ANALÝZA KONKURENCESCHOPNOSTI ZEMĚDĚLSTVÍ

Analysis of the Competitiveness of Agriculture

Libor Grega

Adresa autora:

Ústav podnikové ekonomiky, PEF MZLU Brno

Anotace:

Konkurenceschopností určitého ekonomického systému se obecně rozumí jeho schopnost dosahovat v konkurenčním prostředí tržní ekonomiky výsledky odpovídající cílům systému. Pro posuzování konkurenceschopnosti agrárního sektoru je nutné brát v potaz zejména úroveň a variabilitu ekonomických výsledků jednotlivých podniků, postavení domácího zemědělství v rámci mezisektorového a mezinárodní srovnávání, existenci externalit vyplývajících z různého stupně monopsonního postavení podniků zpracovatelského průmyslu a obchodu a rozdílné monopolizace sektorů, dodávajících do zemědělství vstupy, charakter hospodářské a zemědělské politiky a očekávaný vývoj na mezinárodních trzích jednotlivých zemědělských komodit.

Summary:

Competitiveness of an economical system is in general viewed as an ability to reach in the competitive environment of market economy results, corresponding with the objectives of the system. For the possibility to assess the competitiveness of the agrarian sector is necessary to take into account especially the level and variability of financial results of particular firms, position of domestic agriculture in the framework of intersectoral and international comparison, externalities existence coming from different level of monopsony position of food industry and trade and the level of monopolization in the supplying industries, character of economic and agricultural policy and expected development of international markets with particular commodities.

Klíčová slova

Konkurenceschopnost, analýza konkurenceschopnosti zemědělství, zemědělská politika

Key words

Competitiveness, analysis of the competitiveness of agriculture, agricultural policy

Konkurenceschopností určitého ekonomického systému se obecně rozumí jeho schopnost dosahovat v konkurenčním prostředí tržní ekonomiky výsledky odpovídající cílům systému a žádoucí jejich dynamice.

Vymezení tohoto pojmu a uspořádanému poznání okruhu ekonomických jevů, které odráží, můžeme napomoci uplatnění některých metodických principů systémové analýzy. V prvé řadě principu přesného vymezení rozlišovací úrovně ekonomického systému, jehož vlastnosti a chování (v daném případě konkurenceschopnost) mají být posuzovány. Je zřejmé, že metodicky relativně méně komplikovanou bude analýza konkurenceschopnosti na rozlišovací úrovni podniku. Zde kritéria, faktory a podmínky vývoje finančně ekonomické efektivnosti podniku umožňují celkem bezprostředně posoudit dosahovanou úroveň konkurenceschopnosti a podstatné souvislosti jejího vývoje, a to zejména při mezipodnikové komparaci.

Konkurenceschopnost agrárního sektoru je pojmem definovaným na odlišné rozlišovací úrovni. I při jejím posuzování bude dosahovaná úroveň a variabilita finančně ekonomických výsledků podniků nesporně patřit k významným charakteristikám. Zároveň však, zejména při analýze orientované na mezisektorové či mezinárodní srovnávání, bude mít zřejmě podstatný poznávací význam komparace působení okruhu činitelů, které formují sektorovou a národní specifičnost, resp. odlišnost podmínek, za nichž agrární sektor určitých výsledků dosahuje.

Konkurenceschopnost zemědělství a tržní prostředí

V podmínkách dokonalé konkurence by se při mezinárodním srovnání projevovaly rozdíly úrovně konkurenceschopnosti národních agrárních sektorů zřetelněji v rozdílech cen zemědělských produktů a v rozdílech podílu národní produkce na uspokojování poptávky po potravinách na národních trzích. K vysvětlujícím proměnným těchto rozdílů by se při dokonalé konkurenci řadily především dvě skupiny činitelů: jednak faktory determinující produktivitu základních produkčních zdrojů zemědělství, jednak makroekonomické prostředí formované celkovou rozvinutostí národní ekonomiky. V obou skupinách těchto činitelů pak nalezneme i ty, na nichž jsou založeny komparativní výhody (či nevýhody) zemědělství dané země.

Ve vztahu k metodické problematice analýzy konkurenceschopnosti zemědělství zdůrazňujeme z hlediska abstrakce podmínek dokonalé konkurence ještě dvě otázky. První se týká produkčního využívání diferencovaných přírodních podmínek zemědělství. V interakci s koupěschopnou poptávkou na národním trhu potravin je zemědělská výroba alokována do výrobních podmínek přírodních stanovišť s předpoklady pro trhem akceptovanou cenu nabídky. Druhá se týká makroekonomického prostředí formovaného celkovou úrovní ekonomiky, jež ovlivňuje konkurenceschopnost zemědělství v mnoha směrech. Připomeňme zejména vlivy dostupnosti, kvality a ceny vstupů, vlivy úrovně kvalifikace pracovní síly, úrovně technologií, podmíněnost poptávky po potravinách úrovní příjmů obyvatelstva, vlivy daňové soustavy a v neposlední řadě též kurzu národní měny významně ovlivňujícího zahraniční obchod zemědělsko- potravinářskými komoditami.

