SOCIÁLNÍ JEVY A PROCESY TRANSFORMAČNÍHO OBDOBÍ NA ČESKÉM VENKOVĚ

social phenomena and processes of transition period on the czech countryside

Věra Majerová

Adresa autorky:

Doc. Ing. PhDr. Věra Majerová, CSc, Česká zemědělská universita Praha, Katedra řízení - sociologická laboratoř, Kamýcká 129, 165 21 Praha 6, Česká republika. Telefon: 2438-2353, E-mail: majerova@ pef.czu.cz.

Souhrn:

Transformační období začíná bezprostředně po roce 1989 a pokračuje až do současnosti. V něm na sebe navazuje několik kroků, které odrážejí, přirozeně se specifiky venkovského života, vývoj české společnosti po roce 1989. Má dimenzi ekonomickou a sociální, které spolu souvisejí a jsou vždy formovány legislativním rámcem každé vývojové etapy. Bezprostředně po listopadu 1989 se předmětem veřejného zájmu stává změna politické reprezentace, ohlas mají první svobodné volby, konec vedoucí úlohy KSČ, možnost občanských a politických rehabilitací. Na venkově jsou se zájmem očekávány restituce půdy a majetku. V sociální sféře dochází ke značné vertikální a horizontální mobilitě. Vertikální mobilita (zvláště pokud se jedná o pokles sociálního statusu s existencí nebo reálnou hrozbou nezaměstnanosti) je vnímána záporně, násobena nepříznivými předpoklady mobility horizontální. V průběhu minulých devíti let se tedy vrství kladné a záporné prvky venkovského sociálního života, které se skládají do nových vzorců individuálního i skupinového jednání. Venkovská společnost se diferencuje majetkově i názorově. Jsme teprve na počátku výzkumů, zaměřených na sociální trendy venkova a zemědělství. Zůstaňme tedy v obecné rovině, v níž lze zaznamenat ze záporných emocí zklamání z průběhu a výsledků restitucí, nedůvěru v politickou reprezentaci, obavy z rostoucí nezaměstnanosti a poklesu životní úrovně, nezvyk na trvalou sociální nejistotu. Z kladných postojů je na druhé straně vytvářena narůstající občanská iniciativa, podnikavost, vyrovnávání se s jinými modely života na vesnici. Zachycení skladby a vztahu jednotlivých prvků sociálního života zatím nedovoluje nedostatek konkrétnich dat.

Abstract:

Transition period begins just after 1989 and continues as yet. The development of rural life has similar features as the development of Czech society after 1989. There is economic and social dimension which are complementary. The main framework is given by legislative of every evolution stage. In the wake of November 1989 the main public interest is focused on the change of political representation, free elections, the end of Communist party leading role, civic and political rehabilitation. The restitution of land and property are expected in the village. Social structure is newly formed on the score of considerable vertical and horizontal mobility. Vertical mobility (especially if it is connected with the decrease of social status or with the factual threat of unemployment), is taken in negatively. During last nine years are accumulated positive and negative elements of rural social life, which are composed to new patterns of individual and groups behaviour. Rural community differs from property as well as opinion aspects. We are on the beginning of research focused on social trends of countryside and agriculture. Let us stay in the general level, where we can register some negative feelings - disappointment from the course and result of restitution, distrust towards political representation, fear from growing unemployment and decrease of level of standard, permanent social insecurity. On the other hand the rising civic enterprise and entrepreneurship begin in the villages. New life patterns are formed in rural areas. However, the structure and relation of social life elements is not possible for lack of factual data.

Klíčová slova:

transformace českého venkova - sociologický výzkum - sociální jevy a procesy

Key words:

transition of Czech countryside - sociological research - social phenomena and processes

Počátky transformace

První kroky transformace zemědělství začínají v roce 1990. Jsou zaměřeny téměř výhradně na dvě nejdůležitější a nejzávažnější změny, od kterých se odvíjejí všechny další a sice: na navrácení majetku restituentům a na privatizaci zemědělské výroby. Oba tyto kroky se setkávají se závažnými problémy, které je pozdržují - obtížné dohledávání záznamů a dokladů o majetkových držbách, změnách, převodech, jejich nedokonalé podchycení i úmyslné zkreslování v minulosti i současnosti, nedokonalou legislativu, nepřipravené administrativní postupy a nezapracované státní úředníky.

Neobvyklost tohoto rozsáhlého úkolu je komplikována také tím, že sociální stránka celého procesu transformace je víceméně ponechávána náhodnému vývoji. Ostentativní odklon od jakéhokoliv typu centrálního uvažování a plánovaní nedovoluje v tomto období ani náznak vlivu státu na nové přerozdělování majetku, včetně jeho kontroly. Ostatně stát, jako společenská instituce, ve stejnou dobu prochází stejně chaotickou proměnou. Jak pravděpodobně přesně odhadují zahraniční politologové a sociologové, politické elity právě končícího režimu se velice iniciativně podílejí na transformačních krocích a přeměňují se na nové mocenské elity, nyní profitující z mnohem větších ekonomických možností tržního hospodářství.

