Starci na chmelu jsou již minulostí

Legendární film a nedávno uvedený muzikál Starci na chmelu, které vyprávějí o romantice kdysi povinných chmelových brigád, vyvolává u lidí, kteří v současnosti pracují na rakovnických chmelnicích, už jen úsměv. "Není to tak dávno, co jsme se na něj dívali v televizi. Hodně jsme se nasmáli, i když to s brigádou na chmelu, kterou zažíváme teď, nemá nic společného," přiznal Pavel Balcer, který na chmelnice Družstva Agrochmel v Kněževsi u Rakovníka dorazil ze slovenského Rajce. Podobně jako pět desítek dalších Slováků ho sem přivedla čtyřicetiprocentní nezaměstnanost v obci nedaleko Žiliny a jen velmi malá šance se uchytit. Společně s ostatními tak na chmelnicích zavádí drátky, po kterých se letošní chmel začne za několik týdnů pnout. "Na brigádu jsem přijel loni poprvé a už jsem tu zůstal. Práce na polích mi nevadí, bydlení na ubytovně mám, neustále se potkáváme s novými lidmi, takže jsem docela spokojený. Dokonce jsem se tu setkal s kamarádem ze školy, kterého jsem pětadvacet let neviděl," tvrdí. Přiznává ale, že podzimní sklizeň je veselejší.

JARNÍ PRÁCE

Až do konce minulého týdne vyráželi brigádníci na chmelnice navlečení snad do všeho oblečení, které si s sebou přivezli. První bundu ze sebe venku svlékli až včera. "Byla to kosa," shodují se. "Ještě v pondělí byly některé cesty na chmelnicích autem neprůjezdné, takže se dalo jezdit jenom traktory. Naštěstí na jaře země snadněji vysychá. Říká se, že voda ze lžíce, kterou vylijete do půdy na podzim, a kyblík vody vylitý na jaře, se vysuší za stejnou dobu," vypráví ve své kdysi čistě bílé Škodě 120 agronom Radek Gregor. Fakt, že brigádníci to při letošních jarních pracích nemají snadné, připouští i ředitel družstva Václav Záruba. "Od 11. dubna drátkujeme na sto čtyřiceti pěti hektarech chmelnic v Kněževsi a Přílepech. Počasí je přitom strašné. Kvůli zimě a dešti jsme museli tři dny stát. Nejen, že jsme nemohli do takového počasí vyhánět lidi, ale vadilo to i technice. Loni bylo naopak zase až moc krásně," řekl. Drátkování, to znamená uvazování železných lanek na chmelnice z plošin, které táhnou traktory, skončí začátkem května. Jakmile rostliny vyrazí ze země, začnou další brigádníci drátky zapichovat do země. Kolem 10. května, kdy chmel doroste do 75 centimetrů, přijede největší skupina brigádníků a začne je pečlivě omotávat na zapíchnuté drátky, takzvaně zavádět. Tím hlavní jarní práce na chmelnici skončí.

BRIGÁDNÍCI ODEVŠAD

I když Kněževes nepatří k místům s mimořádně zajímavou historií, památkami či jinou raritou, znají ji lidé na Slovensku, Ukrajině, v Ostravě i dalších místech republiky. Potřebné brigádníky sem dodávají personální agentury odevšad. Během jara se jich v Kněževsi vystřídá kolem šesti stovek. Po snídani v 7 hodin vyrazí na pole a zpátky na ubytovnu se vracejí po deseti až dvanácti hodinách. "Řekl bych, že čím dál na východ, tím jsou lidé pracovitější. Jezdí k nám na brigádu i některé školy z Ostravska, lidi z Prahy či okolí tu ale nevidíme. V roce 1992 let jsme se obrátili na úřad práce, aby nám sem na brigádu poslal nezaměstnané. Dopadlo to katastrofálně. Zdemolovali ubytovnu a pracovat se jim nechtělo," poznamenává ředitel Záruba. Mezi brigádníky jsou už několik let odsouzení z nedaleké oráčovské věznice. Mají sice trochu jiný režim, protože kvůli vězeňskému režimu pracují kratší dobu, jinak se ale od ostatních brigádníků moc neliší. "Na letošní rok jsme chtěli třicetičlennou skupinu. Poté, co jim nedávno jeden z vězňů utekl, museli ostatní absolvovat další testy a polovina z nich neprošla. V jednom nebo dvou případech se v minulosti stalo, že z práce utekli. Jinak s nimi ale problémy nemáme," řekl. Také družstevníci nepopírají, že současné chmelové brigády se s těmi socialistickými nedají srovnávat. Kromě toho, že některé práce nahradila lepší technika, například drátkování se ještě před lety dělalo místo z plošin pomocí tyčí ze země, jsou i jinak organizované. "A hlavně je to o penězích a výkonech. Lidé sem jedou kvůli výdělku a ne kvůli romantice nebo z povinnosti, jak tomu bylo dřív. Nic jiného než práce je tu ale nečeká. Kulturní program, který si dřív školy pro studenty zajišťovaly, už neexistuje," poznamenává Záruba. Připouští, že smlouva s personální agenturou je pro družstvo jednodušší než zajišťovat brigádníky vlastními silami, starat se o jejich dopravu, odvody daní a podobně. "Je to ale dražší," dodal.

MÉNĚ PENĚZ

Začátkem devadesátých let rostl chmel na 260 hektarech kněževeských chmelnic. O několik let později, kdy se družstvo rozdělilo, asi 50 hektarů chmelnic ubylo. To ale není podle družstevníků podstatné. "V roce 1999 jsme za tunu chmele dostali dvě stě tisíc korun, v současné době je to o šedesát tisíc korun méně. Náklady na naftu, lidi, hnojiva a další věci přitom stále rostou. Pěstování chmele proto pro nás v současné době příliš výdělečné není," stýská si agronom Gregor. S jeho odbytem ale potíže nemají. Chmelové šišky z Kněževsi, které projdou papíry a sklady obchodníků, nejčastěji končí v Japonsku či Spojených státech amerických. Český milovník piva tak chuť kněževeského chmele nepozná.