Strukturální předpoklady konkurenceschopnosti agrárního sektoru

Strukturální předpoklady konkurenceschopnosti agrárního sektoru a globalizace

Structural preconditions of agrarian sector competitiveness and globalization

Krninská Růžena, Doktorová Milena

Abstrakt:

Celosvětové globalizační trendy a jejich vlivy dnes zasahují do všech národohospodářských úrovní a jsou provázeny výraznými diskontinuitními změnami. Schopnost kokurenceschopnosti obecně lze posuzovat ze zorného úhlu souvisejícího na jedné straně se zachycováním a zvládáním diskontinuitních proměn a na straně druhé s existencí systému vytvořeného na základě prvků souvisejících s určitou vyváženou stabilitou vlastní soustavy, spojenou se schopností adaptace na proces změn.

V rámci řešení grantového projektu NAZV č. EP 7257 byl učiněn pokus vymezit strukturální předpoklady konkurenceschopnosti českého zemědělství. Východiskem byla rozsáhlá analýza zemědělské produkce České republiky v období 1981-1995 v porovnání s vybranými evropskými zeměmi. Provedené analýzy prokázaly trvalé prohlubování nerovnováhy a nestability agrárního sektoru v ČR po r.1989.

Evropská unie zatím preferuje strukturální a regionální politiku, která má rozhodující postavení v rámci celkové hospodářské politiky na evropském kontinentě a souvisí s vytvářením určité stability regionů. Regionální politika EU je založena na solidaritě rozvinutějších regionů a zemí ve vztahu k méně rozvinutým regionům a je odůvodněna potřebou zachovat sociální konsensus mezi regiony a sociálními skupinami v rámci států i v rámci celé Evropské unie. Její motivy jsou především sociálně-politické.

V celkovém rámci globalizace probíhající restrukturalizace zemědělství přitom musí vycházet z plánu rozvoje venkova v jednotlivých regionech, navazujícího na analýzu silných a slabých stránek regionu s následným vymezením priorit a formulací cílů souvisejících s vnitřní stabilitou regionu, jeho agrárního sektoru, či jeho zemědělské soustavy.

Abstract:

Worldwide globalization trends currently influence all levels of the national economy and are connected with the development of rapid changes expressing discontinuity. Generally, competitiveness can be viewed on the one hand as based on detecting and coping with such changes, and on the other hand it can be connected with the existence of a system based on elements related to certain stability of their particular framework and ability to respond to changes.

The solution of grant project NAZV no. EP 7257 was aimed at specifying the structural preconditions of the competitiveness of Czech agriculture. The related research was based on the analysis of agricultural production in the Czech Republic in the years 1981 -1995 compared to chosen European countries (Belgium, Denmark, Germany, France, the Netherlands). The accomplished analyses showed continuous deepening of imbalance and instability in the agrarian sector in CR after 1989. Current agricultural production shows very low level of intensity at low function or even absence of system feedback

The European Union prefers structural and regional policy, which has decisive position within the entire economic policy on European continent and relates to creating stability of regions. EU regional policy is based on the solidarity of more developed regions and countries in relation to those less developed. It is motivated by the need of maintaining social consensus of regions and social groups both within particular states and the whole European Union. The motivation is above all social-political.

Within this globalization framework, the restructuralization of agriculture, which is now under way should be in accordance with development plans of rural areas in every particular region. The plans analyse strong and weak points of the region in question and consequently determine the priorities and objectives important for internal stability of the region, its agrarian sector or its agricultural system.

Klíčová slova:

Zemědělská soustava, strukturální analýza, konkurenceschopnost zemědělství, udržitelný rozvoj regionů

Keywords:

Agricultural structure, structural analysis, competitive agriculture, sustainable development of regions

Úvod:

