Hon za nízkou cenou skončí, přijde kvalita

Najít dnes v obchodě dobrý špekáček, který půjde opéct a bude v něm pravé maso, není vůbec snadné, potvrzují spotřebitelské testy i milovníci masových pochoutek. Budoucnost by nejen jim měla být více nakloněna s tím, jak bude v tuzemských obchodech přibývat kvalitnějších výrobků. Lidé, kteří mohou občas vyjet na nákupy za hranice, o tom vědí své. Ceny jsou v německých obchodech často srovnatelné a kvalita vyšší. A to i v tamním Lidlu, který má už v Česku skoro sto prodejen.

Zboží je v Česku nyní zaměřené hlavně na cenu, méně na kvalitu, výběr je také ve srovnání se západními státy viditelně chudší. Hlavním důvodem jsou podle obchodníků peníze. Nejvíce Čechů musí měsíčně vystačit s výdělkem kolem 15 tisíc korun hrubého, rozhlížet se po cenovkách je často nutnost. Obchodníci to samozřejmě vědí a tomu přizpůsobují svoje chování. Snad každý větší obchod je ověšen cedulemi, že je nejlevnější. V posledních letech vyprovokoval cenový boj svým příchodem právě diskont Lidl. Jako odvetu nasadily hypermarkety Tesco, Carrefour či Hypernova, ale i supermarkety Delvita či Billa výrobky pod vlastními značkami. Ty se snaží být levnější než značkové jogurty Danone, Kunín, mléko Olma či třeba Prazdroj. Podobně šel vývoj i v západní Evropě. S vlastními značkami tam obchody začaly v sedmdesátých letech, kdy zákazníci hodně slyšeli na cenu. Vznikla tak alternativa ke značkovým a často drahým výrobkům. S postupem let a s rostoucími příjmy obyvatel se však dostávala do popředí i kvalita. Obchodní řetězce začaly uvádět na své regály nové řady vlastních výrobků, které začaly více konkurovat kvalitním značkovým výrobkům.

Česko ani okolní země jako Slovensko, Polsko či Maďarsko ještě tak daleko nejsou. „Česko je s private labels (výrobky pod značkou řetězce) na úrovni konce 80. let v západní Evropě,“ připodobnil nynější situaci na letošní konferenci obchodníků a dodavatelů Jiří Soural, který se stará o výrobky pod vlastní značkou v Aholdu. Devadesát procent výrobků prodávaných v Česku pod značkami řetězců jsou takzvaní „cenoví bojovníci“. Hlavní je u nich cena, teprve daleko za tím kvalita. „Byla by vražda propagovat u těchto výrobků kvalitu,“ říká zástupce jednoho z velkých obchodů na českém trhu.Nejlevnější řady výrobků většinou ani nenesou jména daného obchodníka, například Carrefour má korunku, Ahold Euroshopper a Delvita používá název 365.

Uvšech druhů zboží to neplatí automaticky, ale metod, jak snížit cenu, je hodně. A málokdy to není na úkor kvality. „Krém musí být hustý, protože pak je vnímán jako dobrý. Ale zahušťovadla jsou drahá, a tak se u těch nejlevnějších krémů používá sůl. Trochu to svědí, ale většině lidí to nevadí,“ popisuje příklad zástupce drogistického řetězce, který nechtěl být jmenován. Vše je však zcela zdravotně nezávadné. Pod svým jménem prodejci propagují hlavně výrobky dražší a kvalitnější. Všichni shodně tvrdí, že právě na ně se chtějí do budoucna soustředit. Na nich totiž také utrží více než na těch nejlevnějších. První vlaštovky jsou už vidět. Ahold či Tesco už nabízejí i vyšší řady svých výrobků. Pro diskonty to zatím neplatí, jsou zaměřeny hlavně na cenu. Většina výrobků, které nabízejí, jsou jejich vlastní, jen se prodávají pod různými jmény, aby vypadaly jako značkové.

Prostor pro další růst výrobků pod vlastní značkou je v Česku obrovský. V západní Evropě je jejich podíl na celkových tržbách mezi dvaceti a čtyřiceti procenty, v tuzemsku jen šest procent. Pro zákazníka to znamená, že jednoho dne už možná v regálu nenajde svou oblíbenou značku džusu, toaletního papíru či sušenek. Právě tyto kategorie výrobků patří k těm, které jsou nejvíce ohroženy. Na místo nich si bude moci koupit levnější a do budoucna snad i stejně kvalitní výrobek pod značkou řetězce.