Naše příroda nabízí velké hodnoty. Měli bychom si jich víc všímat

Silvie Stachová vystudovala lesnickou fakultu v Brně a po škole nastoupila ke státním lesům na lesní správu Frýdek-Místek, kde v průběhu 15 let prošla několika pozicemi, od adjunkta přes revírníka a zástupce lesního správce až po vedení lesní správy. V roce 2014 ale kvůli nespokojenosti místo opustila a založila pod značkou Mamma Tea vlastní podnikání s bylinnými čaji, postavené na regionálnosti a co největším podílu ruční práce.

Od lesníka k podnikateli– Jak těžké bylo opustit obor a začít od nuly s podnikáním s tak velkou konkurencí, jako je segment výrobců čajů?

Jít z jistoty zaměstnání do naprostého neznáma podnikání chce hodně síly, odvahy a motivace. Na druhou stranu vlastní firma poskytuje velkou vnitřní svobodu a tvůrčí prostor. Nikdo vás nenutí jednat v rozporu s vaším smýšlením. A to je pro mě velmi důležitá hodnota, za kterou jsem ochotna zaplatit i tím negativním, co s sebou podnikání nese. Navíc v byznysu nic neděláte zbytečně. Všechno musí mít smysl a být efektivní. Jinak firma nepřežije. Myslím, že i právě z toho pak pramení radost a spokojenost z práce.Co se týče konkurence v segmentu výrobců čajů, tak to není tak jednoznačné. Já jsem se totiž rozhodla na to jít trochu jinak. Neprodávat čaj jako čaj, ale díky lokálnímu původu bylinné suroviny a způsobu jejího zpracování vidět ve svém výrobku spíše originální dárek z Beskyd nebo naší země. Spojila jsem naše byliny s turistickým ruchem a prezentací našeho přírodního bohatství.

Vlastní firma poskytuje velkou vnitřní svobodu a tvůrčí prostor

– Bylo možné těžit z vašeho vzdělání a předchozích pracovních zkušeností?

Možnost navázat v podnikání na mé dosavadní pracovní zkušenosti či vzdělání byla opravdu minimální. Musela jsem nastudovat zcela jinou legislativu, znalosti a zkušenosti z obchodu jsem neměla vůbec žádné. Naštěstí v té počáteční fázi člověk hledí jen před sebe, zapomene na překážky a jde za svým snem. Velkou výzvou bylo i vymýšlení vlastních technologických postupů. Protože to se nikde nedočtete. Jediné, co jsem zužitkovat mohla, byly znalosti výskytu jednotlivých bylin ve volné přírodě. Takže když potřebuji něco z volných sběrů, tak vím, kam jít.Byliny Silvie Stachová zpracovává ještě před úplným doschnutím, díky čemuž jsou zachovány větší kousky lístků a celé květy.

– Na rozdíl od velkých firem byliny nevykupujete, sama je pěstujete na své bylinkové farmě nebo ručně sbíráte v oblasti podhůří Beskyd. Můžete přiblížit váš pracovní rok?

Běžný pracovní rok vypadá tak, že zhruba v březnu začínám sezónu zemědělských prací – stříhání levandule, příprava půdy, výsevy jednoletek, péče o trvalky. Na konci dubna a v květnu už se začínají sbírat byliny a přitom pokračují zemědělské práce. Nejnáročnější je určitě letní sběr. Od konce května minimálně do září se pracuje od rána do večera šest dní v týdnu. Ke svým bylinám přidávám i přírodní ovoce, které většinou kupuji z kapacitních důvodů už suché, ale některé druhy si suším sama. Na podzim po skončení sběrů bylin probíhají opět zemědělské práce – likvidace jednoletek, péče o trvalky, příprava půdy na zimu apod. Během celého roku se samozřejmě věnuji i obchodní činnosti. Občas vyrazím i někam na trhy, abych měla přímý kontakt se zákazníky a přímou zpětnou vazbu. Ale těžiště mých obchodních aktivit se soustředí na B2B segment.

Lesní byliny v čajových směsích– Pokud zůstaneme u lesních bylin, které konktrétně využíváte do svých čajových směsí a jak probíhá jejich sběr?

Do lesa jezdím hlavně na maliník, ostružiník, jahodník a borůvku. Na horských loukách pod lesem sbírám kontryhel. Z květů pak využívám lípu a bez. Sběr je klasicky ruční. Jen na rozdíl od většiny lidí já nechodím s košíčkem, ale s několika prádelními koši. Pro mě je naprosto nezbytná maximální efektivita sběru. Musím tedy vědět, kde na jednom místě nasbírám potřebné množství bez nutnosti přejíždět či byliny jednotlivě vybírat. Samozřejmostí je ale šetrnost k přírodě. Ve volné přírodě sbírám jen tak, abych nezpůsobila nějakou škodu. Tedy např. mateřídouška tady v horách sice roste, ale není jí mnoho a po mně by nezbylo už vůbec nic. Takže mateřídoušku pěstuji a ve volné přírodě ji nesbírám vůbec. Ale kopřiv, malin a ostružin je tady všude spousta, takže to málo, co vezmu, není ani vidět.