Globalizace - slovo, jehož obsah je mnohoznačný, lze ho vykládat jako propojování světa do jednoho společného celku nebo z opačného zorného úhlu pohledu lze naopak zdůraznit různost, kterou tato vzájemná provázanost odhaluje a kterou je třeba zachovat. Pro všechny je však globalizace spojena s ekonomickou problematikou.Celosvětové globalizační trendy a jejich vlivy dnes zasahují do všech národohospodářských úrovní a jsou provázeny vývojem prudkých diskontinuitních změn. Ve světové ekonomice se na začátku sedmdesátých let tržní hospodářství dostalo do další vývojové fáze. Otevřely se nové trhy, surovinové zdroje a díky dokonalejší dopravě se zrychlil pohyb surovin a zboží po celé planetě. Rozvoj počítačových sítí umožnňuje i rychlý přesun peněz. Toky zboží, surovin a peněz vytvářejí jeden velký globální trh. Nejpomaleji se na něm pohybuje pracovní síla, migrující především za více či méně kvalifikovanou manuální prací. Zdá se ale, že za současném stavu globalizace uspějí vzdělaní, velmi pružní a přizpůsobiví lidé, kteří jsou schopni bleskově vyhodnotit informace a dokážou s nimi účelně pracovat.

V konkurenci firem jsou úspěšnější nadnárodní monopoly (poslední desetiletí je označováno, jako “desetiletí fúzí), které dokáží naplno využít možností jednotného trhu ke zvýšení svých zisků, např. přesunem za lacinější pracovní silou. Některé nadnárodní monopoly či korporace vytvářejí vlastní kulturu spojenou s vlastní vnitřní stabilitou zabezpečující minimální vliv nahodilých faktorů (např. Mc Donald), zároveň však uniformita technologií potlačuje kulturní regionální svébytnost. Zisky nadnárodních společností jsou využívány především v souladu s jejich vlastními zájmy a jsou odděleny zeměpisně od důsledků na sociální, či ekologické úrovni. Klíčová role nadnárodních firem v globálním hospodářském s sebou zcela zákonitě nese i možnost zneužití jejich ekonomické moci. To se projevuje nejen v monopolních praktikách (v poslední době případ Microsoft), ale i tlakem na politiky. Využití zisků leckdy narušuje pravidla pro ochranu přírody i atmosféry planety a je v rozporu s ekonomickým růstem v rámci trvale udržitelného rozvoje. Opětovně dochází k nešetrnému čerpání neobnovitelných zdrojů a ničení přirozených ekosystémů na všech úrovních: od regionální až po planetární. Jednostranné nasměrování zisků vede k tomu, že ekonomika je náchylnější k nečekaným výkyvům a diskontinutním proměnám.

Zatím se stále prohlubují sociální rozdíly uvnitř jednotlivých zemí mezi ekonomickými elitami byznisu a průměrným obyvatelstvem, např. v USA je průměrný příjem dělníka v průmyslu až třistakrát nižší než příjem špičkového manažera. Před dvaceti lety byl tento poměr o polovinu menší. Obdobná, ne-li výraznější sociální propast je viditelná i mezi státy. Z ekonomického růstu, který svět zažívá v posledních dvaceti letech, totiž nemají užitek úplně všichni. Sladké plody růstu sklízejí především bohaté země, do kterých se přenášejí zisky a které se těm chudým vzdalují ještě více než kdykoliv předtím. Podobnými slovy hodnotí proces distribuce bohatství ve svých oficiálních dokumentech i Mezinárodní měnový fond. Do oficiální řeči fondu a dalších mezinárodních organizací se už dávno dostaly věty o “bohatém Severu a chudém, nemocí zachváceném Jihu”. Noam Chomsky (1999) tvrdí, že i dnešní existující Evropa je stále rozdělena na dvě části.. Rozdělení Evropy začalo už v 15. století, kdy se její Západ začal rozvíjet a využíval Východ jako "servisní oblast". Evropa tak získala svůj první "třetí svět", který jí poskytoval suroviny, levnou pracovní sílu, trhy a nové investiční možnosti. Zlomová linie se v té době příliš nelišila od dělící čáry vytvořené ve 20. století. Na Východě probíhal jistý vývoj, ale většinou podle stejného scénáře jako ve "třetím světě": převládalo zahraniční vlastnictví a docházelo k pomalému pozápadnění domácích elit. Otázka “rozdělené Evropy" je otázkou "rozděleného světa". Komu to slouží, je evidentní: těm, kteří ovládají dominantní oblasti průmyslových společností-investoři,věřitelé a manžeři- “elita Severu (pro Evropu Západu)”, a “elitám Jihu (Východu)”, které z podílu na správě globálního systému získávají mimořádné výhody a privilegia. Je to jen jeden ze světových problémů oddělení Severu a Jihu, impérií a kolonií, rozvinutých a rozvojových zemí. Tento zorný úhel rozvinutého či rozvojového hospodářství můžeme zaujmout také při pohledu na konkurenceschopnost našeho agrárního sektoru a lze ho dát do souvislosti s výsledky grantového projektu NAZV č. EP 7257.

