Romano Prodi, reformátor bez úspěšných výsledků

Stále větší výhrady vzbuzuje činnost předsedy Evropské komise Romana Prodiho. Hlavně je mu vytýkáno, že nedokáže prosadit důležité reformní kroky, a tak ztrácí autoritu nejenom on sám, ale i komise. To je paradoxní již kvůli tomu, že Prodi byl šéfem EK jmenován kvůli pověsti reformátora, který dokázal vyvést rodnou Itálii z hluboké politické krize na začátku devadesátých let.

Výtky jsou oprávněné pouze zčásti. Je sice pravdou, že z důležitých návrhů komise zůstávají na konci jenom torza, ale to je často dáno neochotou členských států ke změnám. Příkladem je osud návrhu, v němž komise stanovila podmínky pro zvýšení konkurenceschopnosti ekonomiky unie. Některé jeho části byly odsunuty na pozdější dobu (například liberalizace trhu s energiemi) a další byly členskými státy změněny k nepoznání. Týká se to například kontroly finančních trhů, kde chtěla mít komise plné pravomoci, ale nakonec rozhodují členské státy.

Problémy má Prodi i s reformami institucí unie, které jsou považovány za nutnou podmínku rozšíření. Prosincový summit v Nice přijal pouze malou část návrhů komise, přičemž značnou část agendy (rozdělení pravomocí mezi Brusel a členské země, zjednodušení základních dokumentů či posílení demokratické kontroly rozhodování v unii) odsunul o čtyři roky. Tím členové naznačili, že reformy budou minimální, jelikož zrovna v té době se budou konat volby do Evropského parlamentu a následně přijde i nová komise.

Nevýhodou je pro Prodiho i jeho ukvapenost a velikášství. Zřetelné to bylo například loni, kdy se snažil do programu mezivládní konference o reformách dodatečně prosadit jednání o evropské ústavě, což bylo většinou zemí příkře odmítnuto. Jejich argumentem - kterému se nedá nic vytknout - bylo možné přehřátí reformního procesu, který by se pod návalem nové práce mohl zastavit. A zároveň bylo již před tím jasné, že pro některé členy není jednotná ústava přijatelná.

Celkem nic se nedá šéfovi EK vytknout v otázce rozšíření. Jeho návrhy na harmonogram vyjednávání byly přijaty, i když z nich vypadla všechna data. Také samotné negociace probíhají na úrovni komise bez větších potíží.

Romana Prodiho čekají ještě tři roky ve funkci a nikdo neví, jak vše dopadne. Dnes to však vypadá tak, že jeho komise, která má jako jediná právo navrhovat legislativu unie, často pouze plní přání členských zemí. A jejich představitelé se již ani v Bruselu neptají, o čem budou při následující schůzce jednat, ale programy si sestavují sami. Bez protestů Prodiho, jehož předchůdci vždy hájili toto své výsostné právo.