Londýn a Paříž zpřísní hraniční kontroly

Nejvyšší vládní představitelé Británie a Francie se v pátek dohodli, že zesílí kontrolu na železniční lince spojující obě země v tunelu pod kanálem La Manche, aby se snížil příliv ilegálních imigrantů. Počítají i s tím, že od letošního června budou už na nádraží v Paříži kontrolovat cestující mířící do anglického přístavu Dover spolu s francouzskými také britští imigrační úředníci.

Podle nejnovější statistiky úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) se vloni počet žadatelů o azyl v 25 evropských zemích snížil o čtyři procenta na 452 350 lidí. Do Británie mířilo 22 procent z celkového počtu imigrantů, jejich příval vzrostl na 97 860. Mezi 25 sledovanými zeměmi je Česká republika na 14. místě. Podle UNHCR loni u nás požádalo o azyl 8770 lidí, což je o pětinu víc než v roce 1999.

Proč věnuje zejména Británie této citlivé humanitární otázce takovou pozornost? Před dvěma týdny uzavřel Londýn podobnou dohodu o zajištění neprostupnosti hranic jako s Paříží i s Římem. Vládní labouristická strana chce na letošek vyhlásit parlamentní volby a příval azylantů některým britským voličům evidentně vadí. Solí v očích jsou hlavně výhody, které imigranti mají během doby, než se vyřídí jejich žádost o azyl. Měsíčně dostávají (v přepočtu) 176 dolarů, z toho dvě třetiny v nákupních kupónech. Musejí sice prokázat, že potřebují ubytování, ale v podstatě jim je vláda i místní úřady přidělí. Mají volný přístup k lékařské péči a pro uprchlíky z diktátorských režimů dokonce i zdarma terapii u psychologů. Děti azylantů do 16 let musejí povinně do škol. Do 18 let mají vzdělání zdarma.

Jak napsal list Wall Street Journal Europe (WSJE), Evropa "trpí v imigrační politice chronickou schizofrenií". Podle prognóz klesne počet lidí v produktivním věku v nynějších 15 zemích Evropské unie v roce 2025 na 223 miliónů ve srovnání s 225 milióny v roce 1995. Budou tedy potřebovat pracovní síly ze zahraničí. Německo je v určitých oborech potřebuje už dnes. Takže podle WSJE není nynější imigrační politika členských států Evropské unie dosti perspektivní a promyšlená. Měla by prý odrážet hospodářské stimuly. To znamená uvážit, jak by imigranti, byť ilegální, mohli být užiteční na pracovním trhu.

List poukazuje na to, že zpřísnění kritérií pro udělení azylu v některých zemích zvyšuje úsilí o ilegální proniknutí přes jejich hranice. Země Evropské unie sice zvýšily trestní sazby pro převaděče, ale jak ukazují i zkušenosti z americko-mexických hranic, nikterak to nevedlo k poklesu ilegálních přechodů.

Zvýšené stíhání pašeráků lidí je naopak příčinou mnohých tragédií. Pokud tvrdší imigrační kontrola zvyšuje náklady na pašování, pak převaděči zpravidla odpovídají zvyšováním částek, jež migranti musejí zaplatit. A navíc jsou nuceni vystavovat většímu riziku "svůj náklad". Například v Jaderském moři se stává, že přiblíží-li se k lodi s imigranty italská námořní hlídka, převaděči je ve strachu před trestem hodí přes palubu, přestože mnozí neumějí plavat a utopí se. "Takže moře vyvrhne jejich těla na pobřeží státu, kde chtěli začít nový život," napsal Wall Street Journal Europe.

Zpřísnění režimu pro uprchlíky, pokud už proniknou do vyhlédnuté země, je také tragické - žene tyto nešťastné lidi do továren, v nichž mnoho let pracují jako otroci, nebo do nevěstinců. To ovšem také zvyšuje sociální náklady imigrace.

Vyhlídku spatřuje WSJE v německé politice "zelených karet" pro odborníky do odvětví informačních technologií. "Snad se stane, že bude Evropa Německo v této praxi následovat".