Bohaté žně přinesou tvrdý boj o ceny

Petr Havel

Zatímco laickou veřejností hýbou zejména otázky kolem výskytu a rizika nemoci šílených krav, uzrává na českých a moravských polích další problém, jehož ekonomické důsledky mohou být nesrovnatelně větší. Dosud optimální klimatické podmínky a neméně optimální předpověď na dobu žní totiž dávají základní předpoklad pro dobrou úrodu. To znamená, že po žních nás patrně čeká velmi výrazný převis nabídky hospodářských plodin.

Odborníci očekávají oproti loňskému roku o dvacet až třicet procent vyšší hektarové výnosy. Podle stavu porostů je to docela reálné. To ovšem znamená celkovou sklizeň obilovin ve výši přes sedm miliónů tun a řepky přes milión tun. Vysoká úroda by se měla promítnout do cen a i tržeb zemědělců.

Svou představu o cenách přitom zemědělci již zveřejnili. Dlužno říci, že to byla pro osoby znalé problému poněkud silná káva. Obecně totiž zemědělci chtějí udržet po žních současné tržní ceny, což je naprosto naivní představa. Už proto, že po žních je cena vždy nižší než před nimi, protože bezmála rok uskladněné komodity mají ve svých cenách zahrnuty poplatky za toto uskladnění. Základ nereálnosti představ zemědělců ovšem především vychází z celkové situace na domácím i středoevropském trhu. Jenom v České republice lze očekávat nadprodukci přes milión tun obilovin, Polsko očekává nabídku o tři milióny vyšší než loni, středoevropský region celkově asi o šest miliónů. To zásadně omezuje možnosti českých zemědělců exportovat, a pokud bude k vývozu existovat prostor, pak pouze za konkurenceschopné ceny.

Ty činí v současné době například u potravinářské pšenice zhruba 3500 korun za tunu - od zemědělců. K této ceně je třeba připočítat kolem pěti set korun za transport. Teprve to je výsledná cena, za kterou se exportované zboží v zahraničí prodává. Pokud by zemědělci chtěli stejné ceny, jako jsou tržní ceny v možných exportních teritoriích, pak by bylo tuzemské zboží v zahraničí o náklady na dopravu dražší - a tedy neprodejné. Stejně tak nelze argumentovat cenami možného dovozu. Ty sice činí v případě pšenice v současné době více než 4500 korun za tunu, jenže to již je cena zatížená pětadvacetiprocentním clem, čili o čtvrtinu vyšší než cena v zemi původu. Pokud tyto souvislosti agrární lídři při odůvodnění svých požadavků neuvádějí, pak neříkají celou pravdu a v zemědělské veřejnosti vzbuzují nereálná očekávání.

Samozřejmě Česká republika by se měla snažit pokud možno co nejdříve co největší objem očekávané nadprodukce vyvézt. Tomu však brání vývozní licence, které objem možných exportů výrazně omezují. Zemědělci tedy - oprávněně - požadují jejich zrušení, ministr zemědělství Jan Fencl ale s tímto krokem váhá. Upřímně řečeno - nechápu proč. Argument, podle kterého je objem možných vývozů dán vládním nařízením, které platí do konce září, příliš nesedí, protože není problém přijmout jiné vládní nařízení, který limit pro vývozy zruší. Opačně by to samozřejmě nešlo, neboť zpřísnění režimu by narušilo obchodní vztahy. Liberalizovat obchod však znamená poskytnout prostor pro jejich rozvoj.

Na závěr snad jen krátce k možným rizikům v případě, že zemědělci nebudou za (podle nich špatné) ceny prodávat a obilí uskladní. Je to jistě možné - ale očekávat do konce roku nějaký výrazný nárůst cen v zahraničí nelze. A za druhé - obiloviny, zvláště pokud v období těsně před sklizní trochu zaprší, mohou napadnout skryté plísně, a export takového zboží se pak nemusí uskutečnit. Například Polsko provádí testy nejen na vizuální přítomnost plísní, ale i laboratorně, a třeba v tomto hospodářském roce přišla Česká republika o možnost vývozů jen k našim severním sousedům ve výši 300 až 400 000 tun. Dlouhým a někdy nevhodným skladováním se totiž skryté plísně v tuzemském obilí určeném na export objevily a kontrakt se neuskutečnil.

havel@pef.czu.cz

CITÁT:

Svou představu o cenách zemědělci již zveřejnili. Obecně chtějí udržet po žních současné tržní ceny, což je naprosto naivní představa.Už proto, že po žních je cena vždy nižší než před nimi.