Otázka sociální je v prvním transformačním období téměř tabu. Vágně se hovoří o jistém kladném vlivu jisté míry nezaměstnanosti, o sociální síti, která pomůže skutečně potřebným a o výhodách toho, že každý může mnohem více než dříve získat i ztratit. Doba ještě není zralá na otázku, co to vlastně lze ztratit a s jakými důsledky. Nezaměstnanost je hypotetickým pojmem a není uvažována v souvislosti se vznikem chudoby. Tržní hospodářství je ideologicky spojováno s bohatstvím jednotlivce a státu, proto je privatizace a transformace zároveň přitažlivým politickým programem všech pravicových stran.

Empirický výzkum jevů a procesů transformace

Není chybou nevědět předem. Předvídat společenský vývoj je nesmírně obtížné a někdy téměř nemožné. Množství prvků, které jej ovlivňují je příliš velké. Je však chybou netázat se. V současné době je připravováno několik rozsáhlých výzkumných šetření, takže vzniká jedinečná příležitost vyzkoušet svoji intuici na apriori vytvořených otázkách kvantitativního šetření i připravenost na použití vybraných technik kvalitativního výzkumu. Oba zvolené přístupy směřují k zachycení podstatných jevů a procesů, které se v současné době na vesnici objevují.

Z čeho můžeme vycházet? Především z dostupné literatury, která poskytuje dostatek příkladů zkoumání různých jevů a procesů ekonomického i sociálního vývoje venkovských oblastí v různých částech Evropy i světa Jakkoliv v úvodu upozorňuji na neobvyklost a složitost procesů privatizace a transformace českého zemědělství a změn na českém venkově, není nutné tuto výjimečnost nikterak přeceňovat. Naprostá většina všech strukturálních změn, ať již se odehrávají kdekoliv na světě, je nesmírně složitá a sociálně citlivá. Příjemnou anomálií našich poměrů je relativně klidný průběh změn s absencí násilných excesů.

Použijme v úvodu, pro usnadnění vstupu do problematiky, inspiraci z jedné z publikací, zabývajících s výzkumem rozvoje venkova. Okruhy proměnných, vztahujících se ke zkoumání socio-ekonomických jevů a procesů jsou uvažovány ve dvou úrovních, z hlediska obce a z hlediska výrobní jednotky, tj. farmy. Pro naše poměry a účely jsou užitečné pouze některé z nich, i když pod čarou je pro porovnání uveden původní text.

Zkoumání jevů a procesů probíhajících v obci musí vycházet ze základních informací o faktech ekonomické a sociální povahy. Metodika podrobné deskripce byla mnohokráte vyzkoušena v monografických výzkumech, někdy se účelově poněkud liší, ale vždy obsahuje aspekt demografický (počet a struktura obyvatelstva podle věku, pohlaví, profese, vzdělání, rodinného stavu, sociální skupiny atd.), zaměřuje se na popis a strukturu lokálních institucí, ekonomické stránky individuálního i společenského života v obci a jevy a procesy sociální povahy. Poslední oblast je velmi široká a ve svém určení nejvágnější, to však umožňuje značnou míru volnosti v přístupu k novým jevům.

Jedním z nich, který se stává oblastí našeho zájmu, je rozložení majetkového vlastnictví v důsledku procesůrestituce a privatizace. Předpokládáme, že jejich vnímání je kladné i záporné. Nejen, že nebylo možno napravit veškeré křivdy, ke kterým v průběhu znárodňování a kolektivizace došlo, ale i proces restituce může přinést nespokojenost, přinejmenším v nesplněných očekáváních, špatném stavu vraceného majetku i nových nečekaných povinnostech a nejasnostech, co s tímto majetkem učinit. Rostoucí majetková a sociální diferenciace může vzbuzovat závist a nedůvěru vůči těm, jimž se vlastním přičiněním daří lépe. Na druhé straně konzervované majetkové či mocenské pozice z minulosti zpochybňují proklamované stejné příležitosti pro všechny, mohou posilovat ve veřejnosti přesvědčení, že se nic nezměnilo, stejní lidé zůstávají na stejných místech, sociální sítě mocných fungují dále, jen se trochu pozměnila jejich struktura. Nelze podceňovat a přehlížet vliv předchozích ideologií zaměřených na degradaci vzdělanosti a podnikavosti. Podobné ideologie budou vždy přitažlivé pro neúspěšné jednotlivce i sociální skupiny a proto nikdy nebudou patřit minulosti. Kategorizovat a interpretovat postoje typu oprávněných či neoprávněných pochybností o charakteru sociálního vzestupu bude vždy patřit k nejsložitějším výzkumným otázkám.

Spolupráce v obci dostává nový rozměr, způsobený výše zmíněnou akcelerací vertikální i horizontální sociální mobility. Ustálené vzory chování a komunikace se mění a teprve pozvolna se vytvářejí nové, do kterých vstupují dosud neznámé sociální a profesní skupiny - podnikatelé, manažeři, rentiéři, nezaměstnaní, bezdomovci, uprchlíci, aktivisté občanských hnutí, členové náboženských sekt, vracející se emigranti apod. a neznámé kladné i záporné jevy - dobročinnost, sponzorování, tunelování, korupce, podílnictví, vydírání atd. V této mnohem pestřejší paletě jednotlivců a skupin zákonitě dochází k pozičním a mocenským tlakům, při nichž dochází k vytěsňování některých sociálních skupin na okraj nebo mimo společenství obce.

