Poznámky k sociologickému pohledu na problematiku udržitelného r

20.09.2000 | Odborné konference

Poznámky k sociologickému pohledu na problematiku udržitelného růstu stavebních kapacit (vzhledem k přípravě českých firem ke vstupu na stavební trh EU).

Notes to sociological view to problematic of sustainable development of civil engineering resources.

Autor: Jana Šafránková

Abstrakt v češtině:

Ochrana životního prostředí a problematika udržitelného růstu je prioritou v procesu přípravy ke vstupu České republiky do EU. Vláda ČR si je vědoma zřetelného rozdílu v úrovni ochrany životního prostředí v ČR a v členských zemích EU a proto dalo ministerstvo školství prostředky na výzkumný projekt týkající se této problematiky ve stavebnictví.

Příspěvek je zaměřen na první poznatky o sociálních aspektech udržitelného růstu stavebních kapacit. Sociální aspekty jsou nejméně diskutovanou částí ochrany životního prostředí. Problematika EIA je zakotvena v českém právním řádu a samotný proces EIA je rozveden v zákoně ČNR č.244/92 Sb. Sleduje se převážně ochrana ovzduší, vod, přírody, průmyslové znečištění, nakládání s odpady atd.

Sociální aspekty a sociální vlivy souvisí např. s vlivy na zaměstnanost obyvatelstva, na jeho zdravotní stav a na pocit pohody.

Teoretická analýza může být srovnávána s praktickými informacemi získanými sociologickými výzkumy ve stavebních firmách.

Abstract:

In the process of preparation of Czech Republic for the acession to the European Union, environmental protection and sustainable development represents a priority. The Czech Government is aware of the indisputable difference between the level of environmental protection in the CR and in the EU Member States and the Ministry of Education gave means to project concerning to this problematic in civil engineerig.

The topic is concentrate on first informations of social aspects of sustainable development of civil engineering resources. These social aspects are the least discutable part of the environmental protection. In the Czech legislation, general provisions for environmental impact assessment (EIA) is provided and the EIA process is then established by Act of the Czech National Council No.244/92 Coll. But it have in view air quality, water quality, nature protection, industrial pollution, waste management etc.

Social aspects and social influences are connected with influence with employment rate of habitant, their healthy, their good sense or feeling.

Theoretical analysis compare with practical informations from civil engineering firms by sociological researches.

Klíčová slova:

udržitelný růst, sociální aspekty, sociologie podniku, sídel, sociologické průzkumy, řízení lidských zdrojů ve stavebních podnicích

Keywords:

sustainable development, social aspects, sociology of firms, urban sociology, sociological researches, human resources management in civil engineering firms

Úvod:

Na ČVUT v Praze, na stavební fakultě jsou realizovány výzkumné záměry, zaměřené na problematiku udržitelného růstu stavebních kapacit vzhledem k přípravě českých firem ke vstupu na stavební trh EU (Management udržitelného rozvoje životního cyklu staveb, stavebních podniků a území). Katedra společenských věd se na těchto záměrech začíná podílet svými společenskovědními a teoreticko - ekonomickými přístupy. V příspěvku bych se chtěla stručně zabývat několika poznámkami k této problematice z hlediska sociologie, tzn. některými možnými přístupy k sociálním aspektům udržitelného rozvoje, resp. růstu.

Na výše uvedenou problematiku se lze zaměřit jednak teoreticky, rozborem a analýzou teoretických sociologických přístupů k tématu trvale udržitelného rozvoje a nebo prakticky, s použitím možností aplikované sociologie, převážně sociologie podniku, sídel, s využitím sociologických průzkumů studentů, absolventů a personálních přístupů resp. řízení lidských zdrojů ve stavebních podnicích. Tato problematika souvisí i s významem profesionální přípravy na středních i vysokých školách technického, resp. stavebního zaměření. Hlavně v některých oblastech výuky, které jsou zaměřeny na kompetence, tzn. na schopnosti a znalosti potřebné pro rozhodování v některých oblastech managementu, převážně v řízení lidských zdrojů ve stavebních podnicích a v kompetencích v oblasti udržitelného rozvoje, chybí potřebné informace.

