Máme Evropské unii co nabídnout

SLOUPEK

Upřímně řečeno, některé teze o nutném, nezbytném, akutním a zejména zcela opisném přejímání norem, řádů a dalších předpisů platných v Evropské unii jednoho docela často štvou. Ne že by nebyla harmonizace legislativy s prostředím, do kterého Česká republika směřuje, nutná - jde ale o to, v jaké míře a v čem. Nejsnadnější řešení je přitom opsat všechno - jako při písemce ve škole. To je ale přesně to, co po nás ani sama Unie nechce.

Plnohodnotné členství, ke kterému bychom chtěli co nejdříve dospět, zcela jistě neznamená pasivitu, ale naopak společnou odpovědnost. A také inspiraci. Je dost velkým neštěstím, že řada problémů spojených se vstupem do EU je prezentována konfrontačně, jako souboj protichůdných zájmů. Podstata je ovšem jiná - žádná strana by neměla mít pocit, že na společné integraci prodělává. A toho lze dosáhnout například tím, že ČR obohatí stávající systém mechanismů v EU nějakým novým prvkem, který pomůže oběma stranám.

Naší inspirací pro EU může být překvapivě docela nová komunikační technologie, kde starému kontinentu poněkud poodjel vlak - internet. A ještě překvapivěji v oblasti, kde by to na české straně možná nikdo nečekal, totiž v rezortu ministerstva zemědělství.

Média již přinesla informace o zatím poněkud nedoceněném úspěchu Potravinářské komory ČR (PK), která v loňském roce, ještě jako potravinářské sdružení, předložila v Bruselu projekt informačního systému "FoodNet", který tam vzbudil takový ohlas, že na něj EU neváhala uvolnit finanční zdroje. Původní nápad od té doby ve spolupráci s federací evropských potravinářských organizací CIAA o něco zmohutněl, podstata však zůstala zachována a v několika týdnech již na tyto účely přijdou z Bruselu peníze. Bude to přitom i pro Unii v zásadě premiéra - takový projekt totiž do současné doby v EU nebyl realizován ani členy současné Patnáctky.

Stejnou šanci mohou mít i jiné, na české straně funkční zemědělské informační servery - například soukromý agroweb nebo informační systém agris produkovaný v gesci provozně ekonomické fakulty Českou zemědělskou univerzitou v Praze. Při jejich prezentaci zahraničním návštěvám se obvykle bruselští představitelé diví zejména dynamice těchto systémů - sami jsou zvyklí spíše na statické webové stránky, zmíněné produkty se ale mění hodinu od hodiny.

Na internet vsadila ostatně i další, v minulosti jakoby zcela zapomenutá instituce - Ústav zemědělských a potravinářských informací. Na jeho webových stránkách se mohou klienti bezplatně (to platí i o předchozích dvou zmiňovaných systémech) dozvědět například řadu nejnovějších poznatků z hlediska zdravé výživy, nových gastronomických trendů, čili veřejně prospěšné údaje - po linii ÚZPI je navíc transportováno bezplatné veřejné poradenství pro zemědělce. Dosud roztříštěné aktivity by přitom měly dospět k integraci, a takový systém by pak měl v Bruselu zřejmě obdobnou podporu jako aktivita potravinářů. Brusel totiž chytá informace o dění v zemědělství v ČR, jak se dá - přitom v "zemědělském internetu" je ČR na špici, kterou jako by nedokážeme zhodnotit.

Bylo by proto docela vhodné, aby tuto skutečnost zaregistrovalo i rezortní ministerstvo. Třeba také proto, že partnerem informačního produktu může být na druhé straně zase jiný informační produkt, který může pro ČR znamenat cenný zdroj aktuálního poznání. Možná bychom pak nemuseli přepisovat takové zákony, které jsou v současné době pro vstup ČR do Unie zbytečné.

PETR HAVEL, publicista