošního roku na naší planetě již 5,91 mld lidí. Přestože se celosvětový procentní růst v posledním období zpomalil, nízká věková struktura tří čtvrtin lidstva neumožňuje ustálení počtu obyvatel v krátké době. Pro rok 2025 vypracovala OSN tři varianty se 7,5 mld, 8 mld a 8,5 mld obyvatel. Se stabilizací početního stavu lidské populace se počítá až ve druhé polovině příštího století na úrovni zhruba 10 mld.

Počet obyvatel ve vyspělých zemích je ovšem relativně stabilizován již dnes a některé populace dokonce jakoby vymíraly, respektive nízký přírůstek nahrazují přistěhovalectvím. V Itálii, Německu, Řecku a Španělsku dnes dokonce lidé starší šedesáti let převládají nad mladými do věku dvaceti let. Tento stav ovlivní řadu oblastí života, kde je potřeba státních financí - od školství a zdravotnictví až po důchodové zabezpečení.

V souvislosti s rozdílným populačním vývojem a časovým posunem demografického přechodu v rozvojových zemích se mění i poměr obyvatel vyspělých a rozvojových zemí. Jestliže v roce 1950 byl poměr 1 : 2, v roce 2025 to bude již 1 : 5 v neprospěch dnešních vyspělých zemí.

Přestože očekáváme dlouhodobý růst světové ekonomiky, v rozvojových zemích jako celku bude dosaženo jen malého pokroku. Bohužel, rozdíly mezi tzv. bohatým Severem a chudým Jihem se spíše prohlubují, a jak dokumentuje následující tabulka, jejich výše je alarmující.

Tab.č.1: Rozdělení zemí podle HNP/obyvatele (v USD, 1995)

Pramen: World Bank Atlas, The World Bank, Washington, 1997

4) Přírodní katastrofy a ekologie

- Činnost člověka - zejména růst populace, spotřebovávání přírodních zdrojů, znečištění, urbanizace, industrializace, vzrůstající rozloha pouští a kácení lesů - budou mít vážný dopad na změny klimatu, ohrozí křehký ekosystém a budou více tlačit na podpůrný zdravotní a sociální systém. Předpokládané globální oteplení změní podmínky pro zemědělství a podle dnešních studií k horšímu (rozšíření oblastí sucha, úbytek pevniny, podmáčení úrody, expanze hmyzu). Navzdory úbytku zemědělské půdy bude v příštím století patrně kritičtější nedostatek vody.

5) Hlad a podvýživa

- Na summitu FAO o světové výživě v Římě v listopadu 1996 bylo konstatováno, že podvýživou trpí 800 miliónů obyvatel Země. Podle informací FAO v první polovině 90. let rostla produkce potravin na obyvatele z regionů třetího světa nejdynamičtěji v oblasti jihozápadní Asie (zejména díky vysokým státním investicím ropných zemí) a v oblasti Dálného východu. Nejkritičtější situace zůstává v subsaharské Africe, kde se produkce potravin na obyvatele trvale snižuje.

6) Náboženské, etnické a kulturní střety

- Jak dokládají události v Bosně, Kosovu, bývalém Zairu, v oblasti afrických Velkých jezer, Irsku, Izraeli i jiných zemích, náboženské a etnické konflikty bývají brutální a obtížně řešitelné. Za jedno z klíčových nebezpečí pro přežití naší civilizace považuji náboženský fundamentalismus, jehož vyhraněné formy dnes můžeme pozorovat například v oblasti Středního východu a severoafrickém Maghrebu.

Ve vyspělých zemích v souvislosti s rozpadem rodiny, deformací tradičních hodnot i psychologickými aspekty roste význam tzv. náboženských sekt s destruktivním vlivem na nezanedbatelnou část populace.

7) Kulturní expanze Západu

- Globální expanze a dominance západních, hlavně amerických hodnot, ideálů, kultury a institucí je nebezpečná pro některé jednotlivce, skupiny a státy. Úsilí zpomalit, zastavit, zabezpečit se proti, nebo zrušit tento fenomén bude vesměs marné, ale přinese s sebou "antiamerické" nálady všeho druhu.

8) Technologické rozdíly

- Rychlost technologických změn narušuje sociální řád jak v rozvinutém, tak v rozvojovém světě. Technologická soutěživost je stále důležitějším faktorem ve vztazích mezi zeměmi. Propast mezi informacemi a technologiemi "těch, co je mají a těch, co je nemají" se stane významným tématem v budoucích mezinárodních vztazích. Nákup zbraní a dalších vojenských technologií naruší regionální vojenskou rovnováhu, takže v mnoha případech podkope stabilitu.

9) Nedostatečné vzdělání

- S ohledem na populační vývoj a vysoký podíl obyvatel v předproduktivním věku (v Africe je například ve věku do dvaceti let v průměru 55 % populace) nemá řada rozvojových zemí dost prostředků pro zajištění dostatečného vzdělání svých obyvatel, jež je však nutné pro budoucí hospodářský rozvoj. V chudých zemích se tak počet negramotných nezřídkakdy zvyšuje.