Globalizace - slovo, jehož obsah je mnohoznačný, lze ho vykládat jako propojování světa do jednoho společného celku nebo z opačného zorného úhlu pohledu lze naopak zdůraznit různost, kterou tato vzájemná provázanost odhaluje a kterou je třeba zachovat. Pro všechny je však globalizace spojena s ekonomickou problematikou.Celosvětové globalizační trendy a jejich vlivy dnes zasahují do všech národohospodářských úrovní a jsou provázeny vývojem prudkých diskontinuitních změn. Ve světové ekonomice se na začátku sedmdesátých let tržní hospodářství dostalo do další vývojové fáze. Otevřely se nové trhy, surovinové zdroje a díky dokonalejší dopravě se zrychlil pohyb surovin a zboží po celé planetě. Rozvoj počítačových sítí umožnňuje i rychlý přesun peněz. Toky zboží, surovin a peněz vytvářejí jeden velký globální trh. Nejpomaleji se na něm pohybuje pracovní síla, migrující především za více či méně kvalifikovanou manuální prací. Zdá se ale, že za současném stavu globalizace uspějí vzdělaní, velmi pružní a přizpůsobiví lidé, kteří jsou schopni bleskově vyhodnotit informace a dokážou s nimi účelně pracovat.

V konkurenci firem jsou úspěšnější nadnárodní monopoly (poslední desetiletí je označováno, jako “desetiletí fúzí), které dokáží naplno využít možností jednotného trhu ke zvýšení svých zisků, např. přesunem za lacinější pracovní silou. Některé nadnárodní monopoly či korporace vytvářejí vlastní kulturu spojenou s vlastní vnitřní stabilitou zabezpečující minimální vliv nahodilých faktorů (např. Mc Donald), zároveň však uniformita technologií potlačuje kulturní regionální svébytnost. Zisky nadnárodních společností jsou využívány především v souladu s jejich vlastními zájmy a jsou odděleny zeměpisně od důsledků na sociální, či ekologické úrovni. Klíčová role nadnárodních firem v globálním hospodářském s sebou zcela zákonitě nese i možnost zneužití jejich ekonomické moci. To se projevuje nejen v monopolních praktikách (v poslední době případ Microsoft), ale i tlakem na politiky. Využití zisků leckdy narušuje pravidla pro ochranu přírody i atmosféry planety a je v rozporu s ekonomickým růstem v rámci trvale udržitelného rozvoje. Opětovně dochází k nešetrnému čerpání neobnovitelných zdrojů a ničení přirozených ekosystémů na všech úrovních: od regionální až po planetární. Jednostranné nasměrování zisků vede k tomu, že ekonomika je náchylnější k nečekaným výkyvům a diskontinutním proměnám.

Zatím se stále prohlubují sociální rozdíly uvnitř jednotlivých zemí mezi ekonomickými elitami byznisu a průměrným obyvatelstvem, např. v USA je průměrný příjem dělníka v průmyslu až třistakrát nižší než příjem špičkového manažera. Před dvaceti lety byl tento poměr o polovinu menší. Obdobná, ne-li výraznější sociální propast je viditelná i mezi státy. Z ekonomického růstu, který svět zažívá v posledních dvaceti letech, totiž nemají užitek úplně všichni. Sladké plody růstu sklízejí především bohaté země, do kterých se přenášejí zisky a které se těm chudým vzdalují ještě více než kdykoliv předtím. Podobnými slovy hodnotí proces distribuce bohatství ve svých oficiálních dokumentech i Mezinárodní měnový fond. Do oficiální řeči fondu a dalších mezinárodních organizací se už dávno dostaly věty o “bohatém Severu a chudém, nemocí zachváceném Jihu”. Noam Chomsky (1999) tvrdí, že i dnešní existující Evropa je stále rozdělena na dvě části.. Rozdělení Evropy začalo už v 15. století, kdy se její Západ začal rozvíjet a využíval Východ jako "servisní oblast". Evropa tak získala svůj první "třetí svět", který jí poskytoval suroviny, levnou pracovní sílu, trhy a nové investiční možnosti. Zlomová linie se v té době příliš nelišila od dělící čáry vytvořené ve 20. století. Na Východě probíhal jistý vývoj, ale většinou podle stejného scénáře jako ve "třetím světě": převládalo zahraniční vlastnictví a docházelo k pomalému pozápadnění domácích elit. Otázka “rozdělené Evropy" je otázkou "rozděleného světa". Komu to slouží, je evidentní: těm, kteří ovládají dominantní oblasti průmyslových společností-investoři,věřitelé a manžeři- “elita Severu (pro Evropu Západu)”, a “elitám Jihu (Východu)”, které z podílu na správě globálního systému získávají mimořádné výhody a privilegia. Je to jen jeden ze světových problémů oddělení Severu a Jihu, impérií a kolonií, rozvinutých a rozvojových zemí. Tento zorný úhel rozvinutého či rozvojového hospodářství můžeme zaujmout také při pohledu na konkurenceschopnost našeho agrárního sektoru a lze ho dát do souvislosti s výsledky grantového projektu NAZV č. EP 7257.

