Vliv odpisové politiky na konkurenceschopnost podniku

influence of depreciation policy on business competitiveness

Březina Josef, Adámková Daniela

Souhrn:

Příspěvek zkoumá vztahy mezi inflací, odepisováním a obnovou investičního majetku.

V ČR používaný systém vede k podhodnocení odpisů a příspěvek zkoumá vztahy mezi prostředky věnovanými na obnovu majetku a výší odpisů. Podhodnocené odpisy jsou z části eliminovány položkou snižující základ daně - reinvesticí a zvýhodněným odepisováním od roku 1999. Účetní standardy v Evropské unii umožňují eliminovat vliv inflace účetními postupy, což u nás není přípustné. Vývoj vede ke sbližování účetních postupů používaných v jednotlivých zemích.

Summary:

The article envisages the relations among the inflation, deprecations and the reneval of assets. The system currently used in the Czech Republic induce the under-valuation of deprecations. The issue researches the linkage relation between the renewal of assets resources and the amount of deprecations. Under-valuation of deprecations has been partly eliminated by the item which lowers the basc of tax, that means - by the reinvestment as well as by the depreciation- prefer which has been since 1999. The accounting standards of EU do allow to eliminate the effect of inflation by the account procedures, which is not allowed in the Czech Republic. The evolution leads to unification of account procedures used in different countries.

ÚVOD

· V současné době, kdy se konkurenční boj podniků přesouvá na nadnárodní trhy sehrávají stále větší úlohu podmínky, které pro efektivní podnikání vytvářejí jednotlivé státy.

· České makroekonomické prostředí se zejména na začátku transformačního procesu vyznačovalo značným růstem cenové hladiny (v letech 1991-1994 se ceny majetku zvyšovaly velmi rychle a kumulativní míra inflace (CPI) za roky 1991-1993 byla 84%). Až v druhé polovině transformace se cenová hladina stabilizovala okolo hodnoty 9% a až v současné době se její hodnoty blíží k hodnotám v zemích s vyspělou tržní ekonomikou.

· Je paradoxem, že daňová legislativa a potažmo i účetní legislativa respektuje inflační prostředí valorizací hranice pro uznávání nákladů běžného období, které jsou jednorázovým výdajem (př. valorizace hranice zařazení do IM, technického zhodnocení apod.), ale neumožňuje upravit vstupní cenu IM tak, aby došlo i k valorizaci odpisů.Systém odepisování z historické pořizovací ceny vede při inflačním růstu cen k podhodnocení odpisů - nákladů, k vykázání vyššího -fiktivního zisku a k jeho zdanění na úkor majetkové podstaty podniku. Z makroekonomického hlediska se do státního rozpočtu přesunuje od podnikatelů i ta část jejich příjmů, která je potřebná k uchování činnosti podniku ve stejném rozsahu. Vezmeme-li v úvahu, že to snižuje možnost investovat do nových technologií (podnik musí část vykázaného zisku použít na prostou obnovu majetku, nechce-li snižovat výrobu), je to postoj víceméně krátkozraký a může být jednou z příčin pomalejšího rozvoje soukromně-podnikatelského sektoru a jeho nízké konkurenceschopnosti na mezinárodním poli.

o Není pochyb, že je tato problematika vysoce aktuální v zemědělském sektoru, který se vyznačuje vysokými nároky na obnovu majetku (většina strojů a zařízení jsou v tomto sektoru značně za hranici jejich očekávané hospodářské životnosti) a podprůměrnou rentabilitou hlavní činnosti vzhledem k ostatním odvětvím národního hospodářství.

Cíle a metody

V našem příspěvku se zabýváme negativními dopady inflace na zobrazení podnikového reprodukčního procesu. Zkoumáme odchylky kumulovaných vlastních zdrojů (odpisy odvozené z historické ceny) od aktuální tržní ceny majetku v závislosti na velikosti inflace a době ekonomické životnosti majetku. Dále zkoumáme do jaké míry nástroj investiční pobídky - tzv. reinvestice eliminuje podhodnocení odpisů v důsledku inflace.V diskusi pak navrhujeme další možná řešení obnovy majetku na úrovni vyšších pořizovacích cen.

Pro číselné vyjádření dopadu inflace volíme model s pravidelnou každoroční obměnou opotřebovaného investičního majetku tak, aby jeho rozsah zůstal zachován. Pořizovací cena každoročně obnovovaného majetku se vždy zvýší o inflaci.

