Německo se obává až šesti miliónů migrantů

Experti z berlínského institutu DIW považují otevření pracovních trhů unie pro východoevropany za nezbytnost

Rostoucí skepsi německé veřejnosti vůči rozšíření a obavy z vlny migrace z východu, odrážející se v politických postojích německých vládních i opozičních kruhů, odmítají však jako neodůvodněnou experti některých renomovaných ekonomických institutů. Zatímco vláda kancléře Gerharda Schrödera dokázala společně s Vídní prosadit v patnáctce zemí EU potřebu odkladu volného pohybu pracovních sil na sedm let, byť s flexibilní možností jeho zkrácení, Německý ústav pro hospodářský výzkum (DIW) v Berlíně žádá neomezené otevření německého pracovního trhu po rozšíření Evropské unie. Ředitel tohoto prestižního ústavu Klaus Zimmermann v nejnovějším vydání týdeníku Der Spiegel zdůvodňuje své odmítání vládní pozice tím, že uzavřením pracovního trhu si Německo zároveň zabouchne dveře před přílivem vzdělaných a vysoce kvalifikovaných sil z kandidátských států. Země si podle něj nemůže dovolit, aby o tyto lidi přišla a ti se vydali třeba do Ameriky. Zákaz práce lidí z reformních zemí navíc může být i škodlivý, protože nebudou-li moci lidé z východních zemí do západních, pak za nimi budou odcházet výroby z Německa a země tím přijde o pracovní místa.

Herbert Brücker z ústavu DIW předpokládá, že po rozšíření EU přijde do západních zemí maximálně 2,5 miliónu lidí. "Volný pohyb sil pro kandidátské země střední a východní Evropy dlouhodobě způsobí citelné zvýšení podílu cizinců v Německu a Rakousku," konstatoval. Historické zkušenosti z přistěhovalectví ukazují, že se celý proces rozloží do delšího období. "Nezatíží buď vůbec nebo zatíží jen málo pracovní trhy v Německu a zemích EU." Také Brücker soudí, že není třeba pohyb pracovních sil omezovat, pokud se bude pohybovat migrační vlna do Německa z nových členských států v prvních letech po otevření EU v předpokládaném rozmezí od 150 000 do 220 000 osob ročně, z čehož třetinu budou tvořit pracovní síly. Podobnou vlnu zaznamenala SRN už v 60. letech, kdy získávala tzv. gastarbeitry, a po pádu železné opony.

Prognóza DIW se pohybuje na dolní hranici odhadů. Například Gebhard Flaig z mnichovského hospodářského ústavu IFO soudí, že do 15 let po otevření EU lze čekat v Německu až čtyři milióny. K tomu počítá v prvních letech ještě se 200 000 příhraničními pendlery z Polska a 50 000 z České republiky, kteří budou denně nebo týdně dojíždět za prací do Drážďan nebo do Bavorska. Nejkatastrofičtější prognózu přinesl v nedělníku Welt am Sonntag Ústav pro budoucnost práce (IZA) v Bonnu, který očekává až šest miliónů přistěhovalců z nových zemí EU. Paradoxní je, že ústavu stejně jako v případě DIW šéfuje Klaus Zimmermann. Podle IZA se v dlouhodobé perspektivě vystěhuje do západní Evropy každý čtvrtý Rumun a šest procent Poláků.

Německá média poukazují na to, že nikdo momentálně nemůže přesně určit, jak silné budou přistěhovalecké tlaky po otevření EU. List Süddeutsche Zeitung považuje debaty o přechodných lhůtách za "pokrytectví na obou stranách". Podle sdělovacích prostředků nejrůznější analýzy působí psychologicky nepříznivě hlavně uvedením miliónových mas přistěhovalců v dlouhodobém horizontu. Rozloží-li se tyto počty, vychází roční průměr v prvních pěti letech na 200 000 až 250 000 přistěhovalců.

V souvislosti s diskusemi kolem migrace připomněli na dotaz HN experti berlínského ústavu pod názvem Nadace Věda a politika, že Německo hodlá v každém případě žádat od Bruselu souhlas s ekonomickými injekcemi do pohraničních regionů v nových spolkových zemích i v Bavorsku. Volal po nich nedávno při návštěvě Varšavy i bavorský politik Edmund Stoiber. Jenomže komisař Mario Monti by v nových subvencích pro německé podniky v příhraničí viděl i "nekalou soutěž", upozornili exkluzívně pro HN citovaní experti. Nevylučují přitom, že obavy Němců z pohraničí mají hlavně vnitropolitický rozměr a jejich uklidňování nemusí automaticky doprovázet změna kursu evropské politiky Berlína.