Slintavka a kulhavka se šíří nesmírně lehce

Onemocnění vyvolané virem slintavky není smrtelné, infekčnost viru je však nejvyšší, jaká je vůbec známa

Virus slintavky může být přenesen proudem vzduchu i prachovými částicemi, a to na značné vzdálenosti. Preventivní opatření pak nepomáhají.

Šárka Speváková

»Virus slintavky a kulhavky má tu nejvyšší infekcionitu, jaká je vůbec známa,« říká profesor Zdeněk Pospíšil, přednosta Ústavu infekčních chorob a epizootologie Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně. »Je dokázáno šíření větrem - při epidemii v roce 1967 se virus takto dostal až z kontinentu přes kanál La Manche.« Virus může přenášet také člověk na svém oděvu, mohou ho převážet i vozidla na svých kolech, a to na značné vzdálenosti.

Když virus infikuje vhodného hostitele, rozmnoží se ve sliznici, většinou dutiny ústní. Na ní se vytvoří afty, z nichž se uvolňují milióny virových částic. Nemocné zvíře trpí horečkou, tlama a jazyk se pokryjí dalšími afty a podobné změny se nacházejí i na končetinách v korunkové části, odkud vyrůstá rohovina paznehtů. Tyto změny způsobují výrazné slintání a kulhání.

Virus může být všude

»Ve dvou kapkách lymfy z aftů najdeme tolik virů, že by se teoreticky mohlo nakazit až pět miliónu kusů dobytka,« uvádí příklad Z. Pospíšil a dodává: »Proto se ho farmáři i veterináři tolik obávají.« Virus se také objevuje ve slinách, mléce a trusu, zvířata ho rovněž vydechují. Na vrcholu nemoci jsou viry přítomny i v krvi a všech ostatních částech těla. To pak znamená, že se nákaza šíří velmi rychle a v době, kdy propukne u jednoho kusu, je pravděpodobné, že je infikované již celé stádo. Virus napadá hovězí dobytek, ovce, kozy a prasata, také divoké sudokopytníky a slony, na nemoc jsou náchylní i ježci.

Samotné onemocnění trvá dva až tři týdny, poté se zvířata mohou zotavit. Ztrácejí ale rychle na váze a klesá jejich produkce mléka. »Úmrtnost se u dospělých zvířat pohybuje mezi 2 a 5 procenty, u mladých zvířat může být podstatně vyšší.« říká Z. Pospíšil. »Ekonomické ztráty jsou však velmi vysoké. Velké afty způsobí změny na sliznici a zvířata obtížně přijímají potravu. Afty se vytvářejí i v mezipaznehtí a mohou způsobit zouvání paznehtů. Navíc maso, i když není pro člověka nebezpečné, může být zdrojem další infekce. Léčba samotného onemocnění není možná a ošetřování poškozených sliznic je zdlouhavé, pracné a ekonomicky náročné, takže pak nezbývá než zvířata hromadně vybít.«

Podle předpisu se tedy všechna vnímavá zvířata v ohnisku nákazy musí utratit a neškodně odstranit - tedy nejlépe spálit na místě. Možné je zpracování zvířat v kafileriích. Tam by je však musely odvézt speciálně upravené nepropustné kontejnery, kterých je například u nás nedostatek.

Nemoc má ráda chlad

Britští vědci se domnívají, že rozšíření viru nyní napomohlo chladnější počasí. Virus nesnáší suché prostředí a ultrafialové záření, takže sluneční světlo a teplo jej rychle zahubí. Nyní však panuje spíše deštivé počasí, je zataženo, tudíž za těchto »příznivých« podmínek přežívá i po dlouhou dobu. Britové také dospěli k názoru, že zdrojem nákazy bude nejspíše levné maso ilegálně dovezené ze země, kde je nemoc rozšířena, tedy nejspíše z Asie, Jižní Afriky nebo Jižní Ameriky. V roce 1967 byl zdroj nákazy vysledován až k jehněti v Argentině, které bylo dovezeno do Británie i s virem v kostní dřeni a pak nejspíše zkrmeno vepřům. Proto nyní vyvstávají otázky ohledně globalizace obchodu s masem.