Model je sestaven na základě následujících předpokladů:

· je používán a obměňován majetek stejné ekonomické životnosti,

· majetek je každoročně obnoven tak, že jeho množství ( ve fyzických jednotkách) a kvalita zůstávají stejné,

· používají se historické ceny,

· inflace se zvyšuje každým rokem o stejné procento, mění se skokem na přelomu kalendářních roků,

· odpisy se provádějí rovnoměrně, za každý rok používání ve stejné výši, vychází se z pořizovacích historických cen, odpis za první rok ( v roce pořízení ) nezohledňuje inflaci,

· po uplynutí doby používání je majetek vyřazen s nulovou zůstatkovou cenou,

· pořizovací cena nového majetku se každoročně zvyšuje o inflaci.

V modelu jsou použita označení:

R ....... pořizovací cena majetku v 1. roce

O ...... odpisy používaného majetku

i ........ meziroční inflace ( desetinné číslo)

m ...... doba používání majetku

Majetek je pořizován každý rok za tyto ceny:

v 1. roce ................. R

v 2. roce ............. R ( 1 + i )

v roce m ................ R ( 1 + i )m - 1

Odpis za rok m stanovíme proto, že v tomto roce máme plný stav dlouhodobého majetku, v našem modelu se stav majetku už nebude zvyšovat. Celkovou hodnotu ročního odpisu dostaneme součtem dílčích odpisů majetků, pořízených v předchozích letech.

Celkový odpis

Om = R + R ( 1 + i ) + ....... + R ( 1 + i )m - 1 /1

m m m

Vytknutím členu dostaneme:

Om = R 1 + ( 1 + i ) + ....... + ( 1 + i )m - 1 /2

m

Výrazy ( 1 + i ) + ....... + ( 1 + i )m - 1 tvoří geometrickou posloupnost o (m-1) členech.

Ve vzorci /2 nahradíme tyto členy součtem:

Om = R 1 + 1 + i ( 1 + i )m - 1 - 1 /3

m i

Pro zjištění vztahu mezi nově pořízeným investičním majetkem a uplatněnými odpisy v určitém roce vytvoříme podíl Rm / Om , což je poměr ceny nově pořízeného majetku v roce m a uplatněných odpisů za rok m .

m * ( 1 + i )m - 1

Rm/Om = ___________________________ /4

1 + 1 + i ( 1 + i )m - 1 - 1

i

Tab. 1 Poměr mezi cenou pořízeného majetku Rm a odpisy Om

MOŽNOSTI ELIMINACE DOPADŮ INFLACE

Možnosti eliminace nepříznivých dopadů inflace můžeme rozdělit na dvě základní skupiny:

a) Eliminace v rámci zachování historických cen jako odpisové základny

b) Eliminaci při změně odpisové základny a to přeceňováním pořizovacích cen

Pro případ označený písmenem a) lze použít tyto způsoby:

Reinvestice, což je mimoúčetní zvýhodnění pro nově pořízený majetek

Změnu pravidel odepisování, což je časově omezené zvýhodnění

Indexace odpisů, což je navyšování odpisů zohledňující inflaci. Znamená to však, že suma odpisů za životnost majetku bude vyšší než jeho pořizovací cena.

Případ označený písmenem b) znamená, že budeme účetně opravovat v určitých intervalech ocenění majetku. Způsob odepisování tím nemusí byt ovlivněn.

Eliminace dopadu inflace reinvesticí

Reinvestice jako položka snižující základ daně je daňová podpora pro pořizování nového investičního majetku při splnění určených podmínek. Reinvestici lze též považovat za prostředek, který snižuje nepříznivý dopad stávajícího odpisového systému na daň ze zisku. Reinvestice se využívá ve 3 úrovních:

10 % ze vstupní ceny - základní všeobecná hodnota,

15 % ze vstupní ceny - pro vyjmenovaná ekologická zařízení,

20 % ze vstupní ceny - pro zemědělské a lesnické stroje.

Využití reinvestice je nyní omezeno jen na stroje a technická zařízení, což odpovídá 1. až 3. odpisové skupině zařazení majetku v rámci daňových odpisů.

Obr. 2 znázorňuje, v jaké míře reinvestice snižují dopad podhodnocených nákladů při současných odpisech na daň ze zisku. Na svislé ose je podíl Rm a Om což je u křivek inflace převzato z obr. 1. Pro znázornění reinvestice zavedeme pojem „ koeficient zvýhodnění „ , který vyjádříme:

Kz = Om + Z /5

Om

Zvýhodnění Z = x * Rm /6

x ...... reinvestice vyjádřená desetinným číslem ( 0,1 všeobecně, nebo 0,15 nebo 0,2 )

Koeficient zvýhodnění vyjádříme:

Kz = Om + x * Rm /7

Om

Vypočítané hodnoty Kz jsou uvedeny v tab. 2

Eliminace dopadu inflace změnou pravidel odepisování.