V souvislosti s působením makroekonomického prostředí na konkurenceschopnost zemědělství je třeba se zmínit o vlivu úrovně zpracovatelského průmyslu, který náklady a kvalitou produkce může přispívat, nebo též zhoršovat, uplatnění zemědělské produkce na domácím i zahraničním trhu. Samozřejmě podle povahy zemědělských produktů rozdílně v závislosti na technologických a dopravních možnostech prodeje zpracovatelským podnikům v zahraničí.

V podmínkách nedokonalé konkurence je různá úroveň konkurenceschopnosti zemědělství významně ovlivňována rozdíly v míře a formách nedokonalé konkurence v sektorech, které na zemědělství navazují. V potravinových vertikálách existuje mezi zeměmi rozdílná míra monopsonizace postavení podniků zpracovatelského průmyslu a obchodu. To se především projevuje v rozdílném poměru cen placených zemědělcům k cenám spotřebitelským, ale též v podmínkách realizace produktu a v míře protimonopsonních opatření. Obdobně je tomu ve vztahu k rozdílné monopolizaci v sektorech dodávajících do zemědělství vstupy.

Konkurenceschopnost zemědělství a hospodářská politika

K rozdílné úrovni konkurenceschopnosti národních zemědělských sektorů nesporně přispívají vlivy opatření hospodářské politiky, která významně formuje tržní prostředí všeobecně i specificky v jednotlivých sektorech ekonomiky.

Všeobecná opatření hospodářské politiky, zejména politiky monetární, fiskální a obchodní, ovlivňují s různou intenzitou zahraniční obchod zemědělskými produkty, domácí poptávku a nabídku zemědělských produktů i kapitálové investice v zemědělství.

Specifická opatření zemědělské politiky spoluurčují úroveň konkurenceschopnosti zemědělského sektoru cestou důchodových dotací, dotací na výrobní vstupy, jakož i výrobkových dotací a opatření orientovaných na podporu a stabilizaci cen zemědělských produktů, podporu jejich vývozu a restrikci dovozu.

Vliv významné části opatření a nástrojů hospodářské politiky na konkurenceschopnost národních zemědělských sektorů lze posuzovat též z charakteristik EPS ( ekvivalent produkčních subvencí) a ESS (ekvivalent spotřebitelských subvencí) určených podle metodik OECD.

Externality a konkurenceschopnost zemědělství

Skutečnost, že zemědělská výroba je zdrojem významných pozitivních a v některých případech i negativních externalit, nemůže být při hodnocení konkurenceschopnosti zemědělství abstrahována. Zejména v podmínkách evropského zemědělství mají pozitivní externality, spočívající v podílu zemědělské výroby na utváření krajiny, ochraně vodních zdrojů a pod., povahu významných veřejných statků. Tyto veřejné statky jsou produkovány zemědělskými výrobci hospodařícími v různých přírodních podmínkách. Vývoj na trzích potravin pochopitelně alokuje zemědělskou výrobu do oblastí s příznivějšími přírodními stanovišti a “vyděluje” naproti tomu oblasti s horšími přírodními podmínkami s individuální cenou nabídky neakceptovatelnou trhem. V těchto oblastech se pak mimoprodukční funkce dostávají do postavení hlavních funkcí soustavy zemědělského hospodaření. Soustavy, která však přes extenzivní využití přírodních zdrojů přece jen určitý objem zemědělských výrobků produkuje.

Je zřejmé, že při hodnocení konkurenceschopnosti zemědělského sektoru bude nezbytné brát v úvahu i tyto skutečnosti a rozsah podpory, kterou hospodářská politika k mimoprodukčním funkcím zemědělství směruje.

Konkurenceschopnost zemědělství a vývoj na mezinárodních trzích

Jedním z významných východisek pro možnosti analýzy a predikce vývoje konkurenceschopnosti českého zemědělství je v neposlední řadě predikce střednědobého vývoje na mezinárodních trzích s jednotlivými zemědělskými komoditami. Tento vývoj závisí jednak na určitých obecných ekonomických a politických předpokladech a jednak na předpokladech specifických pro jednotlivé komoditní trhy. Neméně důležitou je v této souvislosti i otázka možnosti realizace domácí zemědělské produkce na těchto trzích, kde hrají důležitou roli zejména otázky jakosti, standardu, legislativní rámec a rozsah a charakter intervenčních nástrojů zemědělských politik jednotlivých zemí.

Seznam použité literatury:

1. Bečvářová, V., Grega, L., Vinohradský, K.: Konkurenceschopnost českého zemědělství při vstupu do Evropské unie - předpoklady a možnosti; úvodní studie výzkumného projektu EP 7279 Národní agentury pro zemědělský výzkum MZE ČR, Brno, 1998.

2. Grega, L.: “Teoreticko metodologické aspekty ekonomických nástrojů zemědělské politiky”, doktorská disertační práce, PEF MZLU, Brno, 1996, 103 s.

3. Kraus, J.a kol.: Předpoklady českého zemědělství z hlediska vstupu České republiky do EU. VUZE Praha, 1997.

4. Mezera, J. - Dvořák,J.: Metodologické a metodické přístupy při výběru a hodnocení kriterii ovlivňujících konkurenceschopnost potravinářského průmyslu. VÜZE Praha, 1996

5. OECD - Agricultural Policies in OECD Countries, Measurement of Support and Background Information, Paříž 1997.