Lidé často vkládají své naděje spíše do bylin z východu než do našich domácích

– Jeden z vašich produktů je přímo lesní čaj, který je mimo jiné tvořen směsí z listů maliníku a ostružiníku – lesnicky často vnímaných jako buřeň. Vy jste ale vystihla marketingový potenciál lesního čaje a vytvořila dárkový předmět, který si od vás objednaly velké subjekty jako například Lesy ČR, PEFC či ČZU. Umíme podle vás jako lesníci dobře využít všechny užitky z lesa po marketingové stránce?

Nevím, jestli dokážu na tuto otázku dobře odpovědět. Už jsem bez přímého spojení s oborem dlouhou dobu. Vnímám jej jen jako běžný člověk ze sdělovacích prostředků. Nicméně z toho, co vidím, si myslím, že prostor ke zlepšení tu určitě je. Konkrétně co se „bylin z lesa" týče, tak podle mého názoru lidé často vkládají své naděje do bylin z východu spíše než do naší „buřeně“. Já si ale myslím, že naše příroda nám nabízí velké hodnoty. A třeba právě v té „buřeni“. Jen bychom si jich měli více všímat a propagovat je. Třeba i využíváním výrobků, jak jsou ty naše. Za dobu svého působení jsem už vytvořila bylinkové propagační předměty pro některé subjekty působící v lesnictví, ale ten potenciál by mohl být daleko větší, např. při lesní pedagogice apod.

– Zaznamenala jste ve svém oboru nějakou vlnu návratu lidí k přírodě, upřednostňování regionálních produktů z přírody?

Obecně si myslím, že tato tendence je patrná. Lidé jsou ochotni si připlatit za kvalitní regionální produkt. Na druhou stranu se to určitě netýká majority. Soudím z toho, že ani ve velkých obchodech nenajdete segment bio výrobků. Určitě ne v našem regionu. Navíc si myslím, že zájem o kvalitu se nejprve projeví u masných výrobků, sýrů apod. U bylin je obecně malé povědomí o tom, co to skutečná kvalita je. Každopádně se snažím, aby to byla základní hodnota našich výrobků. Byliny zpracovávám ještě před úplným doschnutím, tím pádem z nich není drť, ale jsou zachovány větší kousky lístků a celé květy. Je to velmi pracné, ale z mého pohledu je to opravdu jediný způsob, jak si kvalitu skutečně vizuálně ověřit a nestavět jen na marketingu. V takto zpracovaných bylinách totiž skutečně „nic neschováte".

Koronavirová krize a podnikání– I když máte vlastní e-shop, zaměřujete se především na segment B2B. Vaše čaje dodáváte především do turistických a informačních center a hotelů ve vašem regionu. Jak vás ovlivnila současná koronavirová krize?

Tato krize zasáhla mé podnikání velmi. Naprostá většina mých stálých obchodních míst byla jak na jaře, tak na podzim uzavřena. Jsou značně poškozeny i vztahy s řadou odběratelů z řad měst a institucí. Ten jarní „šok" jsem strávila zalesňováním tady v horách. V dubnu a květnu jsem se už musela vrátit k bylinám a pustit se znovu i do obchodních aktivit. Nakonec se to rozjelo, měla jsem štěstí na zakázky, vytvořila jsem spoustu hezkých produktů na míru. Vydala jsem se i mimo náš region a oslovila některá města i mimo Moravskoslezský kraj, který je těžištěm mého odbytu. Udělali jsme například krásnou sérii bylinkových produktů s originální grafikou pro Tišnov nebo čaj s lipovým květem pro Českou lípu a po finanční stránce bych loňský rok hodnotila velmi dobře. Teď je situace ovšem jiná. Už mě netáhnou vánoční prodeje, skoro všechna obchodní místa už jsou měsíce zavřená, čajová sezóna v restauracích plyne bez užitku, takže propad tržeb je opravdu značný. Naděje v nedohlednu. A s tím přichází obavy o další existenci firmy, která je jediným zdrojem příjmu pro mou rodinu. Teď v zimě, kdy ještě není práce s bylinami a zároveň je malý odbyt, jsem se rozhodla, že nejvíc pomůžu firmě přežít tím, že si výplatu zajistím jinde. Nabídla jsem svou pomoc proto v nemocnici. Takže jsem před nedávnem nastoupila na výpomoc s právě probíhající vakcinací. A práce je tam tolik, že času na smutek opravdu není mnoho.

– Říkáte, že vaším snem není velkovýroba. Jaké plány máte s firmou do budoucna?

V roce 2015 jsem vstupovala na trh bez znalosti prostředí a potenciálu mého podnikání. Vyhrála jsem startupovou soutěž, do firmy přišel investor. Ale po čase se mi jasně ukázalo, že mým cílem není růst za každou cenu, zisk a sláva, ale spíše podnikat bez nadbytečného stresu. Takže investor z firmy zase odešel a podnikám bez stálých zaměstnanců jen v objemu, který důstojně uživí mou rodinu. A tento přístup se v současné krizi ukázal jako velmi prozíravý.

 

Děkuji za odpovědi (12. 2. 2021), Petra Kulhanová