Od roku 1999 byla novelou zákona o daních z příjmu zkrácena doba odepisování majetku zařazeného ve 2. až 5. skupině při daňových odpisech. Tím se zvýšily roční odepisované částky. Toto zvýhodnění podnikatelských subjektů má časově omezený dopad a při pravidelné každoroční obměně majetku se tato výhoda každoročně snižuje. Pro ilustraci uvádíme v obr. 3 souvislost mezi výhodou ze změny pravidel odepisování a dopady inflace u majetku ve 2. odpisové skupině. Uvedené hodnoty Rm / Om jsou převzaty z tab. 1 a zvýhodnění ze změny pravidel odepisování z příspěvku / 1 /

Diskuse a závěr

Z uvedených výsledků je zřejmé, že reinvestiční pobídka může v prvních letech

odepisování eliminovat pouze jeden z negativních dopadů inflace, konkrétně zdanění prostředků potřebných na obnovu majetku. Reinvestice však neřeší akumulaci vlastních

zdrojů pro obnovu majetku na úrovni vyšší pořizovací ceny.

Tab. 3 Porovnání Kz a poměru Rm/Om u 2. odpisové skupiny

· Jistým řešením by mohlo být ukládaní peněžních prostředků zadržených odpisy na termínované vklady, aby dosažený výnos - úrok pokryl inflaci. (To v případě, že by růst specifických cen majetku kopíroval inflaci.) Navrhované řešení však není pro většinu zemědělských podniků realizovatelné, protože podniky ze svých tržeb financují zvýšené nároky provozní činnosti. Navíc se většina podniků potýká s druhotnou platební neschopností, způsobenou špatnou platební morálkou svých odběratelů a tudíž nemá volné peněžní prostředky k dispozici.

· Podniky jsou tak nuceny využít k financování prosté reprodukce - zisku, za předpokladu, že dosahují přiměřené rentability. Zemědělci však mají omezené možnosti promítat růst ceny vstupů do prodejní ceny svých výrobků, budeme-li vycházet z existence efektu cenových nůžek. Domníváme se, že zemědělský sektor sloužil v prvním období transformace jako „inflační polštář“ (úroveň farmářských cen se zvyšovala pomalu a „brzdila“ tak růst spotřebitelské ceny potravin). Bylo to zapříčiněno strategickým významem této komodity - potraviny zaujímají ve spotřebním koši významné místo a tak mohou výrazně ovlivnit i výši vykazované inflace.

· Dalším možným řešením obnovy majetku na úrovni vyšších cen je využití cizích zdrojů především bankovních úvěrů. V zemědělství bylo možné řešit obnovu popř. rozšíření strojového parku a zařízení s podporou PGRLF, avšak v roce 1998 byla tato podpora na investice zastavena.

Z výše uvedených skutečností a znalosti současných problémů agrárního sektoru (zastaralost strojů a zařízení, nízká rentabilita, efekt cenových nůžek...atd.) je zřejmé, že pro posílení konkurenceschopnosti zemědělských podniků na nadnárodním trhu bude nutné vytvořit takové podnikatelské prostředí, ve kterém si budou prvovýrobci a zpracovatelé rovni a stát pomůže napravit své pochybení.

Literatura:

BŘEZINA, J.: Časový vliv změny odpisů investičního majetku. In: Sborník konference „ Agrární perspektivy VIII „ Praha, ČZU PEF 1999.

FIREŠ, B.: Změny cen v účetnictví. Vedení účetnictví a roční závěrka č.13/1997, s. 1 - 12

HANZLOVÁ, D.: K metodě oceňování hrubé zásoby hmotného fixního kapitálu. Statistika č. 4/1998, s. 161 - 166

KOCIÁNOVÁ, S.: K výpočtu indexu cen hmotných investic. Statistika č. 4/1998, s. 167 - 169

KOVANICOVÁ, D.: Finanční účetnictví v kontextu současného vývoje. Praha, Polygon 1997

ŠAROCH, S.: Odpisová politika v ČR jako faktor ovlivňující inflaci, růst a strukturu ekonomiky. Doktorská disertační práce FNH VŠE Praha , 1998