Podle profesora Philipa Duffuse z Bristol Veterinary School je naprostým bláznovstvím dovážet masné produkty ze zemí, kde se slintavka a kulhavka běžně vyskytuje. Vědci by však měli být schopni opět zemi původu viru přesně vysledovat. Virus se totiž určitým způsobem při pohybu ze země do země vyvíjí, takže studium jeho genetického kódu by mělo zdroj odhalit.

Problémem je však skutečnost, že některé země nepřipouštějí, že by se nemoc u nich mohla vyskytovat, a tudíž vzorky odborníkům světové referenční laboratoře pro slintavku a kulhavku v Institute of Animal Health v Pirbrightu v Británii neposílají. V tomto ústavu již přesto vědci odhalili, že současný virus typu O je téměř shodný s tím, který způsobil pandemii ve větší části Asie v posledních několika letech. Například loni napadnul Japonsko, ačkoli tam se slintavka a kulhavka nevyskytovala po předchozích 70 let, stejný virus se rozšířil do Jižní Afriky a Jižní Ameriky.

Vakcína je, ale neužívá se

Vakcíny proti slintavce a kulhavce existují. U očkovaného zvířete ale vytvářejí stejné protilátky jako u zvířete, které nemoc skutečně prodělalo. Potom ale není možno odlišit zvíře infikované od zvířete očkovaného, což působí problémy při exportu. »My jsme v České republice měli velice kvalitní vakcíny,« připomíná Z. Pospíšil. »Avšak z výše uvedeného důvodu jsme je na základě požadavku EU přestali používat - jinak by totiž naše maso nemohlo být vyváženo.« Překonání tohoto problému si podle P.Duffuse ještě vyžádá nějaký čas.

V současné době ale nemá smysl s očkováním začínat. Několik týdnů totiž trvá, než si zvíře vytvoří protilátky, zatímco virus se šíří neobyčejně rychle. Navíc existuje sedm hlavních typů viru, přičemž každý z nich má ještě mnoho dalších subtypů, takže příprava účinné vakcíny pro specifické typy je značně obtížná a vytvořená imunita nechrání proti jiným typům. U očkovaného zvířete ale také může ve výjimečných případech virus po nějakou dobu přežít, a pokud je pak takové zvíře vystaveno třeba stresu při dopravě, může se stát novým zdrojem nákazy

Za vše může globalizace?

Světový obchod se zvířaty a s masem právě v souvislosti s šířením nemoci šílených krav i slintavky a kulhavky přináší mnoho otázek - lidé se nyní ptají, zda by nebylo lepší se opět přiklonit k tradičnějšímu chovu zvířat a více se soustředit na jejich blaho.

Musíme si ale být vědomi, že časy kdy místní chovatel zvíře vyšlechtil a vykrmil a kdy je místní řezník porazil a pak prodal ve vlastním obchodě okolním vesničanům, takže riziko šíření nemoci bylo nízké, jsou nenávratně pryč. V současné globální ekonomice se zvířata na jednom místě narodí, na druhém vykrmí, jinde se porazí a na jiném kontinentě se mohou zkonzumovat. Zvířata - i lidé - tedy neustále cestují, takže nejrůznější epidemie by nás již neměly překvapovat. Navíc různé země a různé supermarkety mají různé požadavky a dodržují různé standardy. Nezbývá pak než přijmout z toho vyplývající rizika a odpovědnost.

Někdy také bývá dovoz infikovaného masa až neuvěřitelně jednoduchý. Úředníků dohlížejících na zdravotní nezávadnost potravin je příliš málo a jsou příliš přepracovaní. Tak například jen náhodou nedávno na letišti v Heathrow objevili zavazadlo obsahující uvařené opice dovezené odněkud ze západní Afriky Ovšem mnohdy ani neexistuje způsob, jak zjistit, kde se potraviny zpracovaly a odkud pocházejí. Bez striktních kontrol na hraničních přechodech, letištích a v přístavech se každý stát vystavtuje riziku zavlečení nových a nových infekcí.