Migrace z obcí je prozatím poněkud tlumena nerozvinutým trhem s byty, silnou vazbou na obec a osobní hospodářství a aktivní politikou řešení nezaměstnanosti. Dá se ale předpokládat, že možné způsoby řešení nezaměstnanosti, které doposud fungovaly se budou pozvolna vyčerpávat a nepříznivý migrační efekt bude sílit. Nezaměstnanost bude však vždy pouze jedním z impulsů ke změně bydliště, další z nich jsou známé a do jisté míry přirozené tendence, které jsou více méně shodné ve všech evropských zemích - snaha stěhovat se do lépe vybavených obcí a u mládeže snaha dostat se do města, kde jsou pro ně lepší a zajímavější příležitosti k práci, zábavě i seznámení.

Nezaměstnanost je stále jevem nezvyklým a zneklidňujícím. Venkovské oblasti a agrární regiony se specifickou demografickou strukturou obyvatelstva mají horší podmínky pro snižování její míry. Je nepochybné, že déletrvající nezaměstnanost není problémem jen ekonomickým, ale také velmi závažným problémem sociálním. Zejména mladí lidé, kteří po ukončení školy dlouhodobě nemohou nalézt zaměstnání, jsou ohroženi ztrátou pracovních návyků. Tyto důsledky se zpravidla velmi těžce odstraňují a postihují nejen nezaměstnaného, ale i jeho rodinu.

S nezaměstnanosti je úzce spojena chudoba. Ani k tomuto jevu zatím neumíme zaujmout jasné stanovisko. Interpretace chudoby závisí na jejím vnímání jednotlivcem. Stává se tak, že snížení životní úrovně je vnímáno jako chudoba, ačkoliv existující hmotný majetek chudobě neodpovídá. Svou roli hraje i silný pocit ztráty jistot, bez ohledu na to, že jistoty minulého režimu byly do značné míry fiktivní.

Neuvažovaným jevem je existence konfliktu. V našem povědomí je konflikt vnímán jako cosi krajně negativního a destruktivního, necháme-li se však inspirovat proměnnými výše zmíněného zahraničního výzkumu, konflikt a frakcionářství jsou zde uvažovány jako součást sociálního života a jeho průběhu. V období změn, kterými venkov a zemědělství prochází, je téměř nemyslitelná jeho absence. Přesto jsme poněkud na rozpacích, máme-li konflikt zahrnout do našich úvah a považovat jej za samozřejmost.

Vzrůst úlohy občanských sdružení a spolků upozorňuje na zvláštnost české venkovské společnosti, kterou je nízká míra zapojení žen do veřejného života a jeho organizace. Jejich neúčast ve veřejném životě ochuzuje obě strany a petrifikuje některé přetrvávající nerovnosti - v odměňování práce, v obsazování řídících funkcí, v rozdělení rolí v rodině a domácnosti.

Bylo by možné pokračovat v úvahách nad dalšími jevy a procesy života na venkově. Je však pravděpodobné, že ani po pečlivé předchozí přípravě, inspiraci z literatury, z pilotních studií, předběžných rozhovorů a vlastních zkušeností nebude dosaženo vyčerpávajícího pohledu. Realita je vždy mnohem rozmanitější a barvitější než jsme očekávali. Proto předpokládáme, že kombinace kvantitativního a kvalitativního pohledu, která bude v připravovaných výzkumech použita, přinese zajímavá zjištění. Doufáme, že v příštím ročníku Agrárních perspektiv již budeme předkládat první dílčí poznatky.

Seznam literatury:

Brunner, Edmund deS.: The Growth of Science: a Half-century of Rural Sociological Research in the United States, New York: Harper and Borthers, 1957.

Duncan, Otis Durandt: Rural Sociology Coming of Age. Rural Sociology, 19: 1-12, 1954.

Hamilton, C. Horace: Some Current Problems in the Development of Rural Sociology. Rural Sociology, 15: 315-321, 1950.

Melvin, Bruce L.: Rural Sociology in a Chaotic World, Rural Sociology, 16: 56-62, 1951.

Loomis, Charles P. and J. Allan Beegle: Rural Social System, Englewood Cliffs, N. J.: Prentice-Hall, Inc., 1950.

Coleman, G. (1987): Monitoring a rural credit project in Ethiopia, Agricultural Administration and Extension, Vol.24, No. 2, pp. 107 - 27.

Franzel, S. and Crawford, E. W.(1987): Comparing formal and informal survey techniques for farming systems research: A case study from Kenya. Agricultural Administration and Extension, Vol. 27, No.1, pp. 13-34 a další.

Moris, J. and Copestake, J.: Qualitative Enquity for Rural Development. Overseas Development Institute, Southampton, 1993, str. 10 - 11.