Změny DPH po vstupu do unie občané pocítí

Petr Zahradník

Hlavním předpokladem vstupu do Evropské unie je pro kandidátské země převzetí evropské legislativy. Její dodržování ve všech členských zemích se považuje za předpoklad co největší integrace a skutečného fungování jednotného vnitřního trhu unie. Realita je však trochu jiná. Pohleďme například na daně a vezměme nejvýznamnější z nich, daň z přidané hodnoty. DPH jako nepřímá daň je významná ze dvou pohledů: Pro státní rozpočty i společný rozpočet unie představuje největší zdroj příjmů a zároveň se týká všech občanů, kteří nakupují zboží a služby.

Podobu systému DPH v EU upravuje směrnice, ovšem praktická skutečnost jednotlivých členských států nám říká, že mnohé body jsou stále považovány spíše za doporučení, respektive že úsilí členů zabudovat její obsah do jejich fiskálních systémů je velmi vlažný. Směrnice zejména vymezuje okruh zboží a služeb, které lze zatížit tzv. redukovanou sazbou DPH (v České republice 5 procent), a tak je zlevnit v porovnání s výrobky zdaněnými standardní sazbou, která u nás činí 22 procent.

Co se může zdražit

Stále existuje řada výjimek, kdy státy uplatňují redukovanou sazbu i na komodity, které by podle doporučení Evropské komise do této kategorie spadat neměly. Důvodem bývá sociální hledisko, protože systém redukované sazby existuje především proto, aby se aplikoval na nezbytné produkty denní potřeby a tlumil tak dopad daně na domácnosti s nižšími příjmy.

Právě změna sazby DPH z 5 na 22 procent u zboží a služeb, které v unii nespadají do okruhu snížené daně, bude pravděpodobně jedním z výrazných vlivů vstupu do EU na náš daňový systém - čeští občané ji zřejmě velmi silně pocítí. Komodity, které to postihne, můžeme rozdělit do několika skupin.

Za prvé to jsou zboží a služby, kde lze vyjednat tzv. přechodné období, tedy výjimku a možnost ponechat určitou dobu po vstupu do EU redukovanou sazbu. Ty se dále dělí na komodity, kde Česká republika takovou žádost předložila a neuspěla. Sem spadají telekomunikační služby, v jejichž případě Česká republika sama žádost stáhla, protože se ukázala pro EU nepřijatelná. Telefonní poplatky tedy budou zatíženy vyšší sazbou DPH. Za druhé jsou to komodity, kde žádost o přechodné období leží na stole a jedná se o ní. Je zde naděje, že redukovaná sazba bude po nějakou dobu zachována. Jedná se o stavební práce (možné přechodné období do 31. prosince 2010) a dodávky tepla (možné přechodné období do 31. prosince 2007).

Za třetí existují výrobky a služby, které může zvýšení sazby DPH postihnout, ale dosud zůstaly nepovšimnuty či nebyly považovány za důležité pro zachování redukované sazby. Sem spadají potřeby péče o děti (plenky, hygienické potřeby, oblečení a podobně), podléhající v EU standardní sazbě, zatímco u nás redukované. Tato kategorie je zároveň příkladem existujících odlišností v rámci států unie (ve Velké Británii je toto zboží od DPH zcela osvobozeno).

Dvojsečná diskuse

Při vyjednávání vstupu do EU máme i my možnost chránit naše zájmy formou výjimek. Evropská integrace však představuje proces, kde by počet národně motivovaných výjimek měl být co možná nejmenší. Dvojsečnost této diskuse je tedy dána i efektem možných výjimek, vydobytých každým členem. Je otázkou, zda jistá výjimka, na první pohled krátkodobě výhodná pro jistou zemi, ale vymykající se principům harmonizace, je pro tuto zemi výhodná i dlouhodobě. V případě, že vyjednávání vede k nadměrnému počtu výjimek, je to postup vedoucí proti smyslu integrace.

Smyslem integrace je snažit se uplatnit konsenzuální stanovisko většiny účastníků a v praxi je uplatňovat; snažit se nalézt jmenovatele výhodnosti pro všechny členy. Nadměrnost výjimek vede k rozmělňování, k rozdrobování integrace. Na straně druhé by však vstupující člen, který nemá přílišnou možnost se vytváření konsenzu zúčastnit, měl mít možnost, jak svůj názor prosadit. Jednou z forem je právě proces vyjednávání o členství.

Rostoucí počet výjimek může vést k narušení jednotného konkurenčního prostředí trhu EU. Daňové výhody uvalené na totéž zboží mohou znamenat neoprávněnou výhodu pro spotřebitele a potažmo i výrobce téhož zboží či služeb. "Evropštějším" řešením je, aby se nositelé "výhodnějších" sazeb snažili prosadit v rámci konsenzuální diskuse tuto výši sazeb jako univerzálně platnou, případně se jí přiblížit. V každém případě je z diplomatického pohledu výhodné každý pokus o nastolení výjimky předem prokonzultovat s příslušným pracovištěm Evropské komise, případně jej o tom aspoň informovat.

Otázkou konsenzuálního postoje je samozřejmě i udržitelnost daňových pravidel a režimů. Nynější úprava daňové harmonizace není jednou provždy daná. Některé prosazené výjimky ve stávajících členských zemích vyplývají z dlouholetých tradic (nulová sazba DPH na denní tisk na britských ostrovech).

Systém DPH je největším zdrojem příjmů společného rozpočtu EU. Pole působnosti DPH je současně i kolbištěm půtek mezi členy unie na téma, kdo na koho doplácí. Předmětem diskuse tudíž není jen výše sazeb ve státech EU, ale rovněž i celkový výnos DPH v dané zemi, ze kterého se vypočítává příslušný podíl DPH jednotlivých zemí společné "evropské kase". Tím má být pouze ilustrováno, že diskusí o výši daňových sazeb uvalených na jednotlivé komodity spotřebitelského trhu celý problém harmonizace zdanění zdaleka nekončí. Naopak, je zde celá šíře přímého zdanění, která je zatím harmonizačním úsilím netknutá. Prostoru pro uplatňování zájmových skupin v oblasti harmonizace zdanění, či naopak v oblasti bránění harmonizaci zdanění je až dost. A harmonizace zdanění je opět jen jedním z mnoha témat, obepínajících jednotný vnitřní trh, který sám představuje v současnosti sice nejpropracovanější, nejhlubší, nicméně stále jen dílčí oblast integrace.

Mít možnost volby

Je zřejmé, že respektování zejména krátkodobých sociálních zájmů nově se integrujících zemí střední a východní Evropy je nutnou záležitostí a předmětem posouzení našeho včleňování do EU. Je však na straně druhé vhodné se zamyslet nad dlouhodobějším smyslem evropské integrace. A je současně vhodné si důkladně promyslet, zda jednorázové dopady na cenovou hladinu, které mohou být způsobeny osvojováním "evropských" pravidel, nelze kompenzovat jinou cestou.

Ukázalo se, že zdanění nemusí představovat rozhodující důvod pro cenové zvýšení. Pokud výše zdanění bude snesitelná, evropsky harmonizovaná a současně budou podmínky fungování jednotného vnitřního trhu EU konkurenční, nemusí mít ve střednědobém horizontu případné zvýšení daňového zatížení jednoznačně negativní sociální dopad. Občan by však měl být - tak jako tak - srozumitelně obeznámen se všemi nabízenými možnostmi a měl by mít šanci rozhodnout, která z nich je pro něj nejpřijatelnější.

Autor je analytik Conseq Finance