Přístup ke vzdělání části populace blokují i další okolnosti, zejména nerovnoprávné postavení žen a dívek. "Šíře nesvobody" je zejména v rozvojových zemích stále značně rozsáhlá a krutou ironií závěru 20. století je i fakt, že v zemích třetího světa - jak zdokumentovaly některé nezávislé organizace - žije ještě dnes minimálně jeden milión lidí v postavení otroků.

Ve vyspělých zemích roste nebezpečí jednostrannosti ve vzdělání, související s rychlým rozvojem řady oborů a úzkou specializací. Redukce všeobecného vzdělání snižuje adaptabilitu, ve vyhraněných podobách však může mít až tragické důsledky (např. ekologická necitlivost, snadné podléhání vlivu sekt a jiných demagogií, rasismus, apod.).

Zmiňované okruhy problémů mají úzké vzájemné vazby. Stanou se důležitou součástí života v příštím století, přičemž hlavní odpovědnost za zdárné řešení bude ležet na vládách vyspělých zemí, respektive nadnárodních institucí.

Evropská integrace a tři centra

Na přelomu 80. a 90. let se rozpadlo poválečné bipolární rozdělení světa na tzv. Východ a Západ (včetně vlastních ekonomickopolitických vazeb na rozvojové země). Dnes cestu určují vyspělé tržní ekonomiky. Globalizace homogenizuje světovou ekonomiku, zároveň zde však působí i diferencující tendence polycentrismu. Můžeme hovořit o vztahu tří center, nebo spíše "megaregionů", jež se dnes formují a v příštích desetiletích by měly získat výraznější kontury. V tomto smyslu musíme jmenovat Evropu, Severní Ameriku a asijskopacifický region.

Vývoj této trojice center je funkčně spjat a společně vytváří nový globální typ rozvoje a problémů. Vzájemná propojenost ovlivňuje formování technologických, kapitálových a obchodních toků v rámci celého světa. Otázka zajištění surovin, odbytišť, trhů i dalších faktorů "ekonomického zázemí" spolu s geopolitickými aspekty bude nutit jednotlivá seskupení institucionálně prohlubovat své vztahy.

Tab. č.2:EU-15, NAFTA a Japonsko (základní údaje)

Pramen: FAO Production Yearbook, UN, Řím, 1997, FAO Trade Yearbook, UN, Řím, 1996,

World Bank Atlas, The World Bank, Washington, 1997

Poznámky: (+) včetně obchodu mezi státy EU

(++) včetně obchodu mezi státy NAFTA

Při zpětném pohledu zjistíme, že v celém poválečném vývoji se prosazovala dlouhodobá tendence posilování váhy Dálného východu, zpočátku zejména Japonska, a relativní pokles váhy USA. Pozice Západní Evropy, jež se dokázala přes mnohonárodní profil poměrně rychle hospodářsky a částečně i politicky integrovat, zůstávala sice kolísavá, ale po konsolidaci Evropské unie se oproti oběma dalším centrům spíše upevňuje.

V časovém horizontu řádově dvaceti let můžeme očekávat rozšíření EU o všechny kandidátské země a tedy praktické sjednocení Evropy (kromě Pobaltí zřejmě vyjma postsovětských republik). Počtem obyvatel se tak EU rozroste na cca 480-560 mil.(vyšší údaj zahrnuje i Norsko, Švýcarsko a Turecko). Těsné hospodářské vazby lze předpokládat s neevropskými středomořskými zeměmi a s Ukrajinou. Ve srovnání s dalšími dvěma "megaregiony" jde v případě EU o faktickou integraci. Přes výraznější pozici Německa nemá žádná země dominantní vliv jako USA či Japonsko. Navzdory četným diskusím a někdy i dlouhotrvajícím jednáním je třeba zdůraznit, že EU se naučila řešit vlastní spory a jako "zóna stability" by mohla být příkladem pro další země.

Dohoda o severoamerickém volném obchodu (NAFTA), uzavřená mezi Kanadou, Mexikem a USA, vytvořila model mechanismu, jenž, bude-li úspěšný, stane se základem pro spolupráci dalších latinskoamerických zemí, které budou následovat Mexiko. Vznikne tak pravděpodobně Americké společenství volného obchodu, zahrnující perspektivně celou západní polokouli.

Fungování systému NAFTA ovšem nebude snadné, uvážíme-li rozdílnou ekonomickou úroveň Kanady a USA na straně jedné a Mexika na straně druhé. Konsolidování ekonomických vazeb v Jižní Americe bude patrně dlouhodobou záležitostí, i když souběžné založení MERCOSUR (Argentína, Brazílie, Paraguay, Uruguay) s deklarovanou těsnou vazbou na fungování NAFTA lze chápat jako první krok k takovémuto postupnému formování celoamerického hospodářského prostoru.

Při odhadování perspektiv regionu je třeba podotknout, že Latinská Amerika disponuje obrovskými zdroji nerostných surovin, řada zemí má dlouhou tradici průmyslové výroby, kvalifikovanou a zručnou pracovní sílu a již dnes jsou některé země schopny plné konkurence na světových trzích i u těch nejnáročnějších výrobků (např.brazilská regionální dopravní letadla).

