Politika Bruselu nutí kandidáty soutěžit

Evropská unie drží uchazeče o vstup v nápětí o datu vstupu, tvrdí analytička Barbara Lippertová

Josef Veselý

Výsledky summitu z Nice, ostře kritizované skoro ve všech zemích patnáctky a v Evropském parlamentu; narazily na »překvapivě příznivé« přijetí v hlavních městech kandidátských zemí. Vysvětlení tohoto svého nečekaného poznatku vidí německá analytička Barbara Lippertová, zástupkyně ředitele Ústavu pro evropskou politiku v Berlíně, i v tom, že zemím typu ČR vyhovuje, když nyní »získaly větší plánovací jistotu«. Spolu s minimálně nutnou reformou institucí bylo totiž stanoveno, mj. kolik hlasů v Radě ministrů a kolik mandátů ve Štrasburku novicové dostanou. Tyto parametry ale podle ní měly normálně vyplynout teprve z probíhajících vyjednávání o podmínkách vstupu, jako tomu bylo v minulých kolech rozšiřování EU.

»Jednání s Bruselem mají i tak o napětí postaráno,« uvedla dále analytička v exkluzívním rozhovoru pro HN. Je přesvědčena, že EU záměrně drží úchazečské země v nejistotě - a to až do roku roku 2002 - o tom, jaké jsou jejich konkrétní vyhlídky na termín přijetí. »Otevřený závod má přispět k tomu, aby ve vzájemné konkurenci kandidáti neváhali doma prosazovat do zákonů i věci nepříjemné z hlediska občanů,« naznačila a dodala: »Vidím to jako pobídku ostruhou do slabin.«

Barbara Lippertová na druhé straně soudí, že vlády kandidátských zemí doma ani vůči EU »nic nezískají, budou-li se vyhrocovat otázky kolem přechodných období«. Přispělo by to »leda odpůrcům rozšíření u vás i u nás«. Náměty kancléře Gerharda Schrödera z Weidenu o přechodných obdobích jsou podle ní rozumné. Sedm let mezi 2003 a 2010 vyznívá - možná záměrně - jako okázale tvrdý požadavek, »ale navržený systém obsahuje prvky pružnosti«. Díky ním by se daly také lhůty samy průběžně měnit.

Německo přitom čekají vážnější problémy, aby úspěšně dohrálo roli »advokáta kandidátských zemí«. Musí co, nejdříve obrodit poměr s Francií, jež »není právě motorem rozšíření unie«. Asi se to nepodaří hned při dnešním summitu ve Štrasburku, ale Němci musejí svým hlavním partnerům v EU vyjít vstříc s novým balíkem institucionálních reforem, aby lépe vyhovovaly potřebám prohloubení unie. Později Berlínu nezbude »než sáhnout znovu hluboko do kapsy, a to nikoli, aby sanoval uchazečské státy, ale aby se prostřednictvím lvího podílu na příspěvcích do společné kasy EU pokusil ukonejšit i národní zájmy mnohých stávajících členů unie«. Některé z nich nadále Berlínu naznačují, že rozšíření EU je něco jako německé hobby, a tak nesmí být kancléř skoupý na euro. Už z tohoto neúplného výčtu plyne, že otevření hranic není ten hlavní strašák, jak to líčí média.

Věcně vzato, považuje analytička za »úplný blábol tvrzení, že Německo po rozšíření unie zaplaví přistěhovalci z východu«. Není však podle ní vyloučeno, že pracujícím jistých odvětví - třeba ve stavebnictví - z toho mohou vzejít komplikace na pracovním trhu. Považuje tudíž za prozíravé návrhy expertů Německého ústavu pro hospodářské výzkumy (DIW), aby se kvóty pro přijetí pracovních sil ze zemí střední a východní Evropy zavedly hned, nezávisle na postupu přijímání do unie. Jednak se nebudou cítit diskriminovány státy, jež budou přijaty do EU nejdřív (mohlo by s nimi díky přechodným obdobím paradoxně zacházet přísněji než s těmi, co zůstanou zatím před branami - pozn. red.). A zároveň sě ověří, jak v praxi zafungují ona přechodná období, o nichž se má bilaterálně jednat s Bruselem během nadcházející fáze přístupových rozhovorů.

»Už dnes pokročilo ekonomické propletení EU s budoucími členy relativně dále a je také mnohem dynamičtější v porovnání s jejich formálním, institucionálním začleňováním do unie,« argumentovala analytička závěrem interview pro HN.