Rozvoj nových technologií vyžaduje novou kvalitu souladu nové techniky s člověkem, změnu kvality obsahu práce, hodnot lidského jednání a organizace v podnicích. Změny vyžadují nový typ pracovníka z hlediska managementu, který by měl mít přístupy v rozhodovacích procesech vázané na udržitelný rozvoj životního prostředí.

Právo na životní prostředí je jedno ze základních lidských práv. Vzhledem k tomu, že stavebnictví svými činnostmi, stavbami, přímo a s dlouhodobým dopadem zasahuje do životního prostředí v obcích i v jednotlivých regionech, měli by být projekty posuzovány i z těchto hledisek. Doposud spíše platí, že ekologické a hlavně sociální aspekty nejsou příliš zakomponovány do rozhodování a ani druhá strana, občané nevědí, jak zaujímat postoj k jednotlivým zásahům apod.

Koncepce, které se zabývají uvolňováním lidského potenciálu, v kontextu globalizace ekologické krize, akcentují hodnotové systémy osobního rozvoje a pozitivní pracovní seberealizaci na základě spolupráce a ohledů k druhým. Profesionální seberealizace je pak definována na základě rostoucí odpovědnosti individua i kolektivity ke společenství, k prostředí a to nejen k lidskému, ale také k přírodnímu, a to k tomu, které nás bezprostředně obklopuje i k globálnímu. V současné době je nezbytná pragmatická orientace lidského jednání v situaci zhoršování globální ekologické krize. Problémy a bariéry se týkají jak hodnotových, tak institucionálních a organizačních momentů a faktorů.

2. Cíle a metody:

Problematika ochrany životního prostředí patří mezi základní povinnosti podniků a podnikatelů. V praxi tyto principy najdeme jednak v proceduře EIA, jsou zakotveny v normách ISO 9000 a v návazných. V současné době se pracuje již na normách ISO 14000. Všechny normy a povinnosti podnikatelů v ochraně životního prostředí se týkají konkrétních povinností v ochraně vod, ovzduší, půdy, v odpadovém hospodářství, v ochraně přírody, lesa, nerostného bohatství, tzn. v konkrétně sledovatelných parametrech.

Tématika sociálních aspektů udržitelného rozvoje, spojená s udržitelným růstem stavebních kapacit, v celkovém zarámování s řízením, resp. managementem stavebních podniků, je nejméně zpracovanou a i nejnesnadněji sledovatelnou a kontrolovatelnou částí. Zatím není přesně jasné, co si pod tímto pojmem představujeme. Domnívám se, že se může začít zpracovávat ze dvou pohledů, které spolu ale těsně souvisejí.

První pohled vychází z požadavků vytvářet v českých zemích tzv. “znalostně orientovanou společnost”. Ta předpokládá znalosti obyvatelstva v oblasti jejich práva i povinnosti k životnímu prostředí a k uvědomění si nejen technických parametrů ochrany prostředí, ale i možných sociálních dopadů. V rámci možností vysokých škol technického zaměření by se měla tato problematika více objevit ve výukových plánech a to tak, aby absolventi např. stavební fakulty, si tyto poznatky už odnášeli do praxe.

Druhý přístup se týká zmapování stávající situace ve stavebních podnicích a to postupné zjišťování stupně informovanosti a stupně používanosti principů udržitelného rozvoje, hlavně v dopadu na sociální prostředí, a to alespoň ve velkých stavebních firmách. Výsledky by měly sloužit k doplnění informací pro výuku.