Cíle a metody:

Jako jeden z prvků ovlivňujících konkurenceschopnost agrárního sektoru byla hodnocena vnitřní struktura zemědělské soustavy, která vypovídá o stabilitě zemědělství z hlediska systémového pohledu a souvisí s trvalou udržitelností rozvoje. Zemědělství jako soustavu definoval v 60-tých letech Kudrna (1979) z pozice obecné teorie systémů. Vnitřní struktura zemědělské soustavy je výrazem přírodních podmínek a v zásadě ji určuje poměr pěstovaných rostlin, které působí jako zdroje nebo jako spotřebitele uhlíku a struktura chovaných zvířat. Stabilita zemědělských soustav je v tomto směru klíčovým národohospodářským problémem, souvisí s rovnováhou zdrojů a spotřebitelů uhlíku a celkovým objemem uhlíku v soustavě, jež souvisí především s velikostí aktivních povrchů v půdě a vytvořením předpokladů pro vazbu minerálních látek - biogeních prvků. Vypovídá tedy o bioenergetickém potenciálu půdy, čili o její úrodnosti, podmiňuje výši a stabilitu výnosů včetně využití průmyslových hnojiv a ovlivňuje ve svém důsledku ekonomické výsledky zemědělské výroby.

Pro analýzu struktury zemědělských soustav v časovém období 1986-1995 jsme zvolili země Evropské unie, nacházející se ve stejném geografickém prostoru jako Česká republika, a to Belgii, Dánsko, Německo, Francii a Nizozemsko. Parametry vnitřní struktury zemědělských soustav a výpočet uhlíkové bilance byly pro všechny země spočítány v časovém období 1986-1995 se srovnáním dvou navazujících pětiletých období (1986-1990 a 1991-1995). Vstupní údaje pro analýzu jsme získali z ročenek Eurostatu 5B, 5A a z databáze Českého statistického ústavu.

Výpočet parametrů struktury zemědělských soustav a uhlíková bilance byly provedeny podle Kudrny (1984, 1986).

Výsledky:

Ve výzkumném projektu byla provedena analýza současné struktury zemědělských soustav Belgie, Německa, Francie, Dánska, Nizozemí a České republiky. Tyto středoevropské země mají rozdílnou rozlohu, lidnatost i přírodní podmínky, které v jejich historickém vývoji determinovaly způsob využití daného území, a tedy i vnitřní struktury zemědělských soustav.

Účinnost zemědělských soustav vyjadřuje výnos suché hmoty plodin z 1 hektaru zemědělské půdy. Zřejmá je vysoká produkční účinnost zemědělské soustavy Belgie, kdy hodnota tohoto parametru dosahuje 8,18 t/ha suché hmoty a střední účinnost zemědělské soustavy Německa a Francie s hodnotami 6,54 a 6,00 t/ha. Oproti tomu výnos suché hmoty z 1 ha zemědělské půdy na úrovni 4,39 t/ha dokládá velmi nízkou současnou produkční účinnost zemědělské soustavy České republiky. Při použití maximálních výnosů plodin dosažených v období 1987-1997 pro výpočet tohoto parametru, vzrostla jeho hodnota na 6,18 t/ha (KAREŠ a kol., 1998). To znamená, že při stabilizaci výnosů na této úrovni by dosáhla zemědělská soustava ČR produkční účinnosti Francie a přibližovala by se Německu.

