Kanec Tonda má největší radost z družky

Kanec Tonda má nejvetší radost z družky

Nebýt kuriózní dopravní nehody, strávil by divocák Tonda celý život v lesích daleko od lidí. Loni o Velikonocích ale v tlupe mládat s bachyní v cele zkrížil cestu cyklistovi. "Muž se tak lekl, že spadl z kola, jedno sele mu vbehlo do rukávu a pokousalo ho. Veterinár, na kterého se pak i se zvíretem v pytli obrátil, dal sele mému strýci do nedalekých Velkých Losin," lící zacátek knourovy anabáze Vladimír Lichner z Maršíkova na Šumpersku. Pašíka krmili sunarem a ubytovali ho v kotci pro psa, kde se pres plot prátelil se sousedovic dogou. Když dorostl do triceti kilogramu, zacal mu být kotec malý. "Práve jsme zacali v Maršíkove budovat rybník a oboru pro chov danku. A tak jsme v ní ješte cást prehradili a letos v breznu se Tonda, jak mu mezitím zacali u strýce ríkat, na traktoru stehoval do Maršíkova," pokracuje Vladimír Lichner. Knour se podle jeho slov nadšene procházel po velkém výbehu a se zájmem si prohlédl i nový drevený srub, který mu lidé postavili, aby se mel kam schovat pred deštem. "Hned za stenou srubu si Tonda vyhloubil kalište, kde se válí v bahne, s oblibou si chladí zadek v koryte s vodou. Když má dobrou náladu, nechá se pohladit iod cizích lidí, ale když se mu nechce, nedá se zlákat ani sebelepší dobrotou," lící knouruv opatrovatel. Z obeti dopravní nehody se divocák vypracoval v milácka celé rodiny. Nejvetší radost mu lidé udelali pred týdnem, kdy mu privezli družku. Privítal ji s nadšením a okamžite se o ni zacal starat. Vedle sedmdesátikilového Tondy se letošní bachynka zatím ztrácí. Dostala jméno Mášenka a Lichnerovi doufají, že už príští rok ze svazku vzejde pruhované potomstvo.