Asijskopacifický region je co do hospodářské úrovně nejvíce diverzifikován. Patří sem Japonsko, jedna z vůdčích světových ekonomik, nově industrializované země jako Jižní Korea, Singapúr, Tchaj-wan, rychle rostoucí ekonomiky Malajsie, Filipín, Indonésie a Thajska (byť s aktuálními hospodářskými problémy), potenciálně bohatá Čína, konečně i Vietnam, ale i velice chudé státy jako Kampučia, Laos či Myanmar. Přesto se o této oblasti, kterou doplňují Austrálie a Nový Zéland, dnes často hovoří jako o regionu 21. století. Nikolov bezdůvodně.

Rozvojové země tohoto regionu mají oproti jiným rozvojovým zemím v dlouhodobější perspektivě řadu předností, mezi něž patří relativně vysoká vzdělanost a dostatek odborně školených řídících kádrů. V zemích dnes označovaných jako "asijští tygři" byl od 60. let kladen velký důraz na výstavbu školství. Veřejné výdaje byly výrazně koncentrovány do školství. K pozitivům lze přičíst i dobrou organizaci práce, vysokou pracovitost a nenáročnost lidí.

Na druhé straně nelze zamlčet, že hospodářské úspěchy jsou mnohdy vykoupeny těžkými pracovními podmínkami a řada zemí má k demokracii ještě daleko. S hospodářským vzestupem bude časem nutně růst i tlak na zlepšení pracovních podmínek a sociální zabezpečení. V celé oblasti jihovýchodní Asie žije též významná čínská menšina a se zvyšující se ekonomickou vahou Číny bude sílit i vliv této nejlidnatější země v celém regionu.

Do budoucna lze předpokládat těsnější hospodářské vazby v severním a jihozápadním směru s perspektivou využití nerostných zdrojů, ropy a zemního plynu Sibiře, Mongolska a středoasijských republik bývalého Sovětského svazu. Již dnes se vytvářejí užší vazby i se západním pobřežím USA.

Pokud jde o ostatní oblasti světa, rozhodně nelze přehlédnout (v dlouhodobější perspektivě) ohromný růstový potenciál Ruska, i když na aktuálnosti nyní získává i jeho možný rozpad na další subjekty. Díky geografické dimenzi i určité výlučnosti lze předpokládat vcelku vyrovnané vazby Ruska se všemi třemi centry.

Dosti nejasné vyhlídky ve střednědobém horizontu má oblast Středního východu a to nejen z důvodu politické a náboženské konfliktnosti a drastického nedostatku pitné vody. Substituce ropy za jiné palivo (např. letos v létě bylo v USA úspěšně vyzkoušeno palivo na bázi peroxidu vodíku bez negativních důsledků pro životní prostředí) by s největší pravděpodobností přinesla zhroucení ekonomiky ropných zemí a to v situaci rychlého populačního přírůstku. Země jihozápadní Asie ovšem mohou těžit z poskytování obchodních, dopravních a tranzitních služeb v relaci Evropa - Dálný východ, nově pak i ve vztahu k postsovětským asijským republikám, a tak do určité míry překonat svou hospodářskou jednostrannost. Země jako Spojené arabské emiráty se o to konečně již dnes snaží.

Nejméně optimistické vyhlídky při vstupu do jednadvacátého století se týkají subsaharské Afriky. Odpovědnost evropských zemí, které v minulosti přerušily přirozený vývoj na "černém" kontinentu, decimovaly místní obyvatelstvo a drancovaly přírodní zdroje, aby nakonec stanovily umělé hranice států, je nepopiratelná. Degradace přírodního prostředí, chudoba a podvýživa, populační exploze a politická nestabilita jsou asi nejčastěji skloňovanými charakteristikami této části světa. Afrika se neobejde bez účinné pomoci vyspělých zemí, jež by měla být prioritně směrována na rozvoj zemědělství a výstavbu infrastruktury.

Dovětek

Evropa, svět a 21. století ... Evropan roku 1900 neznal rozhlas, internet, Hubbleův teleskop... Dvacáté století přineslo lidstvu bezprecendentní materiální vzestup. Ovšem i ničivé síly.

Teď jde o to, abychom své nové možnosti dokázali unést. Abychom je uměli využít ku prospěchu. Ku prospěchu lidstva i celé planety...

Použitá literatura:

FAO Production Yearbook, UN, Řím, 1997

FAO Trade Yearbook, UN, Řím, 1996

World Bank Atlas, The World Bank, Washington, 1997

Kuna Z.: Zamyšlení nad globálními problémy světa, in: Zborník prác z konference MVD´98, sekcie Regionálny rozvoj a cestovný ruch, Tvorba a ochrana životného prostredia, SPU, Nitra, 1998

Foltýn J.: Globalizace a polycentrismus ve světové ekonomice v polovině 90. let, in: Světová ekonomika na počátku 90. let, Sborník ze semináře KSE, VŠE, Praha, 1995