Rozvoj nových technologií spojených s trvale udržitelným rozvojem v podnicích bude vyžadovat i změnu kvality obsahu práce, hodnot lidského pracovního jednání a organizace v podnicích. A také změnu struktury profesionální dělby práce, vzdělání, kultury, hodnotových orientací a životních preferencí lidí vůbec.

Změny vyžadují nový typ pracovníka z hlediska managementu, který bude akceptovat nové hodnoty v rozhodovacích procesech vázané na udržitelný rozvoj životního prostředí a bude je uznávat za prioritní.

Z hlediska metodologického se v teorii zaměříme na zmapování sociálních aspektů udržitelného rozvoje a to na analýzu teoretických přístupů k této problematice v ČR z pohledu sociologie, tzn. na úroveň zpracování, na typologii přístupů apod. Současně bude nutné vymezení pojmu “sociální aspekty” z hlediska přístupu EU.

Z hlediska praktického se chceme pokusit popsat situaci ve stavebních podnicích v ČR z hlediska jejich informací o udržitelném růstu a jeho sociálních aspektech.Teoretické přístupy tak budou konkretizovány poznatky z praktické realizace těchto činností.

3. Výsledky

Pojem trvale udržitelný rozvoj se začíná používat od 80. let 20. st., pojem se rozšířil a vžil po publikování výsledků zvláštní Komise pro životní prostředí a rozvoj, kterou ustanovilo Valné shromáždění OSN v roce 1983.

Pod pojmem trvale udržitelný rozvoj se většinou rozumí takový ekonomicky, sociálně a technologicky možný rozvoj, při němž každá současná generace uspokojuje své potřeby tak, že přitom neohrožuje možnosti budoucích generací uspokojovat jejich potřeby. Existuje celá řada přístupů, které tento pojem vymezují, ale není mezi nimi shoda. V českém základním zákoně o životním prostředí z roku 1992 (Zákon o životním prostředí č. 17/1992 Sb.) je chápán jako takový rozvoj, který současné společnosti i budoucím generacím zachovává možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby a přitom nesnižuje rozmanitost přírody a zachovává přirozené funkce ekosystémů.

Existuje 8 základních principů, které by měly pomoci trvale udržitelný rozvoj zajistit:

1. Oživit hospodářský růst, chudoba státu je původcem znehodnocování životního prostředí.

2. Změnit kvalitu růstu ve prospěch např. lepšího rozdělení příjmů státu, dokonalejší zdravotní péči, uchování kulturního a přírodního bohatství, sociální spravedlnost, bezpečnost, bezpečný a ekologický vývoj průmyslu a energetiky.

3. Uchovávat a obohacovat bázi přírodních zdrojů, např. podporovat zavádění ekologicky čistých produktů a technologií.

4. Zajistit udržitelnou úroveň populace (demografické parametry).

5. Nově orientovat techniku a odstraňovat rizika, tzn. v technickém rozvoji věnovat větší pozornost ekologickým faktorům a důsledkům, při rozhodovacích věcech životního prostředí a rozvoje musí mít veřejnost volný přístup k relevantním informacím.

6. Při rozhodování integrovat ekologické a ekonomické aspekty. Pracovníci odpovědní za hospodářské plány, postupy a metody by měli vše posuzovat současně ekonomicky, obchodně, energeticky, ale i sociálně a především ekologicky.

7. Reformovat mezinárodní hospodářské vztahy, převážně na základě jejich slučitelnosti s požadavky péče o životní prostředí.

8. Posílit mezinárodní spolupráci hlavně z hlediska ekologických přístupů.

Pro naši problematiku pokládám za nejdůležitější bod 6., který hovoří o integraci i sociálních aspektů do rozhodování v podnicích.

