Hra o přechodná období připomíná poker

Přijmou-li někteří z kandidátů - například Estonsko a Slovinsko - pokorně delší lhůty EU pro volný pohyb osob, mohli by předběhnout Polsko, případně i Českou republiku. Ta trvá podle exkluzívního vyjádření státního tajemníka Pavla Teličky pro HN na "poctivém přístupu" a žádá totéž i od EU.

Josef Veselý

Rozšíření Evropské unie se dostává do horké fáze zejména díky stále ostřejším sporům kolem stanovení přechodných lhůt pro uvolnění pohybu osob pro země typu ČR po jejich vstupu do EU. Evropská komise - zřejmě na nátlak Německa podporovaného Rakouskem - přišla s námětem, aby se tyto lhůty obecně pro všechny kandidáty stanovily na pět roků po vstupu s možností prodloužit je podle vývoje na pracovním trhu o další dva roky u jednotlivých uchazečů.

Tříbení stanovisek probíhá přitom jak mezi kandidáty, tak mezi dnešními členy EU, jež dává s potížemi dohromady společnou pozici. Na straně uchazečských zemí malé státy, jako je Estonsko a Slovinsko, jsou v této věci mnohem povolnější než "těžkopádné" Polsko, tvrdí ve své analýze list Neue Zürcher Zeitung (NZZ) z Bruselu. Podobně jako Varšava dala i Praha jasně najevo, že nemíní bez boje přijmout omezení jedné ze čtyř základních svobod, na kterých je unie založena, a sice volný pohyb osob (kromě volného pohybu zboží, kapitálu a služeb). Náznak zmíněného deníku, že by za to "zatvrzelci" mohli nakonec zaplatit daň v podobě odkladu svého přijetí do EU, se zdá být věrohodný.

Nechají kandidáti padnout lhůty?

HN mají vlastní informace, že by se jako první měly do unie dostat kromě Estonska a Slovinska ještě jen Maďarsko, Kypr a Malta. Leccos nasvědčuje tomu, že zmíněný švýcarský list své úvahy opírá o znalost týchž přísně utajovaných informací o probíhajícím "třídění" kandidátů podle toho, jak budou vstřícní při řešení citlivých otázek a nakolik budou stravitelní pro domácí veřejnost v členských zemích EU. Zatímco Estonsko, Slovinsko, Kypr a Maďarsko postupují (při vyjednávání) dobře kupředu a zatímco je dohánějí i později startující Litva, Malta a Slovensko, komplikují si Česko a Polsko své postavení. Na důkaz tohoto tvrzení NZZ uvádí, že Slovinsko se uskromnilo v požadavcích na přechodná období u ochrany životního prostředí, a dokonce Polsko, "vystrašené, že ztratí kontakt na vedoucí skupinu", zvažuje rovněž, že některé ze svých požadavků "nechá padnout".

Členové unie svádí boj o peníze

Na straně patnáctky jdou Německu a Rakousku proti srsti, pokud jde o zájem obou těchto zemí na omezení volného pohybu osob, jiné důležité členské země unie, zejména Španělsko, Itálie, Řecko a Portugalsko. Namítají, že mají sice pochopení pro starosti Berlína a Vídně jakožto bezprostředních sousedů nově přijatých zemí, ale problém laciných pracovních sil z východních států se jich samotných fakticky netýká. Jižané jsou tedy ochotni odsouhlasit společnou pozici EU - a tu mohou v opačném případě klidně i vetovat - jen za podmínky, že se při rozšíření přihlédne také k jejich národním zájmům. Španělsko považuje za hlavní takový zájem, aby se mu po rozšíření nekrátily miliardy plynoucí do země z kohezních a strukturálních fondů. Totéž se týká významných finančních podpor na rozvoj regionální politiky na Iberském poloostrově.