Kvalita zdrojů uhlíku řadí Belgii k zemědělským soustavám holandského typu (KUDRNA, 1969) s vysokou výměrou i výnosem TTP (58,1%, 6,61 t/ha). V soustavě je i vysoké zastoupení vysokoprodukčních víceletých pícnin a luk na orné půdě (25,4%, 8,56 t/ha). Z výpočtu uhlíkové bilance vyplývá, že soustava má nadbytek uhlíku víceletých pícnin pro produkci obilovin, vysoký objem okopanin - cukrovky a brambor (17,6% orné půdy) však není kryt uhlíkem obilovin. Soustava je tedy přetížena okopaninami. Stavy skotu jsou na úrovni 2,287 ks/ha zemědělské půdy. Vysoké zastoupení zdrojů uhlíku ve struktuře rostlinné výroby a vysoké stavy skotu podmiňují vysokou intenzitu této soustavy, odrážející se v nejvyšší sklizni suché hmoty plodin z 1 ha zemědělské půdy a produkci uhlíku na 1 t obilovin ze všech sledovaných zemí.

Dánsko bylo v 60. letech představitelem tzv. dánského typu zemědělských soustav, ve kterých hlavním zdrojem uhlíku byly víceleté pícniny na orné půdě, s minimálním zastoupením na 25% orné půdy a s výnosem nad 7,0 t/ha (KUDRNA,1969). Z výsledků je zřejmý pokles výměry víceletých pícnin na 20,5% při jejich vysokém výnosu - 9,74 t/ha. Hustota skotu je poměrně nízká - 0,766 ks na 1ha zemědělské půdy a nedosahuje hodnoty 1,0 ks/1ha z.p., kterou KUDRNA (1984) definuje jako jednu z podmínek progresivního vývoje zemědělské soustavy. Bilance uhlíku je pro obiloviny i okopaniny kladná, ale celkově se struktura soustavy zhoršuje ve směru jejího zatížení obilovinami, kdy snižování množství aktivního uhlíku v soustavě je vyrovnáváno vyššími dávkami minerálních hnojiv. Tento trend je z hlediska budoucího vývoje zemědělské soustavy negativní.

Zemědělské soustavy (ZS) Německa a Francie patří kvalitou uhlíkatých zdrojů k přechodným typům (30,5 a 35,3% TTP s výnosem 5,2 a 4,3 t/ha + 6,4 a 19,3% víceletých pícnin na orné půdě). Parametry ZS Francie vypovídají o její nižší intenzitě. Uhlíková bilance pro obiloviny je v případě Německa záporná (soustava je přetížená obilovinami), pro cukrovku a brambory je v obou zemích kladná. V belgické, a zvláště v německé soustavě, je nepříznivý poměr mezi objemem silážní kukuřice a víceletých pícnin na orné půdě, který poměrně vysoko překračuje limitní hodnotu 0,274 (KUDRNA, 1984), což se může projevovat postupným zhoršováním fyzikálních a agrochemických vlastností půdy. Nižší hustota skotu ve Francii (0,681 ks/1ha z.p.) je vyrovnána poměrně vysokým stavem ovcí (0,511 DJ/1ha z.p.). Výnosy TTP a luk na orné půdě jsou zde v současné době nízké, ale mohou se stát v budoucnu významným intenzifikačním a stabilizačním prvkem.

K přechodným typům patří i zemědělská soustava České republiky. Při porovnání s vybranými zeměmi EU je alarmující nízká výkonnost soustavy odrážející se v nízkých výnosech plodin i celkové produkci suché hmoty plodin z jednoho hektaru zemědělské půdy. Velmi nízká je hustota skotu (0,493 ks /1ha z.p.) při současně velmi nízkých dávkách minerálních hnojiv (91 kg č.ž.NPK/1ha z.p.). Uhlíková bilance je kladná pro okopaniny, ale záporná pro obiloviny, jejichž produkce není kryta aktivním uhlíkem zdrojů (víceletých pícnin). Zemědělská soustava ČR se dnes nachází na velmi nízké úrovni intenzity a současně se vytvářejí předpoklady pro další zvyšování její nerovnováhy a nestability v důsledku snižování účinnosti zpětných vazeb v systému. Soustava vyžaduje vytvoření předpokladů pro nastartování progresivního vývoje a vnitřní stability odpovědnou restrukturalizací a intenzifikací výroby v racionálně vymezených regionech podle kvality přírodních a ekonomických podmínek.