Některé sociální aspekty najdeme v proceduře EIA, která je procesem posuzování vlivů na životní prostředí. V zemích s vyspělou tržní ekonomikou je rutinní součástí alternativního rozhodování o rozvojových záměrech z hlediska jejich možného působení na životní prostředí. V České republice se sledují a monitorují převážně dopady na životní prostředí z hlediska jeho znečišťování ovzduší, vody, půdy, sleduje se stav rostlinstva a živočišstva, elektromagnetické pole. Člověk je také složkou životního prostředí, sleduje se především jeho zdravotní stav a působení znečištěného prostředí na jeho zdraví, případně zdravotní rizika. Posuzování je většinou velmi povrchní. Z hlediska sociálního je potřeba posuzovat i “psychosociální vlivy, zejména na pohodu obyvatelstva, ze sociálních účinků jsou to zejména případné vlivy na zaměstnanost, stěhování apod. a také druhotné účinky na infrastrukturu obchodu a služeb. Pohoda obyvatel může být narušena hlukem, prašností, černým nebo barevným kouřem nad komíny, neestetickým umístěním stavby v krajině aj. Zvláště významnou stránkou narušení pohody jsou přetrvávající obavy z nepříznivých zdravotních účinků nebo hrozících havárií. Takové obavy mohou být zejména u citlivých lidí trvalým stresem, který objektivně poškozuje zdraví.” (Kotulán s.81) Bohužel většina těchto přístupů hodnocení může existovat pouze jako prognózy budoucího stavu a budoucích dopadů.

Diskuse:

V oblasti diskuse bych se chtěla zaměřit na prohloubení již nastíněné problematiky v konkrétních krocích. Domnívám se, že vedle teoretické roviny zkoumání sociálních aspektů udržitelného rozvoje je velmi důležité praktické zjištění situace v podnicích.

Pro popis konkrétní situace ve stavebních podnicích je možno využít techniky sociologického výzkumu, např. anketu nebo sociologický průzkum ve velkých stavebních firmách a ve vybraných menších stavebních firmách k výše uvedené problematice a navázat spolupráci se Svazem podnikatelů ve stavebnictví. Okruhy otázek by se měly týkat představ respondentů o pojmu udržitelný rozvoj, míry jeho konkrétní aplikace v praxi, problémů s realizací představ, názorů na krátkodobé a dlouhodobé aspekty udržitelného rozvoje a sociálních aspektů problematiky apod.

Analýzu je možno doplnit konkrétními výsledky sociologických průzkumů studentů stavebních oborů na SŠ (data z reprezentativního průzkumu studentů SPŠS v Praze z r. 1998, data z průzkumů studentů FSv ČVUT 1995 a absolventů fakulty 1996) a to především informacemi o zájmu pracovat ve stavebnictví, hodnocením obsahu některých předmětů a zkušenostmi z praxe. Aktuálně je možno doplnit informace anketou mezi absolventy fakulty stavební u jedné velké stavební firmy. Tato problematika souvisí i s významem profesionální přípravy na zmíněných typech škol.

V návaznosti na tyto otázky by bylo zajímavé se pokusit vytvořit srovnání některých oblastí výuky zaměřených na kompetence, tzn. na schopnosti a znalosti potřebné pro rozhodování v některých oblastech managementu, hlavně v řízení lidských zdrojů ve stavebních podnicích a v kompetencích v oblasti udržitelného rozvoje. Pokusit se v budoucnosti získat odpovídající informace v partnerských vysokých školách v zemích EU.

Velmi důležitou problematikou z pohledu sociologie je i analýza personální problematiky stavební firmy, protože pozici stavebních firem v konkurenčním prostředí tržního hospodářství lze i výrazně zlepšit vhodnou personální politikou firmy zaměřenou na výše uvedené skutečnosti. Konkrétní přístupy k realizaci řízení lidských zdrojů v podnicích se liší jednak podle velikosti firmy, kdy velké stavební firmy se snaží postavit personální činnosti na úroveň firem v EU (jsou k dispozici data z analýz ve vybraných velkých firmách v Praze ), naopak v mnoha menších a malých stavebních firmách je úroveň i zájem o tyto činnosti velmi malý, resp. žádný.