Co brání uvolnění trhu práce EU?

Slavoj Czesaný

Problémy s uvolněním pohybu osob v regionu EU pro nové členy se očekávaly. Co se však neočekávalo, bylo načasování blokace přístupu na trh práce EU v době, kdy ještě nebyly ukončeny dohody o přechodových režimech pro kandidátské země v jiných oblastech agendy. Souhlas s odkladem volného pohybu se pro kandidáty stal podmínkou nutnou pro pokračování přístupových procedur, aniž by proběhla vážnější diskuse o alternativních přístupech či etapách uvolnění trhu práce v EU.

Pokusme se reagovat na situaci několika, možná opožděnými otázkami, na které by se měly najít odpovědi: Jaká jsou fakta o odstupu hladin životní úrovně a mezd ČR a dalších kandidátů od zemí EU? Je hlavním důvodem opatření EU obava z konkurence na trhu práce nebo z možnosti využívání výhod sociálních režimů EU? Jsou k dispozici alternativní způsoby usměrnění pohybu osob? Jaké výpovědi přinášejí odhady dopadů uvolnění trhu práce na migraci obyvatel?

Nominální mzdy se ve východní Evropě pohybují v rozmezí od desetiny až po pětinu nominální mzdy v Německu. V ČR jde o 13 procent. Mzdová mezera se významně zmenšuje při přepočtu na paritu kupní síly. Odhady výše hrubého domácího produktu na obyvatele (tento indikátor nepřímo indikuje životní úroveň) se u ČR pohybují v rozmezí 60 až 62 procent průměru v EU. Reálné mzdy dosahují zhruba 56 procent průměru členských států. Odstup reálných čistých mezd je díky nižší daňové sazbě v ČR nižší - jejich úroveň vůči průměru EU dosahuje 64 procent.

Tyto charakteristiky jsou do značné míry shodné se mzdovou úrovní v Řecku a Portugalsku. Podle expertů se situace v ČR pohybuje zhruba na úrovni prahu motivace k migraci. Vzhledem k tomu, že v předvstupním období porostou s největší pravděpodobností mzdy rychleji než v EU, dojde k dalšímu snížení odstupu. Existují tak předpoklady, že v ČR nebude zájem o trvalé usazování ve státech EU, které by bylo motivované pouze rozdílem v životní úrovni.

Jiný pohled dostaneme při porovnání hladiny sociálních podpor. Odhaduje se, že jejich výše ve středoevropských zemích je v porovnání s Německem na úrovni čtvrtiny. Je ovlivněna existencí nižších daní a vyšších podpor pro nízkopříjmové kategorie. Prakticky to znamená nulové školné a snadný přístup k sociálnímu programu bydlení včetně bezplatného užívání infrastrukturních sítí. Významná je též minimální mzda ve výši 70 procent průměrné mzdy a řada podpor v rámci zdravotního pojištění. Otevření přístupu lidí z nových zemí k sociálním podporám je v EU a zvláště v Německu spjato s obavou, že motivace k emigraci by mohla být vysoká a že by mohlo docházet k rozředění a rychlé erozi systému státu blahobytu.

V této souvislosti překvapuje, že nebyla zvažována možnost snížit motivaci k odchodu obyvatel středoevropských zemí do EU tím, že by se zamezil jejich přístup k sociálním podporám. Namísto oddálení termínu pro volný pohyb osob mohla být použita spíše regulace omezující zájem o přestěhování do EU tím, že by se na imigranty vztahovala pravidla o sociálních podporách platná v jejich zemích.

Pokusů o kvantifikaci migračních pohybů není mnoho, zato však lze říci, že přinášejí převážně čísla varovná. Například ministerstvo pro vzdělání a zaměstnanost ve Velké Británii odhaduje, že v případě zachování současné restrikce přesunu osob ze střední a východní Evropy by mohla dosáhnout migrace dvou až tří procent z celkové populace těchto zemí. V případě uvolnění migrace by příliv osob z deseti kandidátských zemí mohl dosáhnout 11 procent populace, což představuje zhruba 11 miliónů osob. Ještě vyšší emigrační vlnu odhaduje organizace pro migraci IOM, podle které by chtěl emigrovat každý pátý občan Polska, Maďarska, Slovenska i ČR. IFO institut z Německa vychází v odhadu migrace ze skutečnosti, že v Německu žijí čtyři procenta turecké populace. Obdobný podíl emigrantů ze zemí střední a východní Evropy je očekáván v případě liberalizace pohybu osob, což znamená zhruba příchod čtyř miliónů osob.

Dá se říci, že tyto úvahy se pohybují spíše na horní hranici možných odhadů. V případě ČR se jeví být silně nadhodnocené. Překvapuje však, že při tak důležitém rozhodnutí, jako je uvolnění pohybu osob, nebyla provedena systematická dotazníková šetření zájmu o emigraci. Takové výsledky by měly vyšší stupeň věrohodnosti.

Reakce na oddálení volného pohybu osob pro nově přičleněné země by měla spočívat v hledání cest, jak participovat na trhu práce EU prostřednictvím jiného typu dohod, třeba i s jednotlivými regiony a vytvářet podmínky zejména pro zájemce z řad mladé generace. Neméně důležité je, aby se lidé se získanými zkušenostmi chtěli vrátit a přispívat k růstu české ekonomiky.

Autor je poradcem předsedkyně Českého statistického úřadu