Diskuse:

Můžeme říci, že zatímco zemědělské soustavy států Evropské unie jsou stabilní v podmínkách intenzivního zemědělství, v zemědělské soustavě České republiky se po r. 1990 prohlubuje nestabilita s přechodem na extenzitu. Jinými slovy se začíná přibližovat zemědělským soustavám “třetího světa”. Rozvojový “třetí svět” je spjat nejen s drancování nerostného bohatství, ale i s degradací půdní úrodnosti.

Pro zemědělskou soustavu České republiky je nezbytné nastartování progresivního vývoje a vnitřní stability odpovědnou restrukturalizací a intenzifikací výroby v racionálně vymezených regionech podle kvality přírodních a ekonomických podmínek a to v souvislosti s přípravou vstupu naší republiky do Evropské unie - tzn., že je nadějné opětné připojení se k vyspělým státům západní Evropy.

Ve své knize “České zemědělství na křižovatce” rozvinul Elzakker (1994) čtyři možné scénáře dalšího vývoje, rozpracované na počátku 90. Let. Popis stavu českého zemědělství, ale i venkova ve scénáři “volného trhu” naprosto přesně odpovídá současným skutečnostem.

V minulém roce zpracovali odborníci z Útvaru perspektivních studií pracující pro Evropskou unii pět scénářů jejího dalšího možného vývoje v dokumentu “Scénáře - Evropa 2010”. Scénář 1: Evropa převezme liberální model z USA. Scénář 2: EU se rozpadne. Scénář 3: V EU se prosadí myšlenky "nové sociální demokracie". Scénář 4: Po nepokojích přijde odklon od konzumní společnosti. Scénář 5: V ohrožené Evropě budou vládnout velké státy. Každý scénář obsahuje pozitivní i negativní aspekty umožňující smíšený, dokonce kontrastní pohled na budoucnost a od nich se odvíjí i časový aspekt vstupu 4 - 5 středoevropských zemí (popřípadě až 10 zemí - scénář č.1 a 3) do EU.

V příštích deseti letech se tedy EU více či méně rozšíří, ale Evropa zůstane rozdělena. Již dnes se rozhoduje v které polovině Evropy se ocitneme.

Závěr:

Především pro české zemědělství je řešením vstup do EU. Evropská unie preferuje strukturální a regionální politiku, která má rozhodující postavení v rámci celkové hospodářské politiky na evropském kontinentě a souvisí s vytvářením určité stability regionů. Regionální politika EU je založena na solidaritě rozvinutějších regionů a zemí s méně rozvinutými regiony a je odůvodněna potřebou zachovat sociální konsensus mezi regiony a sociálními skupinami v rámci států i v rámci celé Evropské unie. Její motivy jsou především sociálně-politické.

V celkovém rámci globalizace musí proběhnout restrukturalizace zemědělství v souladu s plánem rozvoje venkova v jednotlivých regionech, navazující na analýzu silných a slabých stránek s následným vymezením priorit a formulací cílů souvisejících i s vnitřní stabilitou regionu, včetně jeho agrárního sektoru, či-li její zemědělské soustavy.

Literatura:

Elzaker, V.B.: české zemědělství na křižovatce. Nadace pro občanskou společnost, Praha 1994, 85 s.

Chomski N.: Rozdělení světa slouží elitám. Lidové noviny - Orientace, Praha 1999, s.19-22

Kareš, J. a kol.: Analýza podmínek zemědělských podniků v ČR z hlediska konkurenceschopnosti se zeměmi EU. Závěrečná studie VÚ, ZF JU, České Budějovice, 1998, 69s.

Kudrna, K.: K problému stanovení optimální struktury ZS metodou C-bilance. RV, 30, 1984, 6, s. 555-560

Kudrna, K.: Generální projektování zemědělských soustav. VŠZ Praha, 1986, 173 s.

Kudrna, K.: Zemědělské soustavy. SZN, Praha 1979, 673 s.

Riegler, H.-Popp, H.W.-Kroll-Schlüter, H.: Ekosociální konvence evropské agrární politiky. In: Obnova vesnice. Kam kráčejí evropští zemědělci? MMR, Praha 1997, 142 s.