Eurozóna je schopna čelit vnějším šokům

Růst eurozóny, která je naším největším obchodním partnerem, má letos dosáhnout 2,7 procenta, tedy o čtyři desetiny méně, než činil předchozí listopadový odhad. Oznámil to včera pařížský studijní ústav Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), jehož prognózy jsou respektovány zejména proto, že disponuje nejspolehlivějšími údaji přímo od vlád svých členských zemí, k nimž patří i Česká republika.

V Hospodářském přehledu eurozóny 2001 OECD uvádí, že oslabování ekonomické aktivity v zámoří, tedy v USA a Japonsku, sice vrhá stín na vyhlídky v Evropě, ale dvanáctka jakožto velký a relativně uzavřený celek "je nyní v lepší pozici odolávat negativním vnějším šokům, než jim byly v minulosti schopny samostatně čelit jednotlivé členské země".

I když se tedy růst hrubého domácího produktu (HDP) letos nepatrně zpomalí, rozhodně neklesne "pod svůj potenciál", a navíc by se měla dále zmírnit inflace. Je ovšem otázkou, zda OECD do těchto kalkulací zahrnula sníženou projekci dynamiky Německa, které je považováno za motor či tahouna evropské ekonomiky. Včera zveřejněné odhady růstu německého HDP v letošním roce klesly v rozmezí 2,1 až 2,7 procenta, což je mnohem méně než loňských 3,1 procenta.

Ke kladným faktorům rozvoje eurozóny OECD počítá zavedení jednotné evropské měny, eura, zvýšení konkurenceschopnosti průmyslu, odstraňování fragmentace kapitálových trhů a známky zpružňování trhu práce.

Jaké byly podle pařížského studijního ústavu v minulém roce předpoklady růstu eurozóny, která sdružuje členy Evropské unie s výjimkou Británie, Švédska a Dánska? Hospodářský vzestup dvanáctky byl výrazně nesen silnou domácí poptávkou, která byla stimulována oslabováním směnného kursu eura, což zvýšilo konkurenční schopnost zboží a služeb na zahraničních trzích, přičemž prudce rostly exportní zakázky. Tento vývoj byl loni narušen jen neočekávaným vzestupem cen ropy, což poněkud snížilo reálné příjmy domácností.

V letošním roce přispěje ke zlepšení ekonomické výkonnosti snížení daní v mnoha zemích eurozóny. OECD nicméně upozorňuje, že krátkodobě by v některých státech mohly tyto kroky sice zvýšit domácí poptávku, v jiných zvětšit tlaky na "přehřátí" ekonomiky. Daňové zatížení je však v mezinárodním srovnání ještě dosti vysoké. Například rozpočtové příjmy ve vztahu k HDP jsou v Evropské měnové unii skoro o 15 procent vyšší než v USA a Japonsku.

Snížení daní by mělo být podle OECD provázeno přísnou kontrolou rozpočtových výdajů. Jakékoli uvolnění fiskální kázně - a v některých zemích jsou už takové tendence patrné - musí být minimalizováno, neboť jen to umožní nastavit vhodnou měnovou politiku, kterou pro celou dvanáctku určuje Evropská centrální banka (ECB). Studie sice považuje dosavadní politiku ECB za "vhodnou", ale zároveň jí vytýká, že je dosud málo transparentní. A navíc, že ECB často v určování úrokových sazeb zaujímá vyčkávací stanovisko, místo aby pružně reagovala na situaci v eurozóně a myslela dopředu.