Ve Francii proběhnou roku 2002 podobně jako v Německu volby do parlamentu a navíc se tam bude přímo volit i nový prezident republiky. Právě v době vrcholících kampaní bude na stole v Bruselu další citlivá kapitola týkající se zemědělství. Fakt, že farmářská lobby je ve Francii neobyčejně silná, může značně ztížit i zahájení debaty o reformě společné agrární politiky EU, bez níž se ostatně nedá rozšíření financovat. Za menší "nášlapné miny" v cestě rozšíření pak list označuje i úvahy Evropské komise, aby se alespoň na tři až pět let odložila liberalizace vzájemného přístupu na národní dopravní trhy, tzv. cabotage.

Bolavé téma: volný pohyb osob

Nyní je hlavní kritickou otázkou volný pohyb osob, který se naplno začíná projednávat už letos. Přitom však už za španělského předsednictví během první poloviny roku 2002 bude na přetřesu také vyjednávání o nové dělbě stále stejného koláče prostředků Bruselu pro regionální politiku. Pokud se prosadí zájem Madridu, aby se obě tato témata vzájemně propojila, nevyhnutelně to vyvolá zpoždění v celém procesu rozhovorů o přistoupení zemí typu ČR do Evropské unie.

Evropská komise dala minulý týden na stůl svou představu pěti let přechodného období pro všechny kandidáty plus dva roky pro případně zvlášť obtížné případy. Vyšla tím daleko vstříc vnitropoliticky motivovaným obavám v Německu a Rakousku. Reálná rizika přívalu levných pracovních sil jsou nejen podle názoru Prahy, Varšavy a dalších kandidátů značně menší, než se veřejně přetřásá u našich západních sousedů. Podobně to vidí i analytici, jak svědčí například názor výzkumné skupiny Deutsche Bank, podle níž by se problém dal mnohem efektivněji řešit stanovením kvót pro maximální počet legálně zaměstnávaných pracovníků ze zemí, o něž jde, namísto stanovení obecných přechodných období.

Komisař EU pro otázky rozšíření, německý sociální demokrat Günter Vergheugen, vcelku nepopírá, že hrozba masového přistěhovalectví není zas tak akutní, avšak vidí v tom podle pozorovatelů politicko-psychologický problém, jenž přinejmenším v Německu a Rakousku představuje nejvážnější překážku pro rozšiřování.

Česká pozice k požadavku Berlína

Na žádost HN se k této otázce vyjádřil náměstek ministra zahraničí Pavel Telička, jenž za ČR v Bruselu vede vyjednávání o přistoupení naší země k unii: "Je nám jasné, že volný pohyb pracovních sil je velmi citlivý pro některé země EU včetně Německa a v tomto smyslu jsme si vyložili i prohlášení spolkového kancléře Gerharda Schrödera z Weidenu loni na podzim. Jeho postoj bude zřejmě páteří společné pozice unie. Odrážejí se zde obavy veřejnosti jeho země, zejména příhraničních regionů. To nic nemění na tom, že podle našeho názoru k těmto obavám nejsou zásadní ekonomické či sociální důvody".

Pavel Telička pak dodal: "Třebaže je nám tedy německá pozice srozumitelná, nemůžeme nechat stranou ani dopad, jaký by měla navrhovaná přechodná období na naši domácí veřejnost i na vnitropolitické procesy v České republice, kde také budou napřesrok volby. Protože je to citlivý problém pro obě strany, byl bych proti tomu, aby se kterýkoli z partnerů zakopal ve vlastních pozicích. Až bude společný postoj EU na stole, budeme o něm jednat jako o každé jiné otázce. Očekáváme ale, že uslyšíme i přesvědčivější argumenty než dosud. Věřím, že určité prvky flexibility se projeví na obou stranách. Pro nás a pro Poláky je tato otázka možná citlivější než pro Slovinsko či Estonska a nezdálo by se mi fér, aby se jen kvůli větší ochotě ustoupit snad dostaly do první vlny před nás. A myslím, že náš přístup je i poctivější. Jsem přesvědčen, že se nalezne vzájemně přijatelné řešení, i když to nebude snadné."